Pátá disciplína
Proč jsem si knihu vybral?
Bohužel ne z osobní potřeby na což se doufám, v blízké době budu moci konečně soustředit a naplňovat reading tak jak bych si v ideálním světě přál, a ne kvůli zkouškám.
Jak jsem pochopil knihu a co si z ní odnáším?
„Budování učící se organizace nemá žádný vrcholný cíl či konečný stav je to prostě celoživotní cesta.“
„Lidé se rodí vybaveni vnitřní motivací, sebeúctou, důstojností, zvídavostí a touhou učit se a radovat se z učení – převládající systém ale tyto hodnoty ničí.“
Díky knize jsem si uvědomil, že my (každý tým) v Tiimiakatemia Prague usiluje o dosažení učící se organizace, což jsme do této doby nevěděl.
Pochopil jsem díky Johanesu Partanenovi s kterým jsem se osobně sešel ve Finsku, že kniha Pátá disciplína není převážně určena lidem, kteří nechtějí z dlouhodobého hlediska být a dělat coaching. Je doporučována spíše až druhým ročníkům našeho studia.
(I přesto si odnáším z knihy spousty poznatků)
1. Systémové myšlení
Vše je propojené se vším. Posouvá ostatní 4 disciplíny o level výše právě tím, že je integruje a propojuje dohromady. Je to proces dosahování a vymýšlení nového, ideálně při dialogu, kdy má člověk spoustu úhlů pohledu. Je zde zachycena myšlenka, že i mávnutí motýlích křídel může zapříčinit tsunami na druhém konci světa.
ATP:
Můžu potvrdit, že se mi to v životě děje… ne že by motýl mávnul křídly a u nás v česku by byla tsunami, ale například náš výjezd do Finska-> Tým měl ZS v Applifting, kde se povedlo zjistit jejich momentální problémy, následně jsme měli call, kde jsme zjistili, že chtějí expandovat do Skandinávie a že hledají sales lidi na prodej jejich aplikace. To zapříčinilo, že jsme našli člověka, který je v tomto odvětví zkušený a má zájem se na tomto projektu podílet. Následně to pomůže nám všem, jelikož můžeme zkusit mezinárodní projekt, zlepšit si skill profile dovednosti a mnoho dalších. Prostě všechny kroky, cesty, životní posuny jsou propojené ať už se děje cokoliv. Jediné, co je podstatné mít otevřené oči a snažit se chytit té nitky o kterou momentálně máme zájem, ta nás následně dovede k cíli.
Metanoia = změna myšlení nedílná součást na naplnění této disciplíny
2. Osobní mistrovství
Základ tvoří osobní mistrovství
pokud tuto část změn zvládneme dobře, všechno ostatní již klapne. Všechny změny, které budeme nastavovat se nebudu týkat pouze organizace, ale i nás samotných. Osobní mistrovství je 5 disciplín učící se Organizace. Osobni mistrovství je disciplínou nepřetržitého projasňování a prohlubování vlastní osobní vize, soustřeďováni zdrojů energie, rozvíjení trpělivosti a objektivního vnímání skutečnosti. Jako takové je významným základním kamenem učící se organizace – duchovním základem učící se organizace. Oddanost organizace věci učení a její schopnost učit se nemohou být o nic větší než oddanost věci učení a schopnost učit se jejich jednotlivých členů.
Kořeny této disciplíny tkví jak ve východní, tak i v západní duchovni tradici, jakožto i v tradicích světských. Avšak jen nepatrné množství organizaci podněcuje v tomto směru růst svých lidi.
Důsledkem toho jsou rozsáhlé nevyužité zdroje: Do podniku nastupují bystří, vysoce vzdělaní lidé, plni energie a touhy vyniknout," říká Bill O'Brien z pojišťovny Hanover. „Když dosáhnou třicítky, jen pár z nich se pohybuje po rychlé dráze vzhůru, zatímco ostatní ‚věnují svůj čas činnostem, jež jsou pro ně důležité a které provozují o víkendech. Ztrácejí nadšeni, cit věnují pouze malé množství času na svůj rozvoj.
Osobní mistrovství je nutné pro rozvoj organizace, pokud nebudou chtít jednotlivci růst upadne i celá organizace… líbila se mi tahle věta: Chceme to, protože to chceme.
ATP:
Hned se mi s tímhle vybavilo vzpomínka na práci, firmu Iveco, kde pracuje moje teta. Přišel jim mail na začátku roku ať si stanovy cíle na nový rok, ať si udělají životní vizi. Teta z pozice zaměstnance na to reagovala asi takto: „Proč bych to měla dělat, když jsem to tady 30 let nepotřebovala?“ Zpětně jsem zjistil, že se měnil majitel firmy čili asi zorganizoval a věděl a možná i chtěl firmu Iveco začít budovat jako učící se organizaci, nicméně si myslím, že přišel pozdě, protože zaměstnanci už jsou na něco zvyklí a těžko naučíte kraba chodit dopředu, když celý život chodil bokem.
Oddanost pravdě-> jde o vytrvalou ochotu vymycovat způsoby, jimiž sami sebe klameme a sami sebe bráníme vidět to, co je, a nepřetržitě vystavovat zkoušce své myšlenkové konstrukce o tom proč jsou věci jaké jsou. Znamená to nepřetržitě prohlubovat své porozumění.
Aha uvědomění-> proč dáváme tak velký důraz na nějaké situace v reálném životě, která jsou potřeba řešit s poměrně jednoduchým úkonem?
ATP:
Například u mě teď tvorba videa pro GreenGlazz abych vše uskutečnil musím udělat asi 7 kroků k vyhotovení videa, pouze 7 kroků. Nicméně pouhý pohyb ruky na moje temeno hlavy zabere asi tak 1000 úkonů možná i více v naší hlavě a je to tak jednoduché. Naše mysl hlava je uspořádána k tomu vyrovnávat se ze složitosti úkonů 100x většími než, které zažívám na vědomé úrovni. Každý úkon na začátku vyžaduje velké úsilí a chybování, teprve potom co to párkrát zkusíme, přesouváme dovednost na podvědomou úroveň. Musíme pracovat na tom abychom se naučili oddělovat to, co chceme od toho, co si myslíme že musíme udělat abychom toho dosáhli. Chci dělat radost druhým to je moje poslání, něco, co mě baví a naplňuje.
ATP:
Tiimiakatemia, není jen o tom být dobrým podnikatelem a studentem. Učíme se tu, že se dá učit jinak, jak se správně učit, jak a co obnáší podnikání. Jak vycházet a komunikovat s různými typy lidí.
Důvod, proč jsem se rozhodl studovat tuto školu bylo, především to naučit se, jak podnikat a zjistit, jestli je cesta podnikatele můj životní styl.
Pro mě osobní mistrovsví je rozhodnout se. Každý den zkoušet nové věci a učit se a reflektovat na svých chybách. V prostředí TAP své osobní mistrovsví piluji zatím v mnoha směrech. Příklady: Miro, Trelo, Notion, Teamsy, čtení, psaní esejí, reflexe, především vytrvalost, disciplína, dialog, bourání mích mentálních modelů.
Příkladem také může být už jen to, že jsem šel na Prediktive index, kde jsem zjistil své silné a slabé stránky, zkonzultoval jsem to s týmem a koučem. Následně si vyvodil akční kroky, jak budu své silné stránky uplatňovat pro růst zdravého jádra našeho týmu.
Osobní vize-> formuluje konkrétní místo určení, obraz žádoucí budoucnosti. Např. Aleš Chytil do 30 let úspěšný podnikatel.
Poslání-> je abstraktní. Být nejlepší, jak jen mohu. (Dosáhnout excelence)
Chyba je udělena jen pouze tehdy, jejíž plný přinos nebyl dosud proměněn v tvou výhodu.
3. Mentální modely
Jsou hluboce zakořeněné předpoklady, zobecněné či dokonce názorně představy nebo obrazy, jež ovlivňují to, jak si vykládána svět a jak v něm jednáme. Mentální modely se zaměřují na otevřenost, aby dokázali vynést nedostatky na světlo jimiž nyní vnímáme svět.
ATP:
Když jsem nastupoval do Tiimi mé mentální modely byli například nevím, jak se začíná podnikat. Peníze mi přinese jen tvrdá manuální práce. Ten, kdo je bohatý musí být i šťastný. Když někdo vyhraje v loterii měl štěstí. Basketbal je nejlepší sport. Škola hrou neexistuje. Čtení není přínosné je to jen pro lidi, co neumí žít život, a tak utíkají před realitou. Alkohol je v malé míře prospěšný. Za tu krátkou dobu, co jsem součástí TAP se mé mentální modely zásadně změnili. Změnu zapříčinilo několik faktorů. Uvedu tři zásadní.
1. Tým. Nový okruh přátel, které spojuje touha dělat něco navíc, sebe vzdělávat se podnikat, být proaktivní. Dialog.
2. Komunita. Společnost lidí, která mezi sebou má jedince schopné předávat praktické rady, zkušenosti a zajímavé kontakty. Výhodou komunity je že většina členů je ochotna si navzájem pomáhat.
3. Přímý styk s podnikáním. Zakládání družstva, zakládání bankovního účtu, notářský zápis, sestavování projektů, role v projektu, hard skills, soft skills, silné a slabé stránky, tacitní a explicitní znalosti, projektové vize a snaha vydělávat jinak než jako zaměstnanec.
Moje mentální modely momentálně:
Celoživotní vzdělávání. Učení praxí je to nejlepší učení, které existuje. Je možné se vzdělávat ve více lidech. Ten, kdo vyhraje ve sportce tvrdě usiloval a ovlivňoval svou realitu, aby se stala skutečností. Je možné podnikat i s málem peněz. Učení/škola může být doopravdy hrou tak jak říkal Jan Amos Komenský. Vysoká škola je skvělá životní zkušenost. Existuje mnoho různých způsobů, jak se živit jinak než manuální prací. Každý sport, každá aktivita je skvělá. Vím, jak můžu podnikat a dokážu to udělat ze dne na den. Čtení knížky je jako zákaznická schůzka/dialog s člověkem z praxe s tím, že ho můžu kdykoliv zastavit a znovu si přehrát co řekl. Alkohol je pouze prostředek pro zdegenerování naší rasy. S bohatstvím přichází i větší zodpovědnost a větší povinnosti.
Mentální modely Skoky abstrakce: Ke skokům abstrakce dochází, když přecházíme od konkrétních pozorování. (od konkrétních „údajů“) k zobecněním, aniž. bychom je prověřovali. Skoky abstrakce bráni učení, protože nabývají axiomatické povahy. Co bylo kdysi předpokladem, začíná být považováno za fakt.
ATP:
příklad, jakmile Lauřini kolegové přijmou fakt, že ji lidé nezajímají, nikdo se nepozastavuje nad jejím chováním, když dělá věci, které jsou „přezíravé", a nikdo si toho ani nevšimne, když dělá něco, co s tímto stereotypem neladí. Obecný názor, že ji lidé nezajímají, vede k tomu, že se k ní lidé chovají lhostejněji, což vylučuje každou příležitost, že by mohla projevit vetší zájem. Výsledkem toho je, že Laura a její kolegové jsou „, zakonzervováni" v takovém statusu quo, který si nikdo nepřeje. Navíc pak neprověřená zobecnění se mohou snadno stát základem pro další zobecnění. Jak rozpoznat skoky abstrakce?
1. Jaká je moje představa v tom, jak svět funguje?
2. Z jakých údajů je toto zobecnění odvozeno?
3. Jsem ochoten přiznat že toto zobecnění je zavádějící?
4. Společná vize
Sdílená vize: Je důležité, aby jednotlivci dychtili po osobním mistrovství a osobní vize se promítala do sdílené vize týmu.
Znakem učící se organizace nejsou krásné vize vznášející se v oblacích, nýbrž vytrvalá ochota prozkoumávat “to, co je”, ve světle naší vize.
Vize na rozdíl od cílů se soustředí na vybudování obrazu, snu.
ATP:
Z praxe mohu potvrdit, při našem Cabinu, že sestavování naší vize nám trvalo 12 hodin. Společná vize je také nepřetržitá věc, kterou by se měl tým neustále zabývat a opakovat si ji téměř každý den + dělat určité krůčky k tomu, aby toho docílil. Je opravdu těžké s takřka neznámými lidmi v týmu dosáhnout stejného snu nebo vytvořit sen jednotný, pokud na to máte jen a pouze 12 hodin. Nicméně základní vize se nám povedla.
Z úst Jukky, kterého jsem měl možnost potkat ve Finsku a vést dialog na toto téma, chápu, proč je společná vize důležitá, nicméně vysvětlovat koncept, kde vznikla a proč se používala, není předmětem mé eseje, nebudu tady popisovat celý proces.
Nicméně myšlenku, kterou chci zaznamenat je, že vize byla vytvořena především pro vůdcovské osobnosti, kteří měli potřebu dosáhnou něčeho většího a nereálného, díky tomu mohli pracovat s vírou a vizualizací, jakožto s jedněch nejmocnějších nástrojů, co lidský mozek nabízí.
ATP:
Vytvořena naše první týmová vize: „Jsme tým, podnikáme, věříme si, naše činy mluví za nás a společně míříme za obzor.“
5. Týmové učení
Není možné vybudovat opravdu skvělou organizaci tím, že budete někoho napodobovat. Stejně tak ani jednotlivec nemůže dosáhnout osobní velikosti tím, že se budete snažit napodobit velkou osobnost. Týmové učení rozvíjí schopnost skupin nacházet za jejich jednotlivými osobními pohledy ještě širší a celistvější obraz-> Trojnožka
Poruchy učení v organizaci
Cyklus dobrých firem je okolo 40 let pak zanikají.
1. Jsme to, co děláme
2. Nepřítel je někde mimo nás
3. Iluze převzetí iniciativy – proaktivita pramení z pochopení, jak my sami přispíváme ke svým vlastním problémům. Je produktem našeho myšlení nikoli našeho citového rozpoložení.
4. Fixaci na události – pokud je myšlení lidí určováno krátkodobým událostmi není možné v organizaci dlouhodobě udržet plodné učení.
5. Kladná představa učení se na základě zkušenosti
6. Mýtus týmu vedení
7. Poruchy učení a disciplíny. Čím více tlačíme na pilu tím více si škodíme. Čím více se firma věnuje marketingu tím více zákazníků ztrácí. Příčina ani následek nemají těsnou návaznost v čase a v prostoru.
Týmové učení – Dialog je volným a tvořivým prozkoumáváním složitých a ožehavých otázek, hlubokým vzájemným nasloucháním, při němž jednotlivci neprokazuje vlastní názory. Při dialogu se lidé stávají pozorovateli svého vlastního myšlení.
Také jsem si uvědomil, že v TS má být přítomen jak dialog, tak diskuse což jsem se před tím domníval, že má být přítomný pouze a jen dialog.
Pygmalionův efekt -> je psychologický jev, který popisuje situaci, kdy očekávání jednoho člověka (například učitele, nadřízeného nebo rodiče) o druhé osobě (například studentovi, podřízeném nebo dítěti) ovlivňují chování této osoby tak, že se tyto očekávání začnou plnit. Jinými slovy, když jedna osoba má vysoká očekávání ohledně výkonu druhé osoby, ta druhá osoba má tendenci odpovídat těmto očekáváním tím, že se snaží dosáhnout vyšších výsledků, než by jinak dosáhla.
Důležitý je disciplína praxe a učení se z praxe kvůli tomu abychom si uvědomovali tyto situace.
Vyvažování schopnosti zkoumat názory druhých a schopnosti obhajovat vlastní stanoviska.
Dva obhájci-> typickým příkladem co se mi vybaví je v mé rodině můj brácha Tomáš a teta.
ATP:
Příkladný úkaz mého bráchy a mojí tety. Nechci zde vypisovat co se děje interně v rodině, protože by to vyznělo, jak to vyznít nemá. Nicméně jen to použiji na ATP. Jsou dvě osobnosti, které se neposlouchají a snaží se neustále obhajovat svoje stanoviska, bez zájmu k druhé osobě, což vede k tomu, že oba začnou zvyšovat hlas, jelikož si myslí, že je druhý neslyší a také nerozumí jeho sdělení. Ačkoliv tomu tak vůbec není. Následně se to zvrhne do sporu, kde není východiska, jelikož každý z těchto dvou osob musí mít poslední slovo. Posléze jsou oba emočně vyčerpaní a tím skončí jejich diskuse.
Spor-> není spor dvou osob ale spor našich myšlenek a toho, jak na nich lpíme. V diskuzi se hledá ten nejlepší názor, aby se stal základem rozhodnutí, které je třeba v tě chvíli přijmout.
Příště je zkusím během diskuse uvědomí, že to není spor jejich osob, ale spor jejich myšlenek, názorů, pohledů na svět.
Jak bych jim mohl pomoci?
Otázky, co vedou z diskuse
1. Co tě vede k takovému názoru?
2. Můžeš mi své stanovisko blíže vysvětlit?
3. Můžeš mi uvést údaje, zkušenosti, které je podporují?
Oboustranné zkoumání-> ideální stav kdy klademe zkoumavé otázky, a přitom přidáváme svůj názor do diskuse k přezkoumání. Mluvit o věcech místo “takhle to vidím já” “Ty věci se mají tak a tak”
Závěř:
Je pro mě nepochopitelné, že tato kniha se čte v prvním ročníku, na rychlost, na sílu, z povinnosti. Po přečtení zastávám názor a souzním s názorem Johana Partanena, že tato kniha je především určena pro typ lidí, které baví coaching nebo mají zájem se tomu v budoucnu věnovat. Z této knihy se dá jak řekl Andrej čerpat 15 let a objevovat nové poznatky s tím také musím souhlasit.
