Tuto esej jsem zpracoval pro předmět Finanční řízení. Esej proto staví na knize, ale nepojednává hlavně o ní.
Z jaké literatury jsem čerpal
Informace k této eseji jsem čerpal ze dvou literárních zdrojů. První knihou, kterou jsem k předmětu přečetl byla kniha Rychlokurz podnikových financí. Na toto dílo jsem již zpracoval esej ve druhém ročníku, a proto jsem se rozhodl své znalosti rozšířit další knihou.
Vybral jsem si nakonec knihu Řízení platební schopnosti podniku, jelikož dle názvu přímo odpovídala tématu, které jsem si pro tuto esej zvolil. Kniha nebyla vůbec špatná, jen nemůžu říci, že by mě nějak zásadně obohatila. Naprostou většinu věcí z knihy jsem již buď znal z předchozí literatury, z praxe či nebyla odpovídající mé úrovni podnikání.
Představení mého projektu
Mým primárním projektem a zároveň projektem, který jsem si k tomuto předmětu zvolil vypracovat, jsou kurzy první pomoci. Vystupujeme pod značkou aidGame a jsme rychle rostoucím projektem co se financí, zaměstnanců, brandu a produktu týče. K dnešnímu dni jsme od 15. listopadu 2021 udělali obraty ve výši 118 000 Kč. Nabíráme stále nové a nové zaměstnance, vyvíjíme nové kurzy pro různé věkové kategorie a získáváme stále více a více nových škol.
Vzhledem k výše uvedenému se dá říci, že se zde dá nalézt spousta témat z finančního řízení, které bych mohl zpracovat. Odměny zaměstnancům, zdroje financování, pricing, DPH, DzP, working capital, prioritizace zakázek a mnoho dalšího. Já si ovšem zvolil téma cash-flow, jelikož se váže k problému z praxe, který nás potkal.
Problém z praxe
Vývojem prvního kurzu jsme strávili necelého čtvrt roku. Neustále jsem vyvíjeli, testovali, zlepšovali, prototypizovali a opět zlepšovali, než jsem byli dostatečně spokojení s výsledky. Celý vývoj jsme financovali ze svých úspor, skoro jsem nespali, nechodili jsme na párty, za kulturou, cvičit a ani jsme nechodili na brigády. Veškerý čas jsme investovali do projektu, jako správný startupisté.
A pak to přišlo. První škola si nás objednala do svých služeb. A rovnou nám nabídla zakázku za 55 000 Kč. Radost a nadšení však zanedlouho vystřídalo vystřízlivění, když jsme zjistili, že na takovou zakázku potřebujeme kapitál v hodnotě 27 000 Kč.
Náš finanční model byl do té doby nastaven následovně:
Získáme zakázku - nakoupíme potřebný materiál - zaplatíme zdravotníky - proškolíme smluvené třídy - necháme si zaplatit za práci
Jistě vidíte, kde je problém. V tomto modelu jsme měli příliš dlouhou dobu vázanosti zásob a zároveň zbytečně dlouhý obratový cyklus peněz. Tyto dvě lhůty se navíc spolu takřka nepřekrývaly. Důsledkem bylo, že jsme potřebovali na naše poměry obří kapitál na financování “výroby”. A jak jsem zmínil pár odstavců výše, nechodili jsme na brigády a vše jsme investovali z vlastních kapes. Když jsme si zanalyzovali tuto situaci, měli jsme na kontě necelých tisíc korun.
Řešení problému
Problém jsme vyřešili vcelku jednoduše a elegantně skrze smlouvání s odběrateli a zaměstnanci. Se zaměstnanci jsme domluvili, že jim peníze budeme posílat do týdne a ne hned následující den, jak jsme se s nimi domluvili původně. Tím se nám posunuli doby splatnosti našich závazků a získali jsme více času na přítok kapitálu.
Zároveň jsme si nastavili, že v průběhu kurzů pro první ročníky nám školy budou vyplácet zálohu v minimální sazbě 50 procent z ceny zakázky. To nám totiž pokryje potřebný kapitál na investice do zpracování zakázky. Po aplikaci této strategie jsme navíc zjistili, že školy jsou ochotny platit rovnou celou částku předem, což je pro naše cash-flow zcela ideální.
Náš nový finanční model tak vypadal následovně:
Získáme zakázku - dokoupíme potřebný materiál - uděláme prvních pár tříd - necháme si zaplatit zálohu 50% (či rovnou celou zakázku) - proškolíme další třídy - zaplatíme zdravotníky za první kurzy - proškolíme zbytek tříd - zaplatíme zdravotníky za zbylé třídy - necháme si případně doplatit zbytek zakázky
Problém číslo 2
Nová strategie fungovala senzačně a situaci jsme díky ní s přehledem zvládli. Jenže, jak už jsem tu dvakrát předtím zmiňoval, nechodili jsme na brigády a vše jsme financovali ze svých kapes. To znamenalo, že jsme se potřebovali začít vyplácet, abychom měli z čeho žít.
Jenže s vyplácením to nebylo jen tak. Tím, že jsem stále součástí společnosti InviTap, družstvo, si nemůžeme vyplatit zisk, protože to by si ho museli vyplatit všichni družstevníci. Vyplácet se přes DPP jde efektivně jen do 10 000 měsíčně a ostatní cesty jsou velice neefektivní.
Řešení problému číslo 2
Rozhodli jsme se proto, že si od nového roku založíme vlastní s. r. o. Budeme se tak moci efektivně vyplácet skrze podíly.
Problém tohoto řešení je, že vyžaduje čas a investici do právníků, kteří tuto novou společnost založí. Rozhodli jsme se tedy, že si zatím vyplatíme peníze pouze do výše 10 000 měsíčně na DPP a zbytek převedeme do nové společnosti včetně nákladů na její vytvoření.
