Out of Our Minds: Learning to be Creative
Podle autora soudobé školství nepřipravuje studenty na nové výzvy, na současnou dobu, kdy je třeba vymýšlet stále nové inovativnější věci. Společnost se totiž obrovskému nárustu populace a technologickému pokroku neskutečně vyvíjí. Vzdělávací systém by se měl úplně překopat a více se zaměřovat na to že inteligence a tvořivost jsou velmi odlišné a nesnažit se je škatulkovat. Málo podporuje a rozvíjí talenty a schopnosti. Tyto vlastnosti jsou v pracích daleko více hledány, musí se to však člověk učit již od mala. Vysokoškolský titul už dávno není tak hodnotný jako býval a spoustu vysokoškoláků má problém najít si uplatnění ve svém oboru. Naopak přicházíme na to že více studujících na vysokých školách a zvyšování tohoto standartu nepřináší řešení.
Všichni máme obrovské přirozené talenty, avšak většina lidí je nikdy neobjeví. Každý člověk má kreativitu, a není omezena jen na umělce a výtvarníky. Naopak kreativita vyžaduje disciplínu. Pokud se toto nadání však nepodaří ve školství najít tak ho většina již nikdy nenajde.
Je stále obrovský důraz na standardizované testování což vytváří obrovský tlak na lidi. Testy IQ neberou v potaz část inteligence, která je potřebná pro kreativitu, jsou tedy zastaralé. Nereflektují také spoustu dalších individuálních schopností. Pochopení těchto individuálních stránek je důležité pro podporu kreativity. Zapomíná se často na EQ tedy emoční inteligenci, která znázorňuje naši schopnost komunikovat, projevovat city, empatii vůči lidem i situacím a další.
Vzdělávací systém má tři odpovědnosti: osobní, kulturní a ekonomickou.
Souvislosti mezi tím, co se člověk naučí a poté bude v práci využívat vytváří hierarchii oborů. Předměty a obory které mají ekonomickou hodnotu než jiné, jsou v hierarchií poradců a rodičů daleko chtěnější, a protože chtějí pro své děti to „nejlepší“. Umění se pořád často nepovažuje za dovednost a způsob živobytí. Myslím si že tato představa se i díky youtube už docela přetvořuje. Je však stále pořád moc velký důraz na akademické tituly a znalosti, které však nemají s inteligencí nic společného. A naopak spoustu inteligentních a talentovaných lidí tak propadli a nedostali se na zasloužené výsluní. Zaměstnanci si stále stěžují že nemají dostatek kreativních inteligentních lidí ale ani zaměstnanci ho často nerozvíjí a zaměřují se jen na nábor. Zvětšuje se propast mezi lidmi zdatnými v technologiích a těmi druhými, školský systém se na tohle musí zaměřit a začít tuto propast řešit.
Kreativita znamená objevovat a přicházet s novými nápady přinášející hodnotu. Lze ji využívat například při testování hranic a nových možností. Kreativita musí často odpovídat určitým pravidlům s kterými pracuje. Například vymyslet nový typ origami, kdy člověk musí stále pracovat se stejnými pravidly. Kreativita vyžaduje neustále hodnocení nápadů v jejich funkčnosti a praktičnosti. Vyžaduje zdokonalování, testování, rozvíjení naší práce. Většinou se něco úžasného nepovede na první pokus. Vyžaduje to vytrvalost i když jsou neúspěchy, schopnost reflexe, až toto vede k výsledku.
Společnosti se mohou dobře rozvíjet, pokud se zaměří na tři složky: představivost, kreativitu a inovace. Představivost je možnost zobrazit si budoucnost která ještě neexistuje. Kreativita je proces generování hodnotných nápadů. Inovace potom tyto nápady uskutečňuje. Toto vyžaduje prostředí podporující a poskytující svobodu riskovat a experimentovat a zároveň má systémy které toto měří a vyhodnocuje. Je důležité s tím nejdřív začít u sebe, aby zaměstnanci viděli že vedení je rádo za nové nápady. Musíme podporovat jedinečné schopnosti, nové pohledy, nové spojení… Například tím že budeme investovat do vzdělání na podporu kreativity a týmových dovedností. Na tomto je totiž důležité budovat kreativní týmy. Kreativita je založena na spolupráci, tím že lidé navazují na sebe a rozvíjejí práci ostatních. Tím také využívají schopností každého člena. Tohle je podpořen dobrými vztahy, bezpečnou atmosférou a dalšími věcmi.
Díky tomu že je kniha jen v angličtině tak bylo dalek obtížnější jí číst. Často se zamotává do jedné myšlenky, která je pak těžká na pochopení. Kniha se z velké části zaměřuje na školství a historii vnímání kreativity ale samotnému rozvoji osobní kreativity nedává moc prostoru.
