Můj charakter Leadera
Díky leadershipu jsem si uvědomil, že jsem v sobě leadera měl už od mala. Vždy jsem byl ve třídě výrazná osobnost, která se nebála za třídu postavit a bojovat, když jsme cítili bezpráví ze strany učitelů. "Zase ten Filip se hádá a je drzej,“ slýchávali rodiče na třídních schůzkách poměrně často. (Velký SO jim ze mě usměrňovali jen trochu a nezabili můj charakter). Pamatuji si, že když jsme na prvním stupni hráli na tělocviku hry v týmech, tak jsem svou skupinku vždy organizoval a snažil se vymyslet strategii. Tyhle věci jsem si uvědomoval, ale nikdy jsem se jako leader necítil. Z pohledu zkušeností, které mám dnes, jsem dělal spoustu chyb. Měl jsem svoje oblíbence a hodně prosazoval svůj názor.
Vždy jsem si spíš připadal jako individualista. Z mého charakteru vyplývá, že mívám rizikové myšlenky jako: "já tu práci přece vždycky odvedu nejlíp, vy jste pomalí a neefektivní, zvládnu to nejlíp sám" apod. Myslím, že to bylo hodně tím, že většinu mého života bylo na prvním místě judo, protože je to sport pro jednotlivce a tak jsem vedl jen sám sebe. Mělo to i své výhody v tom, že jsem se sám sebe naučil vést dobře, zjistil, co chci, co na mě platí, získal svoje proč a disciplínu.
Jak jsem již řekl, nikdy jsem si jako leader nepřipadal. Z toho vychází i to, že se do vůdčí pozice neženu. Už v prváku jsem se zamyslel, jestli bych nechtěl být leader, ale došel jsem k závěru, že nejdřív se musím zorientovat a naučit se vést sebe v novém prostředí a že si opravdu musím být jistý, že mám týmu co nabídnout.
Vyčkávám na svou příležitost se ujmout vedení, musím od týmu cítit, že mě jako leadera chtějí, věří mi a, jak už zaznělo, mám jim co nabídnout.
Přijde mi, že teď ve druháku jsem se do pozice leadera dostal dost přirozeně přesně podle kritérií, co jsem tu říkal. Stala se i skvělá souhra okolností, že jsem se stal leaderem a týden na to začal LP, což hrálo v můj prospěch a dalo mi to možnost věci rovnou zkoušet v praxi. Když jsem do role nastupoval, tak jsem se bál, jaký budu a jestli zvládnu tým ukočírovat. Nebude mě ta role po týdnu vadit? Poradím si s různými typy osobností?
Dnes (25.4.) už mám za sebou skoro tři měsíce, a tak můžu říct pár věcí, co jsem na sobě od té doby vypozoroval a co jsem dostal ZV od týmu. Zjistil jsem, že jsem mnohem lidštější, než jsem si myslel. Dostával jsem chválu, že se o lidi doopravdy zajímám a s každou takovou pochvalou mám chuť se o ně zajímat ještě víc a být tu pro ně. To je i věc, kterou jsem si uvědomil, že leader by tu v první řadě měl být primárně pro lidi, být jim oporou a nějakou kotvou. A až na druhém místě je výkon, protože bez spokojených lidí v týmu by zvýšení výkonu bylo jen mírným výstřelkem nahoru před pádem do propasti.
Lidskost je tedy věc, ve které jsem se překvapil. Dále, jak i vyplynulo z mých 16personalities testů v průběhu let, tak jsem začal být systematičtější, pozice leadera toho byla velkou zkouškou. Mám pocit, že ze začátku jsem organizovaný byl, později se ale systém začal trochu vytrácet a spadl jsem více do „pocitového“ vedení, což je daleko méně náročné, ale ne tak efektivní. Dostavila se u mě demotivace z toho, že tým není tam, kde by mohl být, a já pro to nedělám dost, spojená s únavou z konce školního roku. Demotivace v roli, kterou zastávám, je velký problém, který se mi stal i v roli Learning mngr a celkem mě to trápí. Myslím, že by to mohlo být tím, že jsem zodpovědný za výsledek dané věci, ale nemohu být zodpovědný za práci druhých lidí. Jsem sice leader, ale fungujeme v ploché struktuře a nemohu měnit složení týmu, takže nevím, jak jinak tenhle problém řešit. Asi to tak je v Tiimi nastavené naschvál, abychom se rychle v rolích točili, vyzkoušelo si ji víc lidí a došli k podobným uvědoměním.
S tím se pojí i věc, ve které jsem si na začátku věřil víc, a to byly cíle jednotlivců. Měl jsem vizi, že si s každým proberu jeho osobní cíle a vize a budu mu s tím pravidelně pomáhat. Nevím, jestli je to mou nekompetencí nebo se jedná o nereálnou vizi, ale zatím jsem nezvládl propojovat cíle 11 jednotlivců, které v týmu mám, s naší týmovou vizí, alespoň ne vědomě a systematicky. To je věc, kterou bych chtěl u sebe zlepšit, až budu mít možnost vést nový tým (jelikož teď už svoji roli předávám). Cestou manažera/leadera v nějakém úseku korporátu či cizí firmy se vydat nechci, což znamená, že jestli ještě někdy povedu tým, tak to bude tým, který si budu skládat sám, takže se ukáže, jak moc velký vliv ve věcech, které se mi nedařily, mělo specifické prostředí Tiimi a jak moc se jedná o mou nekompetenci.
Abych to shrnul:
Vnímám se jako přirozený, lidský leader, kterého tým motivuje dávat mu víc a víc a také ho mám stále radši. Vždycky ve všem, co dělám, jsem byl srdcař a myslím, že je to moje nejlepší vlastnost. Jsem leader, který čeká na svou příležitost, ujímá se vedení jen, když má co předat a uznání mojí práce od okolí je pro mě velice důležité. Věřím, že mám přirozenou autoritu a odvahu dělat těžká rozhodnutí, odlišit pracovní a kamarádský vztah, mám dobré organizační schopnosti a strategické myšlení. Do budoucna potřebuji vyřešit problém se ztrátou motivace v roli a propojování osobní vize členů s vizí týmovou.
Co nejdůležitějšího mi LP dal:
Uvědomil jsem si, že ideální leader a vlastnosti, které by měl mít, dalece přesahují pouze oblast leadershipu a rozlévají se do všech vztahů a interakcí, které jako člověk mám. Komunikace a porozumění sobě a ostatním jsou základní dovednosti pro život nehledě na to, co děláme, a díky principům, které jsem se v roli naučil, jsem se posunul zase o kousek dál. Děkuji Monice a Zdeňkovi, že nám tento trénink „do života“ dali a všem, kteří se se mnou programu zúčastnili, za jejich postřehy a jiný pohled na věc.
Na závěr jsem si znovu prošel prezentace z jednotlivých modulů a své poznámky a zde je odkaz na výtah, kdyby to někoho zajímalo.
https://drive.google.com/file/d/1y8vYrrggVzeI-E0dywbjiZRCg_HaYz77/view?usp=sharing
