Učící se organizace
Autor: Ivana Tichá
Proč právě tato kniha?
Myslím, že důvod, proč jsem si vybral zrovna knihu Učící se organizace je zřejmý – napsání odborné eseje pro paní Tichou, abychom si měli o čem povídat. Pokud ale pominu zkoušku z onoho stejnojmenného předmětu, tak se obávám, že bych po knize stejně dříve či později sáhnul. Můj zájem o ní vzbuzovalo už jen to, že se sami pokoušíme stát se učící se organizací. Je to taková start-up kniha pro studenty Inovativního podnikání, protože vysvětluje principy a způsoby našeho studia.
Pět disciplín učící se organizace
V knize je zmíněno pět hlavních disciplín, podle kterých správné učící se organizace mají fungovat. Pro některé skupiny, firmy nebo jiné seskupení lidí to může být až transcendentní, že by jako správná učící se organizace měli splňovat těchto pět disciplín, ale opak může být pravdou. Jednotlivé disciplíny jsou uspořádány tak, jak by podle knihy Učící se organizace měly postupovat.
Osobní mistrovství – Pod osobním mistrovstvím se skrývá především to, že jsme každý v něčem dobrý a máme talent na odlišné věci. Cílem osobního mistrovství je právě to, abychom se zdokonalovali ve svém životě a byli tak mistři sami sobě. Měli bychom pracovat na svých schopnostech, určit si vlastní vizi a hodnoty. Zkrátka pro naše osobní mistrovství bychom se měli zdokonalovat jak v učícím, tak v osobním životě – kalokagathia.
Sdílení mentálních modelů – Naše mentální modely jsou to, co si budujeme od našeho dětství díky rodině, přátelům, známým a celkově ve všech situacích a případech, kterými jsme si doposud v životě prošli. Stručně se jedná o takové nastavení našeho myšlení – způsob, kterým uvažujeme a tvoříme si vlastní závěry. Naše mentální modely určují to, kým doopravdy jsme a jak vystupujeme.
Sdílená vize – Sdílená vize slouží především jako takový pomyslný ukazatel, který nám odpoví na většinu našich „Proč?“ otázek jako např.: „Proč děláme to, co zrovna děláme?“, „Proč míříme zrovna tam, kam míříme?“ atd… Vize je ta hnací myšlenka těch, kteří se na dané věci společně podílejí a chtějí dosáhnout svého cíle.
Týmové učení – Každý z týmu má nějaké zkušenosti, znalosti a všemožné dovednosti, kterými může obohatit celý tým. Tato disciplína říká, že vzájemné obohacování se (pomocí dialogu/diskuse) rozšiřuje obzory všem účastníkům komunity a zlepšuje tak fungování celku.
Systémový přístup – Podle knihy je systémový přístup tou nejdůležitější a zároveň nejnáročnější disciplínou, protože se jedná o jakýsi způsob myšlení, kde dojde k pochopení všech předešlých disciplín a ty jsou nadále konstruktivně využívány.
Učící se organizace ve vztahu k TA
Po přečtení knihy jsem se ujistil, že disciplíny, o kterých jsem byl přesvědčený, že zvládáme, tak nezvládáme. Vyvstávají jednotlivé problémy, kterých se dnes a denně dopouštíme. Z mého pohledu jsme tým, který se snaží o to, aby byl učící se organizací, ale vzhledem k tomu, že máme ještě občas problém s dodržováním základních pravidel dialogu, tak to bude ještě nějakou dobu trvat. Budu si muset přečíst ještě Pátou disciplínu, abych si udělal ucelenější pohled na fungování učících se organizací a posléze bych se začal týmově věnovat plnění jednotlivých disciplín a napravování některých nedostatků.
Závěr
Musím podotknout, že se mi kniha nečetla moc dobře. Je to psané jako učebnice, která je plná zbytečných „okecávaček“, které jdou říct mnohem jednodušeji, ale očividně se to nějak natáhnout muselo (teď jsem spoko, když jsem si rejpnul). Každopádně abych nebyl v závěru jenom kritický, tak mi kniha dala mnoho důležitých poznatků, kterými si na cestě k učící se organizaci budeme muset projít. Je to vážně dobrá příručka studenta Inovativního podnikání, která umožní pochopit způsob našeho studia. Těžko se to čte, často se u toho usíná, ale stejně si knihu objednám, abych v ní mohl kdykoliv listovat. Kniha též obsahuje určité množství pojmů, které jsem si však zapsal do svého slovníku odborných pojmů.
