Kniha pojednává o několika zásadních principech fungování světa a hlavně našeho vnímání dění.
Základní myšlenka knihy je ta, že svět není tak hrozný, jak se může zdát.
Jedna z myšlenek je ověřování informací. Ze světa kolem (a dnes hlavně toho virtuálního) se k nám line hromada hoaxů, desinformací a lží, konspiračních teorií. V ověřování informací si celkem libuju, ráda zjišťuju zdroje, takže tohle bylo téma pro mě jako dělané.
Autor mluví o tom, že co se jednou zakoření v našem přesvědčení, toho se těžko zbavujeme. Celkově si společnost přijímá narativy, jako že afrika je chudý kontinent, že se nikdy nezmění, že naše populace raketově roste, a že jde všechno do kopru. Přitom to ale nemusí být vše pravda. To, že jsme to slyšeli ve škole a že tomu všichni kolem nás také věří, nemusí znamenat, že to tak opravdu je.
Proto by vše, čemu uvěříme, mělo být založené na faktech. Ověřit si data, nepodléhat dojmům a hlavně emocím.
Tohle bych mohla skvěle spojit s právě ukončenými velebními kampaněmi. To je takový rej všeho špatného, strachů a malování čertů na zeď. Když se člověk progooglí ke zdroji, tak to až taková kovbojka ve výsledku není. (A ty pravé drámy zůstávají pod rouškou podsvětí). Strach je podle autora emoce, kterou vnímáme mnohem intenzivněji, a funguje proto “lépe”, než pozitivní stimuly.
Dalším tématem, které mezi řádky provázelo celou knihu, jsou hodnoty. Pro každého jiné, pro každé společenství jiné.
Instinkt propasti - díváme se na věci černobíle. Opaky, které proti sobě vystupují v příbězích nás baví, protože je jednoduché vnímat “dobro a zlo”. Zároveň rádi průmězujeme a generalizujeme.
Instinkt negativity - všímáme si a pamatujeme si spíše to špatné než to dobré. Projevuje je u nás optimistická nostalige - vzpomínáme na své mládí a dětství, které teď vidíme jako krásné časy, a nejsme schopni si připustit, že by budoucnost mohla být lepší. Na základě svých pocitů vytváříme tvrzení, že tak se věci mají. Nerozlišujeme emoce a realitu.
Instinkt lineárnosti - tady mluví autor hlavně o růstu populace. Promítá se tam to, že pokud je nějaký dlouhodobý trend, špatně se nám přiznává, že se mohl změnit nebo dokonce otočit.
Instinkt strachu - negativní a neobvyklé události lépe zpracovávámea jsou pro nás přijatelnější. Skvěle zpracováváme příběhy a lépe z nich čerpáme myšlenky, ponaučení i se z nich učíme. Některé strachy, které máme evolučně k tomu, abychom se bránili, jsou nám v dnešní době už často překážkou.
Instinkt zkreslení velikosti - Nevnímáme jak zásadní pokrok společnosti pro nás je a jak velký kus jsme už ušli. Je potřeba využívat pravidlo 80/20.
Instinkt zobecnění - kategorizujeme, automatizujeme, generalizujeme. Zároveň často bipolarizujeme a svět vnímáme jako nás a ty druhé. Něměli bychom házet všechny do jednoho pytle. Raději hledat rozdíly a podobnosti mezi jednotlivými skupinami, a že pro každého je normální a dobré něco jiného.
Instinkt osudovosti - myslíme si, že jsme předurčeni podle toho, kde jsme se narodili, kde jsme vyrůstali. Aktualizujeme své znalosti a i hodnoty a tyto změny jsme schopni sami ovlivnit. Měli bychom to dělat záměrně, abychom ovlivnili svůj osud.
Instinkt jedné perspektivy - máme tendence dívat se na věci jen jedním pohledem, nevnímáme více vlivů na danou věc. Je potřeba si uvědomit, co nevíme. Nevytvářet si doměnky, ověřovat si informace. Bez dat a statistik svět nepochopíme. Měli bychom si dávat pozor na jednoduchá řešení, ideály a sliby snadného vyřešení společenských problémů (třeba odvolání vlády, že).
Instinkt obviňování - pokud chceme svět změnit, je potřeba pochopit, jak funguje. Když najdeme někde viníka, přestáváme se dívat na svět jako celek. Většinou viník totiž není jen jeden. Je potřeba poznat navzájem působící faktory.
Instinkt urgentnosti - jednáme jinak když jsme pod stresem. Myslíme černobíle, jsme zbrklí a jednáme v emocích. Přitom prakticky nikdy to není tak horké, ale strach nás tlačí k tomu udělat ihned rozhodnutí nebo reagovat, a přitom to není potřeba.
ATP: Tato kniha je hlavně o tom, aby si začal člověk uvědomovat, jak přemýšlí. Ověřování informací jako takové mě vždy bavilo a ráda se dozvídám kde je pravda. Zároveň se snažím šířit osvětu ohledně hoaxů, na které spousta lidí věří. Budu v tom dále využívat myšlenky z Faktomluvy.
