Jaké by to bylo mít čtyřhodinový pracovní týden?
Co všechno bych v tom zbylém čase mohla dělat?
Co všechno bych v tom zbylém čase opravdu dělala?
Jak naplněná bych se cítila?
Jak bych generovala své zisky?
Přineslo by mi to štěstí?
Nooo.... Asi ano!
Já bych čtyřhodinový týden asi opravdu potřebovala. Já ho chci!
A když člověk něco chce, tak to může mít. Záleží, kolik je tomu ochoten obětovat.
Když se podívám na svůj život, vidím, že je plný úkolů, povinností a neustálého tlaku na výkon. A právě proto mě myšlenka čtyřhodinového pracovního týdne zaujala. Je to jako sen – mít čas, prostor a klid na věci, které mě naplňují. A přitom stále dosahovat výsledků. Jenže jak toho dosáhnout?
Kniha mě přiměla přehodnotit své dosavadní pracovní návyky. Většina z nás je uvězněná v nekonečném cyklu práce, aniž bychom se zamýšleli, jestli jsou všechny naše aktivity skutečně produktivní. Paretovo pravidlo, nám připomíná, že 80 % výsledků pochází z pouhých 20 % našeho úsilí. Když se nad tím zamyslím, kolik času z mého pracovního dne je skutečně efektivně využitých? A kolik času trávím drobnými úkoly, které bych mohla delegovat?
Delegace je další klíčová disciplína, kterou jsem si z knihy vzala. Proč bych měla trávit hodiny prací, kterou může udělat někdo jiný lépe a rychleji? Naučit se přenechat některé úkoly druhým znamená nejen uvolnění času, ale i schopnost soustředit se na to, co je opravdu důležité. Delegace totiž není projevem slabosti, ale inteligentní správy vlastního času.
Dalším důležitým bodem je automatizace. Představa, že moje podnikání nebo pracovní procesy mohou běžet samy, zatímco já budu věnovat svůj čas důležitějším věcem, mi dává neskutečný pocit radosti.
Dále Parkinsonovo pravidlo. Když si na práci stanovím 8 hodin času, bude mi trvat 8 hodin času. Možná 9. Když si ale řeknu, že to udělám za dvě hodiny. Šup a dílo je na světě.
A teď už je to jen na mně. Jakou cenu jsem ochotná zaplatit za to, abych získala čas? Jak daleko jsem ochotná jít, abych si vytvořila život, který mě naplňuje?
Z knihy si odnáším, že když si osvojím disciplíny jako je delegace, Paretovo pravidlo, timemanagement ne ,jak ho známe, automatizace, tak se budu moci od Parkinsonova zákona 9-5 konečně osvobodit. Především mě kniha motivovala, pozvedla a odlehčila mi z šíleného kolotoče shonu.
