Důvod přečtení:
Považuji se za introverta. Vždy jsem to vnímal spíše jako omezení, ale čím dál více pozoruji jaké to přináší výhody. Zajímalo mě, jestli pozorování, které provádím sám na sobě má podobné výsledky, jako tahle známá kniha.
Myšlenky knihy:
Co znamená být introvert, nebo extrovert - introvert je člověk, který dobíjí pomyslné baterky v soukromí, sám nebo jen s nejbližšími. Oproti tomu extrovert takové baterky dobíjí mezi lidmi. Toto je jedním z hlavních rysů této typologie lidské osobnosti.
Introvertství má jako všechno nějaké nevýhody - člověk, který není typicky společenský, extrovertní, zábavný a ta dále má dost často problém se začlenit, zalíbit,ukázat se ostatním takový jaký skutečně je a jaké má schopnosti. Společnost je logicky více optimalizovaná na extroverty, které tyto vlastnosti mají. Dále má introvert nucený držet se ve společnosti častější úzkostné poruchy, které mu narušují jeho běžnou existenci.
Jaké má ale introvert teda výhody? - Především je to hlubší pohled na věc. Člověk introvertní tendencuje k tomu, aby si své myšlenky déle promýšlel, než se odhodlá je pustit do světa. Takovýto postup zajišťuje mnoho příležitostí pro sebekontrolu a sebereflexi těchto myšlenek. Od takového člověka tedy nemůžete čekat nutně rychlou, ale rozhodně promyšlenou odpověď na daná témata.
Je introvertství a extrovertství jasně dané a neměnitelné? - Ne, oba tyto typy člověka se mohou za určitých okolností a v různých situacích projevovat opačně. U introverta je nejtypičtější situace ve, které se zachová extrovertně ta ve které ho táhne silný cíl nebo vize. Takový cíl nebo vize ale musí pocházet z nitra daného člověka a být tam pevně zakotvená. Pokud se totiž jedná o cíl nebo vizi vytvořenou vnějšími stimuly, pak se takové jednání příliš tlačí a u introverta to často způsobí vyhoření, které poté v daném cíli téměř nelze překonat.
Je tu další typ člověka kromě zmíněných dvou - ambivert, člověk, který není vyhraněný ani k extrovertství, ani introvertství. Na této škále se zařazuje přímo doprostřed.
Měl by se introvert snažit chovat jako extrovert? - Ano i ne, jak jsem zmínil výše, tak takové jednání může vést k dlouhodobému vyhoření. Je tu ale ještě jedna myšlenka naopak podporující takové jednání a tou je osobní růst. Pokud se chce introvert neustále posouvat a rozvíjet v různých oblastech, tak je potřeba, aby vystupoval ze své zóny komfortu. Jak je tedy vidět tak to má své výhody, ale i rizika. Proto je dobré se snažit rozvíjet, ale zároveň to nepřehánět.
Praxe:
Jak jsem zmínil na začátku, tak sám na sobě pozoruju vývoj svého introvertství. Tahle kniha popsala téměř vše co jsem si sám do jisté míry myslel, ale třeba jsem si v tom nebyl tolik jistý. Kniha mi tedy dopomohla pochopit výhody, nevýhody a vývoj své osobnosti, což si myslím, že je pro seberozvoj kritické.
Dále jsem v praxi byl, i díky myšlenkám této knihy, schopen vypozorovat a dojít k názoru, že nejlepší lídři jsou možná paradoxně introverti. Introvert totiž nemá problém se zaměřit na jeden specifický tým a nesnižovat svůj fokus jinými lidmi. Je lépe schopen se reálně a hluboce zamýšlet nad fungováním týmu, aniž by ho nutně zpomaloval sociální tlak. Je dost často lépe schopen rozhodovat logicky a ne emočně a impulzivně. No a v neposlední řadě si introvert buduje daleko méně ale o to silnějších vztahů, které jsou podle mě kritičtější pro vedení takových týmů, než daleko více povrchnějších vztahů. Tento názor jsem získal při pozorování toho jak nejbohatší a nejúspěšnější lídři světa jednají. Plus v mém okolí jsou všichni nejúspěšnější lídři introverti. Extrovertů je v pozici lídra podle mě více, protože je to pro ně společensky více očekávaná role. Ale introverti jsou schopni tuto roli dotáhnout do konce. Tímhle názorem samozřejmě nechci říct, že by extrovert nemohl být jedním z nejlepších lídrů. Tímto názorem se snažím spíš vyjádřit, že i přestože to tak nevypadá, tak mít v pozici lídra introverta dává smysl.
