Kreativní myšlení

Úvod

Tuto knihu jsem si vybral proto, abych nalezl metody a zajímavé myšlenky, které mohou pomoci k rozšíření kreativity nejen při týmové práci, ale také při práci na individuální úrovni, s čímž mám často problém.

Kniha je zajímavě napsaná, orientuje se zároveň na dvě skupiny – na podnikatele, které učí kreativně přemýšlet jako umělce a na umělce, které při svém povolání učí myslet podnikatelsky. Nic méně jsem se v textu často ztrácel, a proto jsem se raději zastavoval jen u kapitol, u kterých jsem cítil, že mi mohou být užitečné. 

Využité myšlenky

Tvůrčí umělecké myšlení představuje rámec a sadu návyků, jimiž si pro sebe bráníme prostor pro zkoumání a objevování. Pomáhá nám snít o velkých věcech způsobem, který se naprosto pozvedá nad realitu, i když na ni nezapomíná. Umožňuje nám oddělit si čas pro bádání, při němž neočekáváme žádný určitý výsledek a můžeme si klidně dovolit i chybovat či selhat. Posouváme se díky němu vpřed tím, že si klademe veliké, divoké, důležité otázky, ať už se na ně odpovědět dá, nebo nedá. Jde o druh optimismu, který si držíme i tváří v tvář nejistotě. 

S tímto nastavením mysli pak jasně vidíme a můžeme si razit cestu houštinami při vytváření něčeho naprosto nového. V podnikatelském prostředí pak umělecké myšlení využívá i nástroje managementu rizik, nákladů a výnosů, takže si můžete užívat všechnu tu zranitelnost, hrozby selhání, skutečné selhání, přemýšlení a překvapení, která se při vytváření života vykytují.

1. Pohled z široké perspektivy – Poodstoupení a vnímání všeho z nadhledu

• „Čas v ateliéru“ – způsoby, jak si v krajině svého života vyčleníme prázdná místa.

2.     Prodírání se trávou – Přestaňte se soustředit na cíl a zaměřte se na cestu. Přestaňte se srovnávat s jinými lidmi a jejich dosaženými cíli.

3.     Výhled na maják – Vyměňte cíle za otázky, které Vás povedou vpřed.

• Pokud se „plazíme trávou“, nemůžeme si hledat cestu vpřed pomocí řešení, nýbrž musíme vycházet z položené otázky. Otázka se pak stane majákem a vede nás k našemu bodu B. „A je to vůbec možné?“ – posunuje zápletku našeho života vpřed tím, že propojuje naši osobní opravdovost s vnějším okolím. 

4.     Vyrobení loďky – Zvládání rizik pomocí portfolia projektů a vlastnictví podílu ze zisku u perspektivních projektů.

• Musíme přemýšlet ve smyslu portfolia našich projektů – příjmy z jedné oblasti mohou pomáhat v jiné oblasti investicím. Sbírka našich projektů tedy může fungovat jako diverzifikované portfolio, v němž zisky v částí oblasti vyvažují ztráty oblastí jiných. Abychom mohli sklízet ze zisků, je zapotřebí vlastnit nějaký podíl z toho, co vytváříme
• Své finančně nejriskantnější projekty musíme vyvažovat nějakými stabilnějšími. 

5.     Uprostřed soutěže – Pro nastavení kultury a řízení projektů určete role a přizpůsobte nástroje konverzace.

• Aby uvnitř firmy mohlo vzkvétat umělecké nastavení mysli, musíme vytvořit prostředí pro tvořivou práci. Manažer se stává spíše učitelem na umělecké škole nebo poradcem. Potřeba je také určit specifické role – pomůžeme spojit idealistický přístup tvořivosti s realistickým přístupem exekutivy.  

6.     Stavba domu – Vytváření uměleckých modelů podnikání, které fungují uvnitř mantinelů kapitalismu. 

• Z kombinace fixních a variabilních nákladů vytvoříme kostru svého modelu podnikání. Peníze generované podnikáním musejí pokrývat celou strukturu nákladů, jinak se podnikání zhroutí. 

7.     Vidět celek – Řešit velké otázky nalézáním cesty ve složitostech firem a různých oborech. 

Pro rozvoj kreativity na individuální úrovni jsem si vyzkoušel po dobu týdne vytvořit si „vlastní čas v ateliéru“, kdy jsem každý den na 20 minut vypnul internet a všechna upozornění a pustil si hudbu. Na každou tuto schůzku sám se sebou jsem si připravil hlavní body, na které jsem chtěl zaměřit své myšlenkové toky. Musím říct, že mi tato metoda vyhovuje, není dobrá jen k rozvoji kreativního myšlení, ale také mě často uklidnil a zlepšila mi náladu pro zbytek dne. U aplikování se mi však nedařilo vyhradit si 20 minut každý den ve stejný čas, což bych chtěl ještě změnit. 

Při vedení týmu MarkMe jsem si vyzkoušel více soustředit se na cestu, kterou se vydáváme a místo přemýšlení nad cíli jsem si začal pokládat více otázek. Myslím si, že mě tento způsob přemýšlení vytáhl z menší frustrace, kterou jsem pře několika týdny měl, pomohl mi do týmu přinést nové myšlenky a v současnosti díky tomu pracuji na gamifikaci, kterou chci později aplikovat. 

Závěr

Musím se přiznat, že knihu jsem nepřečetl celou, jelikož jak jsem psal na začátku, ne všechny myšlenky mi přišly jako přínosné. Naučil jsem se ale díku tomu vytáhnout si z knihy jen ty myšlenky, které potřebuji.