Pozornost
Autor: Daniel Goleman
Proč právě tato kniha?
Knihu jsem si vybral primárně kvůli své vlastní roztěkanosti. Často na sobě vnímám, že během práce ztrácím pozornost a nechám se velmi snadno rozptýlit. Vlastně stačí, když přijde nějaké upozornění na telefon a hned je má pozornost úplně jinde. Mým hlavním PROČ, pro tuto knihu bylo zjistit, jak se na práci lépe soustředit.
Co mi kniha dala:
Kniha se mi velmi prolínala s knihami FLOW a Hluboká práce, ve kterých se pozornosti věnuje velká pozornost. V této knize mě zaujaly tři typy soustředění, o kterých autor tvrdí, že bychom se jim měli věnovat. Jedná se o pozornost:
· Vnitřní (pocity, nálady, jednání…)
· Vnější (všeobecný přehled)
· Pozornost zaměřená ven (zájem o druhé)
Další zajímavou informací byla SELEKTIVNÍ POZORNOST – jedná se o schopnost, kdy jsme schopni soustředit se pouze na jednu činnost. Jsme díky tomu schopni potlačovat veškerá smyslová rozptýlení, které jsou kolem nás ve formě různých zvuků nebo pohybů. Pro zlepšování naší selektivní pozornosti je nutný trénink. Během každého takového tréninku je třeba soustředit se pouze na jednu činnost a snažit se být co nejméně rozptylován okolím. Časem se tak budeme schopni dostat do stavů FLOW a dokážeme mnohem efektivněji pracovat.
Stejně jako v knize Hluboká práce jsem se i zde dočetl o problémech s elektronikou. Klíčem k vypěstování zvyku HP je nespoléhat pouze na dobré úmysly, ale zařadit do svého pracovního života procesy a rituály, které nám pomohou minimalizovat množství silné vůle, potřebné pro přechod do stavu nerušeného soustředění. Abychom dosáhli hluboké práce, tak musíme „přeprogramovat“ náš mozek, aby odolával rozptylujícím podnětům = musíme se naučit ovládat naši pozornost a zaměřit ji jen na danou činnost, které se věnujeme. Co nám k tomu pomůže? Dvě věci. Tou první je absolutní TICHO, abychom měli klid na práci a mohli se plně soustředit. A tou druhou je ZÁKAZ INTERNETU ve vybraných časových blocích, který nás neustále rozptyluje. Osobně se s těmito radami ztotožňuji, protože mi nejvíce vyhovuje práce v klidu a zároveň vím, že sebemenší vibrace, kterou můj telefon nebo počítač vydají, mě rozptyluje.
Osobně preferuji pro práci hrobové ticho, bez kterého se často nedokážu plně soustředit. V knize jsem se dočetl, že právě práce v rušivém prostředí je něco, co bychom se měli naučit nebo bychom to alespoň měli zvládat. V budoucnu to budeme pravděpodobně mnohokrát potřebovat – já osobně mohu využití této schopnosti jen potvrdit, protože při mé práci v bance jsem byl vždy v těsné blízkosti mých kolegů, kteří neustále mluvili s klienty. Na tento faktor jsem se musel rychle adaptovat, jinak bych nemohl odvádět dobrou práci. Schopnost práce v ruchu se samozřejmě dá velmi snadno naučit. Můžeme začít například čtením v metru nebo si při učení pustit nějaké písničky. Postupně budeme schopni dosáhnout FLOW i v situacích, které pro nás ještě před nějakou dobou byly nemožné.
V knize mě také zaujalo motorické myšlení. Ve stručnosti to znamená, že některé činnosti již provádíme zcela automaticky, avšak za předpokladu, že začneme přemýšlet nad tím, co na těchto činnostech děláme špatně, tak vznikají komplikace.
Často je třeba u významných činností přestat přemýšlet automaticky – dostává nás to sice pod tlak, ale zároveň tak zkoušíme nové cesty, které mohou zlepšit naší práci. Jedna z věci, která pomáhá je optimismus. Optimismus v práci více motivuje jednotlivé zaměstnance a dodává fyzickou i mentální energii. Optimismus má také velký vliv na náš sociální postoj k druhým lidem, ke kterému nejvíce přispívá empatie. Empatii autor v knize dělí na:
· Kognitivní = znamená, že dokážeme chápat duševní stavy druhých lidí.
· Emoční = znamená, že dokážeme prožívat pocity druhých lidí.
Autor klade důraz na obě tyto empatie, které bychom měli zvládat. Často se stává, že lidé vnímají více kognitivní, ale už se nedokážou vcítit do jejich pocitů. Je třeba si to alespoň uvědomit a při snaze o empatii si na to vzpomenout. Cvičíme tak naši pozornost, která je nezbytná pro orientaci v životě, lepší výsledky a vedení ostatních.
Závěr:
Pozornost je jednou z nejdůležitějších vlastností při výkonu práce. Nejen, že nám dokáže rapidně zkrátit čas, který na práci strávíme, ale také má vliv na to, s jakou chutí na něčem pracujeme. Kniha mi upřímně nepřinesla moc nových poznatků, které bych využil – většinu důležitých informací mám z knih Hluboká práce a Flow, které jsou z mého pohledu, mnohem užitečnější. Každopádně pokud jste ještě tyto knihy nečetli, tak pro vás bude Pozornost od Daniela Golemana jistě velmi přínosnou knihou.
