Pohádka o ztracené krajině


2 body

Hodnocení: neohodnoceno

Přidáno: 24.04.2024

Pohádka o ztracené krajině psychologie sebekoučování   Radvan Bahbouh

Chvály na téma této knihy jsem poslouchala již delší dobu. Silví z ní byla nadšená, tak jsem doufala, že já budu také!


Chtěla jsem něco na odlehčení. Něco s lehkou dějovou linkou, co se bude potýkat s koučováním. No a když jsem takhle jednou seděla v tapu, uviděla jsem jí na parapetu a měla jasno. Jdeme se na ní vrhnout :).


Koučování jako takové nám slouží k tomu, abychom efektivně dosahovali cíle. Nejčastěji se u našich činností uplatňuje vnitřní motivace.


Jak vypadá taková rovnice koučování?

PRACOVNÍ VÝSLEDEK = MOTIVACE x ČAS


Máme následně dvě možnosti, jak dosahovat lepších výsledků:


  1. Navýšení hodin, které dané činnosti věnujeme.



  1. Koučování.




Kdykoliv pracujeme na něčem dlouhodobém, objevují se stavy plynutí a uváznutí.

Plynutí = stav, kdy jsme 100% ponořeni do dané činnosti a vše bez potíží plyne. Neřešíme čas. Jsme výkonní a šťastní.

Uváznutí = delší období, kdy se nám věci nedaří zlepšovat, i když jim věnujeme hodně času.



Spoustu lidí takto skončí například s malováním. V určité fázi se nevyrovnají s tím, že nemalují tak, jak by chtěli a pak už tužku nebo štětec do ruky nikdy nevezmou. S tímto jsme se potýkali i u nás v týmu. Tento “problém” jsme si zvědomili při jedné z našich Trainning sessions, kdy jsme zjistili, že to tak má mnoho z nás. Nejvíc si vybavuji například Adélku, která to na TS i nahlas zvědomila a to tím, že řekla, že o sobě celý život říká, že neumí kreslit, ale reálně se zamyslela, zda tomu někdy dala více času. Odpověď byla ne. A takto je to se vším. Některé věci potřebují větší péči, i když se člověku moc nechce.


Já to u sebe taktéž objevila. Velkým krokem je si tento stav uvědomit a následně se podle toho začít chovat. Je to proces a trvá to. Neodejde to ze dne na den. Já se osobně před ostatními velmi shazovala aniž bych si to uvědomovala. Díky zpětné vazbě jsem se nad tím však mohla zamyslet a vyvodit závěry. Dala jsem si na to pozor a po nějakém čase jsem tento jev minimalizovala na úplné minimum.


Efekt cílové pásky

Zvyšování výkonnosti s blížícím se deadlinem si mnoho lidí vysvětluje stresem. Není to však stres z nedostatku času, ale vidina oné cílové pásky.


Volba cílových pásek je ve skutečnosti jen a pouze na nás. Je těžké udržet vysokou hladinu výkonu dlouhodobě a tak je efektivnější střídat kratší úseky, kdy se výkon snažíme maximalizovat a pak si odpočinout.


Ne nadarmo jsme tak efektivní například před dovolenou. Vidina toho, že budeme mít zavčasu vše hotové nás žene kupředu.


Velkým poznatkem, který si z knihy odnáším je naprosto boží příklad vnitřního účtu. Jedná se o aktuální úroveň naší energie, která je přirovnávána k zůstatku peněz na kartě/účtu. Má to však dvě nevýhody:


  1. Nechodí nám žádné výpisy.
  2. Jedná se o debetní účet - můžeme jít tudíž i do mínusu. Následky se nemusí dostavit ihned, ale mohou se nastřádat a po nějakém čase se vyvalit na povrch.


V hospodaření s bankovním účtem máme rezervy. Když špatně hospodaříme, dojdou nám peníze a nemůžeme bezhlavě utrácet.


Někdy si asi nemusíme dlouhodobě uvědomovat jeho aktuální stav, natož tak jeho hospodaření. Hrají zde velkou hru klíčové transakce. Ty jsou závislé na informacích, které dostáváme (nikoliv na fyzické námaze či odpočinku).


Pokud nám přijde nepříjemná zpráva, přijde velký odečet. Jestliže nám přijde zpráva příjemná, může tím být ovlivněn celý den, ale i ty následující. To, zda jde o příjemnou či nepříjemnou zprávu je jen na nás.


Ovlivněním postoje k daným zprávám jsme schopni ovlivnit i stav našeho účtu.


Já jsem osobně člověk, který je velmi citlivý a až nadměrný “overthinker”. V PI indexu mám “altruistu” což vypovídá samo o sobě. Neustále se mi stává, že si beru pocity ostatních na sebe a mě samotnou to pak následně ničí. Snažím se teď pracovat se svou energií tak, jak cítím, že potřebuji a co je pro mě nejlepší. Ne vždy to však jde, je to dlouhý a náročný proces, ale snažím se, aby tomu tak bylo. Včera se mi to zrovna nepovedlo, ale je to proces. Teď mě napadá vést si deník a z dané situace se například “vypsat”. Slyšela jsem, že je “journaling” skvělou metodou na tyto stavy a možná by mi to mohlo pomoci. Vyzkouším a dám vědět.


Všímavost

Můžeme se nacházet na fajn skvělém místě, plném odpočinku. Třeba na pláži a to by si člověk mohl říct, že mu přidá penízky na vnitřní účet. Ale zdání může klamat. Místo toho můžeme přemýšlet nad tím, zda jsme nenechali zaplou žehličku a začne rodeo.


Myslí opuštěné tělo nemůže čerpat podněty z okolí, protože nemá k dispozici smysly.


A to je taková pravda. U tohohle jsem se několikrát přistihla. Že si někde užívám danou chvíli, ale najednou začnu přemýšlet nad tím, že mě další dny čeká tohle a tohle a samu sebe dám do koloběhu stresu. Zjišťuji, že když si to opravdu zvědomím, tak se dokážu zase dobře uklidnit. Někdy to jde zlehka, někdy ztěžka. Někdy to naopak nesetřesu vůbec. Je to celé zase proces a práce sama se sebou a svou vlastní hlavou.


Všímavost nás nutí vidět věci, jako kdybychom je viděli poprvé <3.


Tohle je věc, kterou jsem i nedávno řešila. Stačí se jen a pouze zadívat pod nohy a spatříme další malý, ale zároveň obrovský svět. Snažím se zaměřovat na detaily. Zde jsou věci, které mi v poslední době díky větší všímavosti zvedly radost: úsměvy kolemjdoucích, krásně barevný tenisky, šneci na cestách, včelky a poletující broučci, vůně nedělního obědu, krásně barevný oči mýho kluka, nádherná hudba ve večerních hodinách, teplo jeho objetí.


Čím více si něco představujeme, tím je pro nás snazší k tomu dojít.



V životě máme dle knihy tři základní zdroje štěstí:


  1. hezké vzpomínky
  2. hezké prožití
  3. těšení se na něco hezkého


Tyto hezké chvíle se nám ukládají do paměti a můžeme se k nim kdykoliv vrátit. Můžeme je aktivně vyhledávat - tak jako malíř hledá co bude malovat.


Když jsme byli malí, každý den jsme dělali všechno proto, abychom byli šťastní. V průběhu dospívání se to vytratilo. Díky sebekoučování můžeme dojít ke štěstí.


Velmi se mi líbily otázky - Co dobrého dnes udělám? a Co dobrého jsem dnes udělala?


Z pohádky na konci jsem si odnesla mnoho podnětů. Nejvíce ve mně rezonuje to, že sdílení jakýchkoliv pocitů je vždy nejlepší sdílet s někým. Ať už jsou pozitivní nebo negativní. Být všímavá je skvělým pozastavením, nad kterým bych se chtěla zamýšlet častěji. Být tady a teď. V tuhle chvíli. <3


Závěrem

Kniha se hrozně krásně četla. Je rozdělena na tři části - první je teoretická, druhá část je rozdělena na to, jak danou teorii uchopit do praxe a ve třetí je popsán samotný příběh.

Knížku moc doporučuji. Ne jen na téma sebekoučování, ale i na to, když potřebuješ pozastavit a uvědomit si, co je pro tebe důležité a čemu svou energii chceš věnovat.


Doporučuji všema deseti :)



Hodnocení: neohodnoceno

Nový komentář:







Komentáře (0):



Nejnovější eseje:

Kategorie: Podnikání

Body: 2

03.05.2024

Kategorie: Učení

Body: 0

03.05.2024

Kategorie: Marketing

Body: 2

02.05.2024

Kategorie: Učení

Body: 3

02.05.2024

Kategorie: Marketing

Body: 2

02.05.2024

Kategorie: Učení

Body: 3

02.05.2024

Sleduj nás na sociálních sítích: