To nejdůležitější na první místo
Kniha na time management, cesta ke způsobu života. Musíme žít podle našich zásad a principů místo toho abychom se soustředili na čas. Není dobré se zaměřovat na naléhavé činnosti, je důležité se soustředit na ty důležité a ty dávat na první místo.
Tradiční time management se zaměřuje na prioritizaci úkolů v čase. Máme seznam úkolů a pokritizujeme je na denní, týdenní, dlouhé cíle.. Zaměřuje se na efektivnost, pokud budeme dělat věci efektivně tak získáme kontrolu nad životem a budeme mít klid. Autor nám však ukazuje time management postavený na principech. Podle něj nemůžeme mít kontrolu nad vším a proto je zbytečné naše štěstí stavět schopnostech věci kontrolovat. Podle autora nemáme pod kontrolou svůj život ale univerzální zákony a principy. Rozdíl je v tom že první způsob je řízen nakládáním v čase- podle schůzek, rozvrhů, cílů. Což druhý způsob řídí náš život podle vizí, hodnost, zásad a svědomí. Problém je v tom když naše aktivity nepřispívají k tomu co považujeme za důležité. U spoustu lidí je velký rozdíl v tom jak tráví čas a v tom co považují za důležité. Problémy způsobuje to že time management se zaměřuje na kontrolu. Kontrolujeme však jen své rozhodnutí a ne výsledky těchto rozhodnutí. Myslíme se že čím víc toho zvládneme za méně času tím lépe.
Trávení svého času můžeme rozdělit do čtyř kvadrantů. Mnoho lidí funguje jen na bázi naléhavosti, až když je věc naléhavá tak jí začnou dělat. Problém je v tom že poté začneme svůj život řídit podle naléhavostí a ne důležitostí.
naléhavé
nenaléhavé
důležité
Q1
Q2
nedůležité
Q3
Q4
Q1 – naléhavé a důležité. Těmto činnostem musíme věnovat čas
Q2 – důležité ale nenaléhavé. To je ten ideál kde bychom měli být. Je to totiž založené na dlouhodobém plánování.
Q3 – naléhavé ale nedůležité. Těchto věci bychom se z života měli zbavovat. Rozptyluje nás od našeho života.
Q4 – nedůležité a nenaléhavé. Těmito aktivitami jen plýtváme náš čas. Jedná se o bezmyšlenkovité činnosti.
Pokud se budeme řídit dáváním nejdůležitějších věci na první míst tak musíme žít v Q2 a Q1. Q3 a Q4 bychom se měli zbavit těchto aktivit.
Musíme pochopit co je skutečně opravdu důležité. Existují čtyři základní lidské potřeby jsou: žít, milovat, učit se a zanechávat odkaz, odpovídající fyzické, sociální, duševní a duchovní pohodě. Pokud některá z nich není uspokojena tak nám může začít vysávat energii a přesměrovat pozornost. Často tyto potřeby vnímáme odděleně, ve skutečnosti se ale doplňují. Uspokojením jedné potřeby si pomůžeme ve všech. Musíme je pochopit a uvědomit si že tím že nemáme uspokojenou jednu potřebu se můžeme na ostatní vykašlat. Musíme se všemi pořád zabývat a nezačít je ignorovat. Musíme na svých potřebách pracovat podle zásad.
Je potřeba pochopit že zásady existují i mimo nás. Stejně jako na farmě nejsou zkratky a urychlená řešení, zvířata se rodí určitou dobu, plodiny rostou určitou dobu, je potřeba je zalévat, hnojí. Tak to samé je i v životě. Nemůžeme urychlit, aby nás někdo měl rád a zasloužili jsme si u něj respekt. Staráme se o úsporu času ale často šetříme jen minuty na úkor ztraceným rokům. Pro naplňování zásad máme vlohy: sebedůvěra, svědomí, nezávislá vůle a tvůrčí představivost. Pro sebeuvědomění mějme osobní deník. Meditujme, čtěme moudrou literaturu, pozorujme ostatní a očme se od nich z jejich zkušeností pro budování svědomí. Nezávislou vůlu budujeme dáváním a dodržováním slibů. Používáním vizualizace se budujeme tvůrčí představivost.
Plánovat každý týden, denní plánování nám totiž zužuje zaměření.
Musí být založené na osobní vizi a poslání. Plánujme podle toho činnosti. Hodnotný týden není jen podle toho co vše uděláme, ale i co se naučíme s čím se staneme.
Určíme si svojí roli podle oblastní a odpovědností, například- osobní rozvoj, manžel, manažer projektu, předseda spolku.. ještě přidejme roli která nás udržuje fit při fyzické, sociální, duševní a duchovní stránce. Měla by být sinergie mezi rolemi, ty jsou samozřejmě také nastaveném podle našeho poslání.
Každé roli přiřaďme cíle z druhého kvadrantu, které budou mít největší dopad na náš život.
Stanovíme si na to časový rámec. První půjdou aktivity z druhého kvadrantu, zbytek času můžeme vyplnit zbylými kvadranty.
Životní cíle musejí být v souladu s osobním posláním, tím si ujasníme, co chceme dělat, proč a jak. Díky tomu budeme dělat věci správně a správným způsobem. Nedodržování závazků nám nahlodává integritu a sebeúctu.
Naše veřejné chování je stejně v konečné fázi chováním soukromým. Naše chování ovlivňuje všechny ostatní. Na problémy reagujeme z principu a ne z naléhavosti. Důvěryhodnost vyžaduje charakter a kompetence. Charakter je bezúhonnost, mentalita, osobnost. Kompetence jsou fyzická způsobilost, schopnost vidět souvislosti a spolupracovat s ostatními a nacházet win win řešení. Být zásadový je celoživotní hledání. Když předem víme čeho chceme dosáhnout tak je to poté daleko jednodušší. Díky tomu se nebudeme bát následků. Snažme se nejdřív pochopit druhé, až pak můžeme být pochopeni
