Na tuto knihu jsem narazil v naší bance esejí a už jen z vyprávění jsem byl zvědavý, co obsahují ty čtyři dohody za dohody. Po přečtení pár esejí mě nejvíce zaujala dohoda nevytvářejte domněnky, protože jsem příhodně nedávno přišel na to, že je vytvářím extrémně. Vymýšlím teorie, domněnky a občas je komunikuji jako fakta. Ze začátku mě tedy nejvíce zajímala dohoda č.4. Dopadlo to ovšem trochu jinak.
První kapitola popisuje jak velkou váhu mají naše slova a jakou zodpovědnost za nimi musíme mít. Naše slova můžou působit jako jedy pokud budeme pomlouvat někoho druhého pomlouváme tím i sami sebe. Lékem může být schopnost vyjasnit si věci, schopnost pracovat s egem, omluvit se a nebo taky stát si za svým, když mě někdo negativně ovlivní tak mít pevné hodnoty, silnou vůli a vizi a jednoduše se nedat a pokračovat.
Asi nejsilnější moment z celé knihy. Druhá dohoda je obrovským a pro mě prvním vodítkem k emoční inteligenci. Já to o sobě vím, ale ještě více jsem si uvědomil, že já si osobně beru skoro vše a velmi se tím zaobírám. Tato dohoda je pro mě velice důležitá a musím ji implementovat do svého života. Neustále si ji v nepříjemných situacích opakuji.
,,Jakmile si zvyknete nebrat si nic osobně nebudete muset svoji důvěru vkládat do toho co dělají nebo říkají druzí, zjistíte, že k tomu, abyste se dokázali zodpovědně rozhodnout, si stačíte vy sami. Nejste zodpovědní za činy druhých, jste zodpovědní jen sami za sebe."
Mám tendenci vytvářet domněnky. Nejčastěji tak, že moc generalizuji a idealizuji. Když se něco děje/funguje mně tak se to bude dít/fungovat i ostatním a tak z domněnky vytvořím obecný fakt. Domněnky vytvářejí citový jed a já bojím se požádat o vysvětlení. Vytvářím si domněnky, abych uspokojil pocit vědění a vytěsnil potřebu komunikace.
,,Lidé mají potřebu všechno ospravedlňovat, všechno vysvětlovat a všemu rozumět, protože jen tak se cítí bezpečně."
„Nejsme zde proto, abychom obětovali svou radost nebo život. Jsme zde proto, abychom byli šťastní a milovali.“
Při přemýšlení o převedení teorie do praxe jsem si uvědomil jak lidé (včetně mě) žijí ve velmi pevném stereotypu a prakticky nedokážou vidět svůj život z nadhledu. Nedokážu změnit své své návyky, nedokážu analyzovat svůj život, svoje problémy. Všechno jako kdyby splývalo. Jsou to tak zapsané prekoncepty, že je dokonce je brání a nevidí nic lepšího, nechtějí vidět nic lepšího. Lidé jsou ochotni chodit do práce, která je nebaví protože v minulosti se jen krátce zamýšleli co by mohli dělat. A taky je prostě potřeba vydělat peníze a tak už 40 let chodí do nějaké práce a vydělávají peníze i přesto že je to nebaví i přesto že jim to ničí zdraví. Právě ta schopnost analyzovat podívat se na svůj život, nalézt lepší řešení dostudovat teorii, implementovat do života, vyhodnotit a znovu iterovat se mi zdá jako velmi cenná.
Knihu bych doporučil všem kteří potřebují někoho otevřít. Otevřít duševně. Tato kniha je velmi je jednoduchá řekněme a stravitelná i pro hodně fixního člověka. Věřím že tato kniha dokáže zasadit semínko, které rozkvete v nádhernou květinu.
Cílem knihy je směřovat člověka do absolutního klidu duše, k takzvaně tišině duše.
