Malý princ
Malého prince jsem četl již mnohokrát, ale poprvé jsem ho slyšel, když mi ho předčítal táta. To jsem byl ještě ve školce, možná ještě ani to ne. Pamatuji si, že v tu dobu mi to přišlo jako hezká pohádka s různými zajímavými světy a postavičkami. V průběhu let mi začalo docházet, že tato kniha má i trochu jiný význam než jen pobavení se zajímavou zápletkou. Čím jsem byl starší, tím více mi docházelo, jak moc ty smutné a zmatené postavičky představují pocity a chování opravdových lidí. Upřímně řečeno až na střední škole, když jsem malého prince četl již po 5. mi to všechno došlo. Mám takový pocit, že až si ho jako starší přečtu znova, uvidím to zase jinak.
Pamatuji si, že jako malý, jsem měl nejradši Lampáře, to je chlapík, který pořád jen poslouchá příkazy. Přišlo mi na něm vtipné, jak pokaždé co rozsvítí nebo zhasne, tak pozdraví „Dobrý den“ nebo „Dobrý večer“. Nyní postava za mě představuje klasického pracovníka, není zlý ani hodný. Koná prostě tak, jak je mu nakázáno. Vidím v tom něco jako kariérní postup, akorát ještě k tomu s žádnou výhodou. Lampář v knize říká, že na začátku to byla dobrá práce, že mu vyhovovala, ale planeta se rok od roku točí pořád rychleji a on musí tady pracovat více a více.
Závěr
Nevěřím tomu, že kdokoli z mých věrných čtenářů esejí ještě nikdy nečel malého prince.
U této knížky je těžké udělat závěr. Protože pokaždé co jsem ji četl, tak mi kniha přišla jiná.
Jen bych chtěl napsat, že kniha je plná extrémních archetypů a po přečtení knihy je nad čím přemýšlet.
