Kniha "Odvaha nebýt oblíbený" od Koga Fumitakeho a Ičiró Kišimiho je hlasem, který proniká do hlubin našeho nitra a podněcuje nás k zamyšlení nad naším vlastním životem. Příběh mladého muže, jehož úsilí o nalezení rovnováhy mezi touhou být oblíbeným a autenticitou jeho vlastního já rezonuje s mnoha čtenáři po celém světě.
Jedním z klíčových témat, které kniha osvětluje, je sociální tlak, který na nás společnost vyvíjí, aby jsme byli oblíbení a přijatí ostatními. Ve světě, kde se zdá, že hodnota jednotlivce je měřena počtem jeho přátel na sociálních sítích nebo úspěchem v sociální interakci, se mnozí z nás cítí nuceni přizpůsobit se a ztratit svou autenticitu v procesu. Autoři nás však naléhavě vybízejí, abychom se odvážili být sami sebou, i když to znamená, že se neshodneme se všemi kolem sebe.
Druhé důležité téma, které kniha osvětluje, je odvaha být autentickým. Skutečná síla spočívá v tom, být věrným sobě a žít v souladu se svými hodnotami a přesvědčeními. Autoři nás přesvědčivě přesvědčují, že největší úspěch a štěstí přichází tehdy, když jsme schopni žít svůj život podle svých podmínek, bez ohledu na to, co si myslí ostatní.
Kromě toho kniha zdůrazňuje význam sebepřijetí a sebelásky. Je důležité, abychom si uvědomili, že naše hodnota jako lidské bytosti není závislá na tom, co si myslí ostatní lidé, ale na tom, jak si sami sebe vážíme a milujeme. Pouze tehdy, když se naučíme přijmout a milovat sami sebe, jsme schopni dosáhnout skutečného naplnění a štěstí.
Celkově je "Odvaha nebýt oblíbený" knihou, která osvětluje důležité aspekty lidského života a nabízí nám inspiraci k tomu, abychom žili autentický život plný lásky a sebedůvěry. Je to pozvání k odvaze být sami sebou a odmítnout se přizpůsobit očekáváním druhých. Je to připomínka, že skutečná síla a štěstí spočívá v odvaze být autentickým sebou, bez ohledu na to, zda jsme oblíbení nebo nikoliv.
Moje myšlenky:
Já s tímto tématem mám již delší dobu problémy. Přijde mi (mám domněnku), že se v dnešní době ještě více rozšířil nešvar drbů a ponižování ostatních pro naši zábavu a našeho blízkého okolí (v dnešní době se říká „spill the tea“ nebo ještě pár dalších anglických výrazů). Vždy jsem tento typ zábavy od morku kostí nesnášel, i když terčem posměchů nebyla má osoba a díky tomu mám problém se udržet v mnoho sociálních kruzích. Jen co slyším jakýkoli drb, musím se oddálit, jelikož se mi udělá fyzicky špatně a pohltí mě vztek. Doufal jsem, že mi tato kniha pomůže srovnat se s tímto sociálním nešvarem. Že dokážu lidem říci, že mi to je nepříjemné a stále se nějakým způsobem udržet v hierarchii nedefinovaných sociálních kruhů. Všímám si, že se to děje v mém blízkém okolí poměrně často. Díky tomu jsem měl šanci si všímat dilemat, která byla zmíněna v knize. Buď jsem mohl poslouchat drby a dělat, jak mě to baví, nebo se vzdálit a tím poškodit svůj postoj v kolektivu. Udělal jsem to, co vždy, vzdálil jsem se a díky tomu opět zúžil můj sociální kruh, ve kterém se mohu bezpečně pohybovat.
"Když dokážou drbat ostatní, proč ne tebe?"
