Kreativní myšlení
Autor: Amy Whitaker
Proč právě tato kniha?
Když pominu již několikrát zmíněné splnění počtu bodů za kreativitu, tak jsem si knihu vybral také kvůli tomu, abych získal nové metody a zajímavé myšlenky, které mi mohou pomoci k rozšíření kreativity nejen při týmové práci, ale také při práci na individuální úrovni, s čímž mám často problém.
Co mi kniha dala:
V knize mě velmi zaujalo, že tvůrčí umělecké myšlení představuje rámec a sadu návyků, jimiž si pro sebe bráníme prostor pro zkoumání a objevování. Toto myšlení nám pomáhá snít o velkých věcech způsobem, který se naprosto pozvedá nad realitu a umožňuje nám oddělit si čas pro bádání, při němž neočekáváme žádný určitý výsledek a můžeme si klidně dovolit i chybovat či selhat.
„Tvůrčí umělecké myšlení je druh optimismu, který si držíme i tváří v tvář nejistotě.“
V podnikatelském prostředí pak umělecké myšlení využívá i nástroje managementu rizik, nákladů a výnosů, takže si můžete užívat všechnu tu zranitelnost, hrozby selhání, skutečné selhání, přemýšlení a překvapení, která se při vytváření života vykytují.
Je nesmírně důležité, abychom se fokusovali pouze na náš cíl a na cestu, po které se k našemu cíli dostaneme. Přestaňte se srovnávat s jinými lidmi a jejich dosaženými cíli. Tato věc nás pouze zdržuje. Samozřejmě ničemu nebrání, pokud budeme mít svůj vzor, který nás bude inspirovat, ale nesmíme se porovnávat s někým, kdo je v úplně odlišné životní situaci a má jiné kontakty.
Také je důležité se na naší cestě k úspěchu neustále ptát. Můžeme vyměnit nebo upravit své cíle tak, aby obsahovaly otázky, které nás povedou v před – to se mi pojí s tvorbou pre-motorol, které jsou velmi významné ke zjištění toho, zdali je náš cíl opravdový a má pro nás smysl. Autorka knihy tuto metodu pojmenovala jako „Výhled na maják“.
Pokud si nevíme rady, tak nemůžeme si hledat cestu vpřed pomocí řešení, nýbrž musíme vycházet z položené otázky. Otázka se pak stane majákem a vede nás k našemu bodu B. „A je to vůbec možné?“ – posunuje zápletku našeho života vpřed tím, že propojuje naši osobní opravdovost s vnějším okolím.
„Vyrobme si vlastní loďku, po které pojedeme.“ Tímto rčením chce autorka sdělit, že můžeme zvládat rizika za asistence portfolia projektů a vlastnictví podílu ze zisku u perspektivních projektů.
Musíme přemýšlet ve smyslu portfolia našich projektů – příjmy z jedné oblasti mohou pomáhat v jiné oblasti investicím. Sbírka našich projektů tedy může fungovat jako diverzifikované portfolio, v němž zisky v částí oblasti vyvažují ztráty oblastí jiných. Abychom mohli sklízet ze zisků, je zapotřebí vlastnit nějaký podíl z toho, co vytváříme
Své finančně nejriskantnější projekty musíme vyvažovat nějakými stabilnějšími.
Nezapomínejme na nástroje komunikace – bez těchto stěžejních věcí nebude v žádném projektu fungovat dělba úkolů. To sám mohu potvrdit ze své zkušenosti z projektu. Pokud jsem se s kluky na nedomluvil na konkrétním úkolu, tak zkrátka nebyl splněn. To potvrzuje i nátura české společnosti, která nám ukazuje na to, že se lidé v naší republice bojí neúspěchu – nechtějí vypadat tak, že něco nevědí nebo něčemu nerozumí.
Aby uvnitř firmy mohlo vzkvétat umělecké nastavení mysli, musíme vytvořit prostředí pro tvořivou práci. Manažer se stává spíše učitelem na umělecké škole nebo poradcem. Potřeba je také určit specifické role – pomůžeme spojit idealistický přístup tvořivosti s realistickým přístupem exekutivy.
„Postavme si vlastní dům.“ Z kombinace fixních a variabilních nákladů vytvoříme kostru svého modelu podnikání. Peníze generované podnikáním musejí pokrývat celou strukturu nákladů, jinak se podnikání zhroutí.
Vytvořme si práci v ateliéru – tato metoda mi úzce souvisí s myšlenkou knihy Hluboká práce. Jednoduše řečeno se jedná o čas, který je určený pouze na práci a je prováděný v prostředí, kde je absolutní klid. Abychom se v našem „ateliéru“ snáze dostali do flow, tak autorka doporučuje eliminovat veškeré rušivé podněty jako je například odpojení se od WIFI nebo ztišení našeho mobilního telefonu. Jedná se o velmi individuální metodu, protože každému z nás vyhovuje něco jiného – já osobně preferuji práci v naprostém tichu a malé místnosti, kde vím, že mě nebude nic rušit.
Závěr:
Musím přiznat, že mě kniha velmi zaujala. Moc se mi líbilo přiřazování otázek ke každému cíli. Od těchto otázek je následně snadné se odrazit a pokračovat dál. Také jsou vhodné v případě, že máme nedostatek motivace, protože nám pomohou se znovu vrátit na naši cestu a osvěžit si důvod, proč danou činnost vlastně děláme. Jsem rád, že jsem knihu přečetl – i když jsem se trochu bál, že nestihnu splnit svých chybějících šest bodů z kreativity. KONEČNĚ! Knihu bych doporučil těm, kteří ještě nečetli knihy typu Kreativita a její rozvoj nebo Kreativitu a inovace v organizaci.
