Kreativita a inovace v organizaci
Autor: Emilie Franková
Proč právě tato kniha?
Knihu jsem si opět zvolil především kvůli tomu, abych dosáhnul na požadovaných 12 bodů v oblasti kreativity. Když jsem si ji vybíral, tak jsem chtěl, aby měla kniha větší přesah než jen dva body, které za ni získám, takže mým hlavním PROČ bylo zjištění rozdílu mezi kreativitou a inovací. Zároveň je mi jasné, že je dnes v byznysu velmi těžké pracovat bez těchto dvou kategorií. Je třeba jim věnovat pozornost a pochopit je.
Kreativita x Inovace:
Většina autorů se shoduje v tom, že kreativita je zdrojem lidských myšlenek, nových nápadů a návrhů změn a inovace je procesem realizace nových myšlenek, nápadů a změn.
- Kreativita = kreativita je základním fenoménem lidské existence – každému lidskému jedinci je vlastní kreativní potenciál a každý lidský jedinec je či může být kreativní.
- Inovace = jsou úspěšné realizace kreativních nápadů.
Inovace je záměrná změna. Cíleně se snažíme o nějaké vylepšení, které je nové a prospěšné. Dříve bylo běžné, že se v rámci inovací mluvilo především o výrobcích nebo službách. V dnešní době se situace mění a v rámci inovací se bavíme také organizačních změnách, což pomáhá firmám vyvíjet nové výrobky a služby, využívat nové technologie, zefektivnit práci, uspokojovat potřeby zákazníků, ale i rychleji uplatňovat služby nebo produkty na trh. Pokud se bavíme o inovaci, měli bychom se také zabývat inovačním procesem, který má 4 fáze:
1. Tvorba nových myšlenek a nápadů, což je spojeno s kreativitou.
2. Prověřování myšlenek a nápadů, zda je možné je aplikovat v praxi a přinesou nějakou užitečnou hodnotu.
3. Hodnocení.
4. Finální podoby.
Struktura kreativity:
1. Kreativní osobnost – Kreativní osobnost se zaměřuje na její individuální kreativní způsobilost a dovednosti projevující se ve vědomí a chování, přičemž při hlubším pohledu se zajímají o osobnostní strukturu a aktivity osobnosti ze širšího hlediska se zabývají i kreativitou skupiny či týmu, ale také organizace, společnosti nebo celého lidstva.
2. Kreativní proces – Kreativní proces sledují nejen z hlediska jeho průběhu a jednotlivých etap, ale také z hlediska motivačních zdrojů, facilitátorů a bariér.
3. Kreativní produkt – U kreativního produktu lze zjišťovat míry schopností kreativního myšlení, jako je fluence, flexibilita, originalita a další, lze však posuzovat i vliv vnějších podmínek na vznik a uplatnění kreativního produktu.
4. Prokreativní prostředí – V otázce prostředí je zkoumán pozitivní i negativní vliv na kreativitu, tak i věcné a sociální skupiny (včetně organizace) či lidstva.
V empirických výzkumech lze za nejlépe použitelnou definici považovat tu, která je založena na zkoumání produktů. A to proto, že na existenci kreativního procesu lze usuzovat právě podle povahy výsledného produktu – a také soubor osobnostních rysů typických pro kreativní jedince bývá sestavován na základě identifikace kreativních lidí podle výsledků jejich aktivit.
Mnoho firem se snaží být inovativními, ale ne každá z firem skutečně inovativní je. Společné znaky pro takovéto firmy jsou hlavně podpora kreativních změn z vyššího managmentu, tvorba důvěrného prostředí (každá myšlenka je přijata s respektem a bez předsudků), které týmovou práci a inovace podporuje, tolerance neúspěšných řešení, neboť i selhání k procesu inovací patří, protože vše je spojeno s riskem (větší risk přináší větší zisk), otevřená komunikace s pružnou strukturou a kreativní styl vedení (leader by měl jít příkladem). Kreativita je spojena s flexibilitou, otevřeností, odvahou a osobnostními charakteristikami jedince. Kreativita je spojena s rizikem, že tvůrce v řešení problému neuspěje.
„Osobní mistrovství předchází pochopení.“
I vysoce kreativní jedinci potřebují přibližně desetileté období k tomu, aby získali mistrovství v určitém oboru. Nesmíme ale zapomínat ani na profesní slepotu, která může naopak kreativním myšlenkám bránit.
Pokud ale naši kreativní myšlenku nejsme schopni předat okolí, přestože může být sebelepší, je to myšlenka špatná. Důležité je předávání našich myšlenek a jejich prezentování, aby byly pochopeny okolím. Kreativita je tedy také schopnost předat něco nového někomu jinému. Pro kreativní myšlení jsou důležité rozumové schopnosti, znalosti, styl myšlení, osobnost, motivace a prostředí. Kreativita je považována za základní kámen v oblasti inovací. Inovace jsou pak praktické změny a jsou považovány za konečný efekt kreativní činnosti. Z toho vyplývá, že kreativita je spojena s divergentním myšlením, naopak inovace jsou spojeny s myšlením konvergentním. Divergentní myšlení je možné trénovat, a tudíž je jasné, že je možné zvýšit i svou kreativitu.
Slovník pojmů:
Fluence = myšlenková plynulost, mít hodně nápadů.
Flexibilita = myšlenková pružnost, různorodá řešení
Originalita = novost nápadu, neobvyklá řešení.
Elaborace = schopnost vypracovat detaily řešení.
Redefinice = změna funkcí.
Citlivost na problémy = schopnost formulovat praktické problémy a předvídat potřeby.
Kreativitě a myšlení brání lidem především velká převaha logického myšlení a chaos, který je způsobený tím, že jsou lidé přehlceni informacemi, myšlenkami a problémy a že se snaží o multitasking, který je velmi neefektivní (viz kniha Stolen Focus).
Závěr:
Kniha byla napsaná dost jako učebnice – upřímně mi začíná při čtení docela vadit, když jsou za každým řádkem citace… Kniha byla někde až zbytečně natáhlá a nečetla se mi úplně snadno, ale byla plná zajímavých (mnohdy až filozofických) informací, nad kterými jsem se často pozastavil. Knihu bych doporučil převážně těm, kteří píší na kreativitu a inovace svou bakalářskou práci – určitě z ní získáte velké množství citací.
