Tuto knihu jsem si vybrala z důvodu toho, ze jsme se o ni bavili na Team Leaders forum i Training session a měla jsem ji doporučenou od starších ročníků. Navíc mě Leadership hodně zajímá, protože se v pozici lídra cítím přirozeně a vše co jsem často delala bylo intuitivní a proto to byl často pokus - omyl. A už jen kvůli závazku k týmu mi přijde fér, si na to přečíst teorii ať vím, ze co dělám je podložené a ne jen moje intuice, která je spíše emoční a citováno místo faktická. Zároveň bych jednou chtěla mít svůj tým.
Kniha nám celou dobu ukazuje, proč někteří lídři uspěli a jiní své podnikání potopili. Vůdcovství není o řízení — ale o schopnosti inspirovat a obětování se.
Problematika co se tu řeší je i o tom, ze ne každý muže říct: „Miluji svoji práci“. Je skutečně možné vytvořit tým, ve kterém by jeden pro druhého skočil do ohně? Kde nepanuje cynismus a sobectví? Kde jsou si kolegové oporou?
V knize se píše o firmě jako o rodině.
Je to vysvětleno tak, že každý lídr by se měl chovat lidsky a každý lídr by si měl uvědomit, že má plnou zodpovědnost za svůj tým a i za jednotlivé členy týmu. Zde je to přirovnáno k tomu, že lídr je rodič a tým je jeho nová rodina.
Když se s tímto dokáže každý ztotožnit, vyřeší se problém s tím, zda se druhý pro někoho dokáže obětovat a i třeba skočit do ohně.
Já sama se snažím, ať v týmu jsme pozitivní a přenáším často svoje nadšení a energii do týmu. A také se snažím řešit všechny konflikty a problémy, aby bylo v našem týmu lépe a bezpečněji a s tím se pojí:
Když lidé musí čelit nebezpečím uvnitř organizace, samotná organizace se stává zranitelnější vůči nebezpečím zvenčí.
Podle tohoto obrázku by to mělo v praxi fungovat. Vytvořit si příznivé a bezpečné prostředí v našem kruhu a společně čelit okolnímu nebezpeční přičemž ten, kdo vystupuje jako první do nebezpečí je právě lídr.
Z toho vyplývají dvě jednoduchá pravidla: Lídři chodí a vedou jako první, ale jedí poslední.
,,Vedení je o převzetí odpovědnosti za život, ne za čísla."
Dále v knihu se řeší dopamin, hormony, endorfiny, sobecké chemikálie, oxytocin a další. To jsem v knize nečekala, ale bylo fajn se dovědět o těchto věcech zase o něco víc a prozkoumat to z jiného úhlu, jak to působí na tým.
Tato kniha se mi líbila, i když občas byla lehce táhlá v příbězích. Styl lídrovství, který se tu popisuje se mi moc líbí a byla bych ráda kdyby to u nás takto bylo. Já se o to budu snažit.
