Tuto knihu jsem začala číst po doporučení lidí z týmu, kterým tato kniha hodně pomohla, a to především s vlastní organizací a time managementem, potažmo s mindsetem v této oblasti.
Autor v knize mluví o neformální subkultuře lidí označovaných jako "noví bohatí“. Nejsem typ člověka, který by k nim chtěl patřit, nicméně jsem si z knihy odnesla prvky a pohledy, které bych chtěla uplatnit ve svém životě.
Cílem je zbavit se diktátu času a místa.
„Jak nakládám se svým časem a co dělám, abych měl peníze, jsou dvě naprosto odlišné věci.“
Je důležité být dealmakerem - člověkem, který se řídí jednoduchým heslem: o realitě lze vyjednávat. Všechna pravidla krom přírodních zákonů a právních norem lze, aniž bychom jednali neeticky ohýbat a překračovat.
Autor se řídí jakýmsi lehkým návodem, jak se dopracovat k životu „nového bohatého“. Doporučuje pro to tento postup:
DEAL
D jako definice
E jako eliminace
A jako automatizace
L jako liberation (osvobození)
Zaměstnanci – by měli postupovat v jiném pořadí a to: DELA
„Skutečnou moc představují možnosti volby.“
Líbí se mi, že mě kniha učila vidět a hledat alternativní možnosti vytvářet, co nejvíce s co nejmenším vlastním úsilím a náklady. Aneb „chytré lenosti“, efektivního využívání vlastního času a jiných svých zdrojů, tak abychom se skutečně věnovali věcem, které nám přináší největší efekt a užitek či radost.
Naše kultura má sklon oceňovat osobní obětí a ne osobní produktivitu. Soustřeďte se na to být produktivní ne zaneprázdnění. Je velký rozdíl dělat něco, jen abychom něco dělali, vyplňovali náš drahocenný čas anebo něco co je skutečně důležité pro naše podnikání/život/práci a může nás to skokově posunout vpřed – i když se nám do toho třeba nechce (občas můj případ).
S tím souvisí také neustálé odkládání věcí a čekání na „ideální dobu“. Žádný čas není ten správný.
Velmi se mnou rezonovala též myšlenka konzultace mých nápadů. Což je forma hledání nesouhlasu, kde je však nesouhlas upozaděn a větší důraz se klade na získání, co největšího počtu různých perspektiv. To zaprvé může sloužit k ověření vašeho nápadu nebo jeho transformaci a změně či vylepšení (anebo nalezení potenciálního rizika a vy mu tak můžete předejít).
Jak pracovat se strachem? V knize autor radí, bojovat s pomocí jeho definice. V klidu se zastavit, a ujasnit si sám v sobě – co je to, čeho se vlastně bojím? Tento přístup může mít mnoho výhod, krom toho že se sami můžeme lépe poznat, jelikož takto nasloucháme našim pocitům a zjišťujeme, co je vlastně to, co nás brzdí. Také s tím následně můžeme pracovat a kolikrát třeba zjistíme, že náš strach je nereálný nebo nerelevantní anebo abstraktní. Někomu může též pomoc představení si nejhoršího možného scénáře, díky tomu se na něj člověk může psychicky připravit a obrnit se vůči němu.
V rámci eliminace nepotřebných věcí, v knize zaznělo mnoho důležitých myšlenek, které si beru k srdci a chci je využívat ve svém životě.
Efektivní jsme tehdy, když děláme věci, které nás přibližují k našim cílům.
Výkonní jsme tehdy, když určitý úkol realizujeme tím nejlepším možným způsobem. Náš svět se často vyznačuje výkonnosti, která nebere v potaz efektivitu.
Tím, že nějakou nedůležitou věc budeme dělat dobře, se nezmění fakt, že je nedůležitá.
Stejně tak to že úkol vyžaduje hodně času, automaticky neznamená, že je důležitý.
Co děláte je mnohonásobně důležitější, než jak to děláte. Výkonnost je důležitá, ale musí být vynaložená na správné věci.
Parkinsonův zákon
Práce roste úměrně s časem, který je na ní možno vynaložit. To co je třeba udělat, nabývá na důležitosti a komplikovanosti přímo úměrně vyhrazenému času.
Skvělý point a rada, kterou již mám vyzkoušenou, je posílené pravomoci druhých – přestaňte s micromanagementem, nejen že to pomůže vám a šetří to váš čas, ale dotyční lidé taky díky tomu sami vyrostou.
Poslední věští myšlenka, kterou si z knihy odnáším je, že máte taková práva, jaká vybojujete. Stanovte si pravidla tak, aby pro vás byla výhodná.
Omezte možnosti druhých využívat váš čas, přinuťte je přesně definovat jejich požadavky, než s nimi začneme o něčem jednat.
Rutinní nekvalifikované úkoly řešte hromadně, a hlavně zjistěte na, co se chcete soustředit.
ATP model:
Uvědomila jsem si, že čas je cenné zboží, a že je potřeba zjistit čím svůj čas trvávím, udělat si takový malý průzkum. Abych se mohla věnovat těm opravdu důležitým věcem, jak říká Zdeněk z prvních dvou čtverečků Eisenhowerovi matice. Protože občas mám/měla jsem tendenci se zahrabat v nepodstatných záležitostech a nabírat si zbytečnou práci navíc. Teď už vím, že to má co dělat s odporem, který mi brání/il pouštět se do věcí, které byly pro mé podnikání a můj růst skutečně důležité. A během loňského roku jsem se naučila dobře delegovat, což mi zajisté velmi pomohlo.
V tom pustit se konečně do věcí, které odkládám mi pomáhá myšlenka, že na to nikdy nebude správný čas a nikdy nebudu připravená. Krom toho se mi také líbí myšlenka práce s vlastním strachem, kterou se snažím aplikovat, když si tuto svou pudovou reakci uvědomím.
