Gladwell tento pojem definuje jako označení jedinců, kteří nezapadají do našeho tradičního pojetí úspěchu. Tito lidé totiž operují na samých okrajích toho, co je statisticky považováno, za dosažitelné. Jsou to jedineční lidé, zejména ti, kteří jsou velice chytří, bohatí a obdařeni štěstěnou.
Podle Gladwella je důležité zjišťovat, jací doopravdy úspěšní lidé jsou, ale ještě důležitější je zjistit odkud přicházejí. Jenom tak je možné logicky odvodit kdo se úspěšným stává, a kdo ne. Zkoumá se tedy “nature a nurture”, tedy jak rodina, prostředí, kultura, přátelé ap. hrají roli v úspěchu jedince.
V padesátých letech minulého století se ve Spojených Státech Amerických rozmohla epidemie srdečních onemocnění, která byla z pravidla způsobena vysokým cholesterolem a nezdravou životosprávou (požívání alkoholu a dalších návykových látek). Infarkt se tak stal hlavní příčinou úmrtí mužů pod 65 let.
V USA však existovalo jedno městečko, které od svého založení v roce 1882 neregistroval ani jeden infarkt. Skupina lékařů a studentů začali provádět výzkum aby se zjistilo, proč jsou obyvatele Roseta imunní na srdeční onemocnění.
Zjistilo se, že neexistuje žádný rozdíl ve věkovém rozložení, ani v průměrné hladině cholesterolu. Obyvatelstvo totiž z naprosté většiny bylo z Itálie - z toho důvodu si rádi dopřávali tučná jídla. Důležitým objevem však bylo, že lidé z Roseta umírali z naprosté většiny prostě na vysoký věk, netrpěli závislostmi na alkoholu, cigaretách ani jiných drogách a kriminalita představovala zlomek toho, co bylo očekáváno.
Co bylo zdrojem jejich vybočení z řady? Podle všeho fakt, že městečko fungovalo jako podporující, komfortní sociální prostředí komunity. Jejich úspěch se dá odvodit od určité příležitosti a od jejich vlastního odkazu. A přesně těmto dvěma tématům je zasvěcen zbytek knihy.
Tento jev je pojmenován po biblickém verši v Matoušově evangeliu:
"Neboť každému, kdo má, bude dáno a bude mít hojnost. Ale tomu, kdo nemá, bude odňato i to, co má."
Existuje skutečnost, že naprostá většina elitních hokejových hráčů z Kanady je narozeno v prvních třech měsících v roce. Proč? Jednoduše proto, že v dorosteneckých ligách se určuje způsobilost jednotlivých hráčů podle kalendářního roku (v rámci jejich datumu narození). To znamená, že děti narozené 1. ledna hrají ve stejné lize, jako děti narozené 31. prosince. Z toho logicky vyplývá, že starší děti budou větší a schopnější. Do vyšších lig se hráči vybírají už podle jejich schopností, takže se není čemu divit, že se vždy vyberou ty nejstarší a nejsilnější děti, které dále dostávají specializovaný výcvik. Jedná se o takzvanou kumulativní výhodu, která pramení z jednoduché příležitosti, která se nemůže poskytnout každému.
Na základě studie od Anderse Ericssona Gladwell tvrdí, že skutečná velikost či mistrovství si žádá enormní množství času strávené tréninkem. Příkladem jsou The Beatles, kteří odjeli na několik měsíců hrát do Evropy jako téměř neznámá skupina a díky tomu, že hráli každou noc 4-8 hodin v kuse, byli nuceni posouvat vlastní hranice, aby na podiu neumřeli nudou. Vrátili se do Anglie jako mistři, kteří dokázali plynule improvizovat, skládat a pobavit publikum. Staly se z nich legendy.
Druhým příkladem tohoto zákona je Bill Gates, který byl ve správný čas na správném místě. Když mu bylo 13, do jeho střední školy se zrovna dostal první počítač. Dokázal si k němu sjednat přístup i přes neuvěřitelně dlouhé čekací doby. Chodil programovat v noci a po čase se vypracoval se do naprostého průkopníka díky své bohaté praxi.
Gladwell vysvětluje, že dosažení pravidla 10 000 hodin, které považuje za klíč k úspěchu v jakékoli oblasti, je jednoduše záležitostí procvičování konkrétního úkolu, který lze splnit s 20 hodinami práce týdně po dobu 10 let.
Chris je často označován za nejchytřejšího muže v americe, díky jeho IQ, které dosahuje skóre přes 195. Od mládí měl vysoké cíle, všechno mu šlo hned, učil se závratnou rychlostí a ve škole jednoduše exceloval. Bohužel ale neudělal žádnou vysokou školu kvůli tomu, že byl závislý na rodině, která mu nemohla poskytnout potřebnou úroveň podpory, zejména té finanční. Neměl ve svém životě žádné konexe, které by mu pomohly naplno využit jeho potenciál. Dnes žije jako farmář.
Dle Gladwella to zkrátka žádná hvězda ani génius nikdy nedotáhne úplně sám/sama.
Než kniha skončí, Gladwell píše o jedinečných kořenech své jamajské matky Joyce, která je potomkem afrických otroků. Joyce navštěvovala University College v Londýně, kde se setkala a zamilovala se do Grahama Gladwella, mladého matematika. Spolu se poté přestěhovali do Kanady, kde dále rozvíjeli svou kariéru
Zatímco Gladwell uznává ambice a inteligenci své matky, poukazuje také na příležitosti nabízené jeho rodičům, které jim pomohly žít život lepší než ostatní potomci otroků v Západní Indii. V 18. století koupil bílý majitel plantáže na Jamajce otrokyni a udělal z ní svou milenku. Tento čin nechtěně zachránil otrokyni a její potomky před životem v brutálním otroctví a Malcomovi umožnil žít život, který mu pomohl k dosažení úspěchu.
Úspěch není výjimečný ani záhadný. Je založen na síti výhod a na dědictví. Něco z toho si zasloužíme, něco ne. Něco sami získáme a něco jiného nám jednoduše přinese štěstěna.
