Přestalo mě bavit žít život, ve kterém mi moje okolí bere lásku k tomu, co mě baví. Prostě už nechci jen čekat na boží slitování a doufat, že věci dopadnou. Přišla jsem se naučit podnikat, tak už je na čase s tím začít.. Jenže…. jak? :D
Autor mě ze všeho nejdříve přiměl podívat se sama na sebe a zhodnotit, co to tady vlastně dělám. Jsem podnikatelka, nebo jenom zkouším štěstí? I Když jsem součástí firmy, jsem v představenstvu, docházím na “důležité” schůzky, celé je to úplně k ničemu, když doopravdy (konzistentně) netvořím hodnotu. V tuhle chvíli jsem fake-prenér.
Proč vlastně chci podnikat? Mám dostatečně silný motiv? Podle autora nestačí mít zajímavý nápad, nebo sen. Člověk musí mít vnitřní motivaci následovat životní styl, který se podobá životnímu stylu hasičů. Hasiči nedělají nebezpečnou práci, protože chtějí, aby je ostatní brali za hrdiny. Hasiči to dělají kvůli nadšení z adrenalinu a kvůli šanci udělat ze světa lepší místo. Proto: “Podnikatel je ten, kdo plave v nejistém světě, aby ti, kdo pro něj pracují, mohli mít pocit, že svět je bezpečné místo.”
Abych se mohla stát pravým podnikatelem, musím se přestat bát nejistoty a naučit se z ní profitovat. A to se dá naučit jenom z chyb a zkušeností. Žádá si to bojovného ducha, odhodlání nevzdat se a soutěživost.
Stále se mi vrací otázka, zdali by nebylo jednodušší podnikat sama, nebo jen v opravdu malém okruhu lidí. Autor tvrdí, že podnikání je VŽDY nejmoudřejší dělat o samotě, nebo s pečlivě vybraným partnerem, který má mou důvěru. Ale žádné partnerství by nemělo být jen tak pro nic za nic! Podnikání je dynamická disciplína, ve které není čas ztrácet čas dlouhým rozhodováním. Proto ten vztah musí být dostatečně důležitý, aby vydržel i kritické napětí.
V jaké situaci se tedy hodí mít partnery? Když mi chybí nějaký z předpokladů pro podnikání. V mém případě například odhodlání. Nabízí se tedy vybrat si partnera podle silných stránek, které by se doplňovaly s mými. V druhém případě od partnera potřebuji jiný vstup, obvykle finanční. V takovém případě je podle autora lepší nechat partnera jako tichého přihlížejícího, který do podnikání nebude mluvit, ale dostane svůj podíl.
“Do partnerství vstupujte pouze tehdy, když požadujete něco, co nemůžete získat jiným způsobem.”
Nejdůležitější kritéria pro výběr partnera jsou: poctivost, sdílené cíle (společné sdílení bez výhrad), doplňující se povahy, užitečné schopnosti a zkušenosti. Navíc je naprosto nezbytné ihned zpočátku spolupráce ze stolu sundat jednu zásadní otázku: Jak se rozejít.
Dopředu se domluvit o různých scénářích ukončení podnikání je naprosto zásadní pro zdravý vztah, ale i pro samotný obchod. Navíc pokud budu schopna se s partnerem domluvit o rozchodu, určitě se s ním zvládnu domluvit na tom, jak nejlépe spolupracovat. Díky téhle radě si teď naprosto zřetelně vybavuji spoustu důvodu, proč naše týmové podnikání doopravdy nefunguje. Vzájemná důvěra a zášť se velice snadno překlene do útoků a naschválů. Autor též varuje před jednou běžnou chybou, která provází moje dennodenní fungování v TAPU: Odměňovat stejným dílem za nestejný přínos.
V neposlední řadě, všechno, na čem se na začátku domluvíme musí být na papíře. Lidské bytosti zapomínají, domýšlí si, někdy nechápou a někdy se jim prostě jen změní životní priority. To všechno dopadne neshodami, kterým se dá ale lehce předejít právě psaním dohod.
Třetím aspektem podnikání (vedle mé maličkosti a případných partnerů) je úžasný nápad. Musím souhlasit s autorem, který tvrdí, že bude vždy lepší průměrný nápad špičkově provedený, nežli špičkový nápad provedený průměrně. Nesmíme ale zapomínat, že žijeme v rychle se měnící době, takže je nutné být neustále připraven k adaptaci.
Podnikatel musí ze začátku počítat s neúspěchem, takže by nebylo moudré veškeré peníze investovat do jednoho podniku. Rozumnější je mít naspořeno tolik, kolik potřebujeme k přežití alespoň na 3 měsíce (+něco na pokrytí ztrát), i kdyby podnik naprosto selhal.
Nebudu si nalhávat, že naše firma se v posledním roce své existence postaví na nohy. Z mého pohledu je moudřejší vědět kdy odejít. Z toho důvodu tedy nezbývá než být se svými partnery upřímná. A do té doby?
