Koučing není gaučing

Koučování, John Whitmore

Knížku jsem otevřela možná už 2 roky zpět a až nedávno jsem měla možnost ji využít trochu v praxi díky Petrovi, který toto téma přinesl do naší training session. Možná i díky tomu sem po dvou letech přinesu poznámky, které jsem slyšela při TS. 

         Pamatuji si ty začátky, kdy jsme se přímo rozčilovali, že nás Vašek furt jen otázkuje a nikdy nám neřekne, co tím chce říct 😄. Teď už ho naprosto chápu a vlastně ho obdivuji, že s námi měl takovou trpělivost, jelikož náš tým InviTap je plný čertíků.

Co si z knihy odnáším?

Koučování je takzvaný styl řízení, který je protipólem přikazování a kontroly. Je to metoda, která napomáhá při řízení lidských zdrojů. Cíle koučování je rozvoj, vzdělávání se, mít lepší vztahy, mít vyšší kvalitu života, nese výkonnost a produktivitu.

Kouč je osoba, která pomáhá zlepšit vnímaní reality. Úlohou kouče není radit, ale dovést danou osobu k pochopení, motivaci danou věc udělat. Kouč pomáhá budovat odpovědnost tam, kde si ji lidé absolutně neuvědomují. Být koučem není vůbec jednoduchá věc, znamená to totiž přinést nadhled, měl by umět naslouchat, mít trpělivost, měl by umět hledat otázky, ale neradit. V dnešní době mi to přijde ještě více těžké, jelikož na každém rohu je samý chytrolín, který musí především kecat do života ostatním. Kouč by si měl také umět získat důvěru koučovaných, ale také věřit sám v sebe.

Odnáším si cyklus kompetence

1.     Schod = nevědomá nekompetence

2.     Schod = vědomá nekompetence

3.     Schod = vědomá kompetence

4.     Schod = nevědomá kompetence

Jak koučovat?

Říká se, že koučem může být každý z nás. Mám na to trochu skeptický názor, ale zase mé životní poslání je, že všechno jde, když se chce. V knize je psáno, že kouč nemusí mít jinou odbornost než koučování. 

Činnost se dělí na:

VSTUP --> ZPRACOVÁNÍ --> VÝSTUP (co udělám reálně) --> ZPRACOVÁNÍ (reflexe)

Být pichlavý, je typicky nevhodné ke koučování = kouč by neměl vést k obvinění, jelikož se koučovaný může uzavřít do sebe a povede to pouze k obranným postojům.

Pro většinu lidí bývá nejjednodušší začít u jednotlivců, poté se až přesunout třeba k týmu a nakonec skupině.

Jak podávat správně otázky?

Je dobré se ptát detailně a nemít zbytečně pichlavé otázky začínající slovem „JAK?“ a „PROČ?“. Otázky by měly vést k zamyšlení, a nejen k odpovědi ano/ne nebo nějaká data.

Na training session jsem měla možnost zkusit koučovat Fílu Svobodu a musím říct, že je to fakt hodně těžké. Určitě bych si to ráda zkoušela dál, protože pokud se chci zajímat o leadership, myslím si, že by to bylo velké plus. 

Nejtěžší bylo pro mě formulovat správně otázky, měla jsem stále nutkání tam dávat „PROČ?“. Emočně mi asi nedělá problém se na danou osobu napojit a pochopit jejich stranu, ale ty otázky mi dávají opravdu zabrat. No, co si budeme, Fílu jsem asi nikam moc nedovedla 😄