Černá labuť – Nassim Nicholas Taleb
následky vysoce nepravděpodobných událostí
,,Pronikavá, vtipná a hluboká kniha o tom, jak moc toho nevíme. Nepostradatelná součást naší debaty.“Tomáš Sedláček
Před objevením Austrálie, věřili obyvatelé Starého světa, že naprosto všechny labutě jsou bílé. Když byla spatřena první černá labuť, znamenalo to velké překvapení, ale podstatná je tu jiná věc. Celý příběh ukazuje, že učení se pozorováním nebo ze zkušenosti, je výrazně limitováno a lidské poznání je velmi křehké. Jediný pozorovaný případ černé labutě totiž znamenal, že dlouho uznávaná pravda najednou neplatí. To, co je v tomto příběhu nazýváno černou labutí, je vlastně událost, která má 3 vlastnosti:
Za prvé leží za hranicemi obvyklých očekávání, protože z ničeho, co jsme kdy v minulosti poznali, nelze přesvědčivě vyvodit, že by taková událost mohla nastat.
Za druhé má také (na rozdíl od opeřence) mimořádný dopad
Za třetí, ačkoliv jde o událost extrémní a nepředvídatelnou, lidská přirozenost nás nutí nacházet pro ni dodatečná vysvětlení a vytváří tak dojem, že jí bylo možno předvídat a lze ji objasnit. S pomocí nevelkého množství ,,černých labutí“ dokážeme vysvětlit téměř všechno: úspěchy, náboženství, dynamiku historických událostí i mnohé jevy v našem vlastním životě. Svět je čím dál komplikovanější, zatím co obyčejné události, o nichž denně diskutujeme a čteme v novinách a jejichž další vývoj se snažíme předvídat, postupně ztrácejí význam.
Tato kniha je dle autora především o naší slepotě vůči náhodám a o velkých odchylkách od normálu. Autor se dále ptá, proč všichni, vidíme místo dolarů centy, proč se zaměřujeme na maličkosti a pomíjivé potencionální převratné události, ačkoliv je zřejmé, jak nedozírné následky mívají. Autor myšlenkami zavádí diskuzi na téma proč každodenní četba novin ve skutečnosti vede k tomu, že toho o světě víme stále méně.
Vyzkoušejte následující cvičení: Spočítejte všechny mimořádné události, změny v technologiích a vynálezy, které se objevily během vašeho života, a porovnejte je s tím, co lidé očekávali předtím, než tyto události nastali. Kolik se řídilo nějakým harmonogramem a pak zrekapitulujte vlastní život – věci typu volby povolání, seznámení s partnerem, zrady, které se dopustil někdo vám blízký, nenadálého zbohatnutí či bankrotu. Jak často došlo k něčemu takovému na základě předchozího plánu?
,,Logika černé labutě“ činí to, co nevíme daleko důležitější než to co víme. Černou labuť můžeme totiž mnohdy způsobit nebo prohloubit právě tím, že ji neočekáváme. (Vezměte v potaz teroristický útok z 11. září 2001, pokud bychom si tento čin dokázali představit dříve, nedošlo by k němu. V případě, že by byl považován za reálný, kolem dvojice mrakodrapů, by kroužili stíhačky atd., útok by jednoduše nepřišel. Možná by přišlo něco jiného.) Není zvláštní, stane-li se něco právě proto, že se to stát nemělo? Jak se proti něčemu takovému bránit?
Podnikatelé i badatelé by podle autora měli méně spoléhat na centrální plánování a soustředit se naopak na široký průzkum nových možností a schopnost rychle rozpoznat nabízející se příležitosti. Funguje-li volný trh, je to proto, že lidem umožňuje metodu pokus a omyl, soustavně pokoušet štěstěnu a ne z toho důvodu, že by odměňoval schopné jedince. Z toho plyne žádoucí strategie: zkoušet maximum možného a snažit se vyhledávat, co nejvíce příležitosti, které by mohli přivést „černou labuť“. V této knize se autor snaží ukázat, že dlouho zažité pravdy, mají nedostatečnost v dnešním moderním světě. Autor hlásá, že být čestným, znamená nebát se být považován za výstředního blázna.
Nejcennější rada, kterou autor dostal, bylo, aby si vybral povolání, kde nebude placen od hodiny, a proto limitován časem, který v práci stráví. Lidi rozděluje na ty, kteří zhodnocují myšlenkové produkty (obchodní transakce, intelektuální výtvory) a ty, kteří prodávají svou práci. První skupina intenzivně přemýšlí, nemusí těžce pracovat (může pracovat i ve vaně, autorka Harryho Pottera nemusí psát knihu pokaždé znovu, když si jí chce někdo přečíst, u pekaře je to naopak: musí upéct chleba pro každého jednotlivého zákazníka). Můžeme tedy odlišit profese, kde ke stejnému příjmu, stačí přidat nulovou či malou námahu a odlišíme je tak od těch, kde je třeba obětovat čas a energii navíc (obojího máme jen omezené množství). První škatulka tedy ta kde je potřeba vynaložit menší úsilí, ale vyžaduje mnohem více soutěživosti, má více extrémních nerovností a výsledek výrazně ovlivňuje náhoda a úsilí (pár lidí lehce získá koláče, na ostatní zbudou jen drobky, aniž by to bylo jejich vina).
Tající kostka ledu: myšlenkový experiment od A. Brauna a P. Wilmotta
Proces č. 1 (tání kostky ledu): představte si kostku ledu a jak se během dvou hodin rozpustí, pokuste se odhadnout tvar vzniklé loužičky (první užívá především fyzika a technika)
Proces č. 2 (kde se tady vzala ta louže): nyní se zaměřte na loužičku a pokuste se v duchu rekonstruovat tvar ledového tělesa, kterým předtím mohla být, uvědomte si přitom, že loužička může být zcela jiného původu (je jádrem neopakovatelných a neexperimentálních historických přístupů)
Lze říct, že zpětné konstrukci historie, brání stejná omezení, jako zpětnému ,, odsmažení ´´vajíčka.
Pokles, který narůstá
Pohybujete-li se směrem od středu průměru, rychlost poklesu pravděpodobnosti, dramaticky roste. V knize naleznete spoustu zajímavých grafů a příběhů (příkladů).
přílišná důvěra ve statistiky a prognostiky, přehnané kategorizování, hledání "logiky" vývoje či soustřeďování se na specifika tam, kde bychom měli přemýšlet spíše v obecných kontextech.
Mám potřebu tuto knihu přečíst víckrát, je opravdu složitá ..ale zaujala mě.
