Kniha 100 zlatých pravidel pro úspěšné vztahy s lidmi je takové to typické dílo s nevkusným špatně graficky zpracovaným coverem, které najdete v levných knihách za 30 korun nebo někde v knihovničce na nádraží hned vedle 80 let starých básní a příruční Bible.
I když jsem ji přesně v takové situaci našla, ohromně mě překvapila. Byla to možná jedna z nejlepších této problematice se věnujících knížek.
Kniha jednoduše popisuje a vysvětluje, jak vlastně takové vztahy mezi lidmi fungují. Předá vám 100 tipů, jak se v určitých situacích a s určitými lidmi chovat. Dovolím si říct, že minimálně polovina pravidel mi něco fakt předala a souhlasila jsem s nimi. Kniha se navíc lehce dotýká výchovy dětí, kterou teď řeším, takže pokryla nejen pracovní a osobní vztahy, ale i to.
Některé z myšlenek, co se mi v knize líbily:
Lidé věří tomu, čemu chtějí věřit
Tohle pravidlo popisuje, že když s někým vedeme nějakou (převážně politickou) debatu, ani jedna ze stran většinou neuzná svou chybu a bude si stát za svým zuby nehty. Je to věc, se kterou se vzhledem k mému politickému působení setkávám hrozně často a konečně to někdo v knize dobře popsal.
Nikdy nedávejte rady
Zní to divně, že ano? Lidi přece chtějí slyšet radu. To ale pravda není. Lidi se chtějí nejčastěji jen vypovídat a slyšet validaci jejich problému typu „máš to fakt těžký ale vím, že to zvládneš“. Nikdy nemůžeme úplně dobře vědět, jak se ten druhý cítí, a měli bychom se víc zaměřit na to, věřit sami sobě, že víme, jaké rozhodnutí je to správné.
Pochopíte-li, proč se lidé chovají tak, jak se chovají, získáte možnost je přesvědčit, aby se chovali jinak.
Tesat do kamene a tetovat na čelo! Ohromná pravda a je to i důvod, proč se tak dobře umím vmísit mezi tolik různých skupin lidí a najít s nimi společnou řeč. Chápu jejich důvody. Je pak mnohem jednodušší vidět „the bigger picture“ a druhou stranu pohledu a pokud možno tak s tím i pracovat.
Knihu doporučuji všem, co se zajímají o vztahy s lidmi a komunikaci. Na team se to dá aplikovat naprosto geniálně.
