Proč jsem si vybrala tuto knihu?
Poprvé jsem knížku četla k maturitě a nedávala na ní nějaký velký důraz. Samozřejmě klasicky jsem si tu knihu přečetla pozdě až po zkoušce z dané knihy, ale i když jsem předtím měla jen malou představu o čem kniha je, tak se ze zkoušení vyvinul filozofický rozhovor na 30minut a já uplatnila svojí zálibu v improvizaci, a také odešla s jedničkou společně s chutí si to vážně přečíst.
Nyní jsem si řekla, že si knížku přečtu znova, zda v tom uvidím jiný význam. Knihu jsem přečetla za cestu autobusem do školy a vážně se mi četla rychle a plynule. Po druhém nynějším přečtení jsem pochytila spoustu nových věcí co si z toho můžu odnést, i když časové rozmezí bylo pouze 3 roky - Jsem ráda, že můžu vidět i za poměrně krátký časový úsek velkou změnu mě samé.
Úvod
Kniha Malý princ je filozofická pohádka pro dospělé, která začíná havárijí letadla na poušti s pilotem v roli vypravěče, kde potká Malého prince, který přišel z malé planetky B 612. Malý princ ukazuje nesmyslnosti dnešní doby (i když je kniha psaná za druhé světové války) a také nám přibližuje zpátky dětské myšlení společně s mocí přítomného okamžiku. Skoro v každé větě co je v knize napsaná se dá najít nějaká metafora a rozbor knihy by mohl trvat hodiny. Dětské myšlení, kreativita a celkový nadhled se zde krásně vyobrazuje a myslím si, že bychom na tohle neměli zapomínat, i když jsme ti „dospěláci“.
Výtažky z knihy
Obyvatelé planetek
Malý princ - Mladý, nevinný, nezkažený, upřímný, rozumný, má rád západy slunce a svoji květinu. Cestuje na různé planety a poznává zde různé typy lidí.
„Dospěláci jsou vážně hodně divní!“
Letec - Samotný Exupéry. Letec, který ztroskotá v poušti, kde se seznámí s Malým princem.
Růže - Domýšlivá, marnivá, ale přesto miluje Malého prince.
„Sbohem,“ řekl květině. Neodpověděla. „Sbohem,“ zopakoval. Květina si odkašlala. Ale nebylo to od rýmy. „Byla jsem hloupá,“ řekla nakonec. „Odpusť mi to. A najdi své štěstí.“
Král - Panovačný; neustále si potřebuje dokazovat svou autoritu.
,,No tak budeš soudit sám sebe”, navrhl král. ,,To je to nejtěžší. Je mnohem obtížnější soudit sebe samotného než soudit své bližní. Jestli tvé rozsudky budou správné, pak jsi jistě opravdový mudrc.”
Domýšlivec/náfuka - Slyší jenom chválu. Chce aby ho stále někdo chválil a pochleboval mu.
„Obdivuješ mě dostatečně?“ Chtěl vědět náfuka. „Co znamená slovo obdivovat?“ „Obdivovat, znamená uznávat, že jsem nejkrásnější, že mám nejlepší šaty, že jsem nejbohatší a nejchytřejší na celé planetě!“ „Ale vždyť jste na ní sám!“ „Buď tak hodný a obdivuj mě i tak!“ „Tak já Vás tedy budu obdivovat,“ pokrčil rameny Malý princ, „ale co vám potom bude?“
Pijan/opilec - Nešťastný a osamělý alkoholik.
„A proč se opíjíš?“ Chtěl vědět Malý princ. „Abych zapomněl,“ odpověděl opilec. „Co chceš zapomenout?“ „Chci zapomenout na svůj stud,“ svěřil se opilec. „A proč se stydíš?“ Optal se Malý princ. „Že se opíjím.“
Byznysmen/podnikatel - Zaneprázdněný, vážný, stále počítá hvězdy a zavírá je do šuplíku.
„Šálu která mi patří, si omotám kolem krku. Květinu, která mi patří, si mohu utrhnout a odnést. Vy si sotva odnesete hvězdy.“ „To ne, ale můžu je dát do banky.“ „Co to znamená?“ „To znamená, že napíšu na papír, kolik hvězd mi patří - a ten papír pak zavřu do trezoru na dva západy.“ „To je všechno?“ „Co víc si přát!“
Lampář - Pracovitý, věrný příkazu a jediný, kdo Malému princi přišel alespoň trochu nadějný.
„Dobrý den, Proč zhasínáš tu lampu?“ „To je můj pracovní úkol,“ řekl lampář. „Dobrý den.“ „Co je tvůj pracovní úkol?“ „Zhasnout tu svítilnu. Dobrý večer.“ A znovu jí rozsvítil. „To je můj pracovní úkol,“ řekl lampář. „Nechápu,“ řekl malý princ. „Není co chápat. Pracovní úkol je prostě pracovní úkol. Dobrý den.“
Zeměpisec - Myslí si, že je nejdůležitější na světě. Stále něco zapisuje.
„Vaše planeta je moc krásná. Jsou na ní nějaká moře?“ „Co já vím?“ řekl zeměpisec. „Ach“ malého prince ta odpověď zklamala. „A co hory?“ „Nemám tušení,“ řekl zeměpisec. „A co města, řeky a pouště?“ „Inu, jak to mám vědět?“ Řekl zeměpisec. „Jste přece zeměpisec!“ „To ano,“ řekl zeměpisec, „ale nejsem objevitel.“
Liška - Potřebuje přítele, někoho, kdo by si ji ochočil.
„Kdo chce doopravdy vidět, musí se dívat srdcem. To, co je skutečně důležité, oči nevidí.“ „Tvá růže je jedinečná kvůli času, kdy jsi byl jen s ní.“
Obchodník/prodavač - Prodává patentní pilulky na žízeň.
„Ušetří se tím fůra času,“ usmál se prodavač. „Vědci zjistili, že pití zabírá v průměru padesát tři minuty týdně.“ „A co s těmi padesáti třemi minutami týdně dělají?“ „To už je jejich věc.“
Výhybkář - Znechucen uspěchaným světem.
„Tihle jedou za těmi prvními?“ Chtěl vědět malý princ. „Nejedou za ničím,“ odtušil výhybkář. „Poklimbávají ve svých kupé, nebo zívají. Leda děti se koukají z oken, nos přilepený na sklo.“ „To proto, že leda děti vědí, co chtějí,“ špitl malý princ.
Květina - Květina na poušti.
“Lidé? Je jich myslím tak šest nebo sedm. Zahlédla jsem je před lety. Ale kde je najdeš, to se nikdy neví. Vítr je honí sem tam. Nemají kořeny, a to jim hodně škodí.”
Názor na knihu
Z této knihy si můžeme vzít mnoho poučení, ale myslím že nejdůležitější myšlenka je, že nemáme zapomínat na to jaké to je být zase dětmi a to, že každý v sobě máme „malého prince“. Také si z toho můžeme vzít příklad na cestu kolem světa, na kterou se jako tým spolu vydáme a budeme spolu poznávat a objevovat nové lidi, a osobnosti a také lze hezky vidět mentální modely lidí kolem nás.
Také hezká myšlenka je že i když se koukáme na stejnou věc, (například nebe, obilí) může to pro nás znamenat víc než pro někoho jiného. A poslední věc na závěr, bohužel dneska pouze málo lidí dokáže být k ostatním empatický - sice nemůžeme změnit ostatní, ale můžeme začít u sebe a začít více naslouchat a porozumět ostatním a tím můžeme pomoct nejvíce.
