Jak mluvit, když o něco jde: Klíčové rozhovory v práci i v životě
Knihu jsem si chtěl přečíst, protože mi nedělá vůbec problém mluvit s rodinou a známými, trvat si na svém a být neodbytný. S cizími se mi často do těchhle situací nechce chodit a často je ani nezačínám. Potom ale často nejsem schopný si třeba v práci říct o navýšení platu nebo že něco nechci/nebudu dělat a štve mě. Tato kniha by mě do tohoto základu zavést.
Klíčové rozhovory lze charakterizovat tím že se liší názory, obě strany jsou mají silné emoce a hlavně je toho hodně v sázce. Tím jsem si možná odpověděl na to co jsem si z knížky chtěl odnést. Tahle knížka o tomhle nepojednává. Klíčové rozhovory nejsou naplánované důležité rozhovory, jsou to spíš rozhovory které když se lidé rozchází, když chcete něco řešit po tom co nás někdo naštval. Máme tendenci do nich dát příliš emocí a nechat se jimi ovládnout, to pak vyústi v nezvládnutí rozhovoru a spíš je to zhorší.
Musíme zůstat soustředění na to co chceme touto konverzací dosáhnout. (Nezáleží zda vyhrajeme argument, ale zda nás to posílí ve vztahu, nebo urovná problém. Ve vztahu nemůže vyhrát jeden, pokud totiž jeden vyhraje tak automaticky ten druhý prohraje a tudíž prohrajou oba.) Musíme se tedy vyhnout nadávání oponentovi, snažit se ho zdiskreditovat…
Zachovat bezpečné prostředí. Nemůžeme mít klíčový rozhovor pokud se někdo necítí v bezpečí. Abychom zachovali bezpečí musíme zvážit co chceme probírat a jaká na to je reakce – je tedy důležité to CO řekneme hlavně i JAK to řekneme. Pokud lidé vnímají bezpečné prostředí tak můžeme říct skoro cokoli bez toho aniž bychom vyvolali obraný mechanismus. Je potřeba aby z nás člověk cítil za nám na něm záleží. Pro zajištění bezpečného prostředí je důležité:
· Všimnout si bodu od kdy se konverzace stává klíčovou. Například tím, že člověk změní postoj, nebo se naštve nebo hlasem.
· Sledovat znaky problému s bezpečím. Lidí nás začnou napadat, nebo začnou být sarkastičtí, dělat si srandu nebo naopak začnou být tiší. Místo toho abychom jim jejich agresi oplatili tak to využijme jako znak, že se necítí v bezpečí a ptejme se jich.
· Hledat znaky, zda ten druhý používá verbální nebo psychické násilí.
· Hlídat sebe abychom se ve stresu nedostali také do agrese. Musíme se hlídat jak se chováme. Je dobré na sobe znát jak se pod stresem chováme a včas to podchytit.
Udělat bezpečný obsah – CO. Aby lidé řekli co mají opravdu na srdci tak musí cítit vzájemný respekt a společný záměr. Je potřebné aby člověk cítil ze nám na něm záleží a nemáme postranní úmysly. Také je dobré se zaměřovat na věci co nás spojují než rozdělují.
Je důležité kontrolovat naše emoce. Ostatní nás nemůžou naštvat, to my se naštveme, nemůžeme tedy ostatní vinit za to že jsme se naštvali protože nám něco řekli. To co si z toho odneseme a jak se zachováme je na nás. Bud je můžeme ovládat nebo oni ovládnou nás.
Emoční cesta:
· Kontrolovat naše akce – jak se zrovna chovám.
· Jak se zrovna cítím, co za emoce mám že se takhle chovám. Jaké emoce ve mně vyvolávají odlišné chování.
· Co se mi honí v hlavě, co si představuju. Že mi to dělá takovéto emoce.
· Zkontrolovat empirické fakta.
Když se na tohle budeme umět zpětně kouknout tak se nám daleko lépe budou ovládat emoce
Sdílet naší pravdu. Poté co dokážeme ovládnout naše emoce tak je dobré se zaměřit na to jak říkáme naší pravdu tak aby jí ostatní vnímali a aby je podporovala v tom na nás reagovat. Je dobré říct naše fakta na základě kterých pracujeme, k jakých závěrům jsme došli a podpořit ostatní aby udělali to samé. Důležité na tom je prezentovat naše fakta jako NAŠE fakt/příběh ne univerzální pravdu. Aktivním ověřovat naší pravdu tím že se budeme ostatních ptát.
Porozumět pravdě těch druhých. Musíme pečlivě poslouchat a snažit se porozumět ostatních pohled na věc. Zkusme vystopovat jejich emoční cestu. Vyjádřením zájmu o jejich pohled, vzetím na vědomí jejich emoce.. Pokud nechtějí mluvit tak zkusme nahlas polemizovat jak se můžou cítit abychom je rozmluvili.
Ukočírovat konverzaci k výsledkům/akčním krokům. Poté co všichni řekli svoje postoje/pravdy je důležité skončit u akčních kroků abychom si něco z této debaty odnesli. Je důležité se shodnout na tom kdo/co/kdy/jak. Je zbytečné se hádat o nevynesených koších když se potom nedohodneme na tom kdo to tedy udělá kdy. Toto vše je nutné ještě zdokumentovat, aby se na to po vyčerpávající debatě nezapomnělo. Hlavně každý člověk má tendenci si věci v hlavě upravovat, takže aby nedošlo k tomu že příště zas začne hádka o tom samém, tak je důležité si smluvený výsledek zapsat.
Zase se jedná o věci které jsem už věděl předtím, tohle je ale pořád dobré si opakovat. Je to zásadní k tomu si umět udržet dobré vztahy. Spoustu krát se mi stalo že jsem neuměl ovládnout své emoce, a nedosáhlo se ničeho naopak se to ještě víc vyhrotilo. Už tak 4 roky si však tohohle jsem vědomí a snažím se na tom aktivně pracovat. Nejvtipnější je potom když různé dívky (předpokládající že ženy jsou ty které jsou lepší v mezi partnerské komunikaci) potom ode mne dostávají školení jak se to dělá :D (muži taky ale ty nepředpokládají a nediví se když je školím)
