Knihu jsem začal číst kvůli své neschopnosti dávat a přijímat zpětnou vazbu. Doufal jsem, že mi kniha dá návod, jak dávat zpětnou vazbu konstruktivně a abych lépe pochopil chyby, kterých jsem se dopouštěl. To se povedlo, a dokonce jsem dokázal i některé své chyby pojmenovat.
Teorie z knihy jsem zkoušel v praxi, protože RO je „jednoduše“ aplikovatelná u lidí, kteří jí rozumí (četli knihu nebo znají pojmy), ale mnohem složitější je aplikování u lidí, kteří nic jako zpětná vazba nezažili a nerozumí pojmům/následkům špatné zpětné vazby. RO jsem zkoušel v práci, kde jsem narazil hned na několik problémů, kdy zpětnou vazbu člověk nepřijal. Proto se mi paradoxně nejvíce osvědčila taktika sendvič s hovnem uvnitř, kdy osobu pochválím poté řeknu zpětnou vazbu a poté to završím zas pochvalou. Uvědomuji si, že toto problém neřeší, avšak je to nejlepší z toho, co jsem zkoušel. Přemýšlel jsem, čím to může být a došel jsem k závěru, že zavedení Radikální otevřenosti potřebuje čas a nějaké zaběhnutí v týmu.
Jako spolupracovník se snažím dávat zpětnou vazbu, jelikož jsme pochopil její potenciál vyřešit věci hned a poučit se z nich.
