Projekt, neboli něco, co má zpravidla začátek a konec. Většinou mu předchází nějaký plán, ideálně by měl být písemný. Nejen kvůli tomu, že je to efektivnější, profesionálnější a takřka “správné”, ale hlavně kvůli tomu, že se k dokumentu můžeme zpětně vrátit, podívat se, jak se naše plány změnili, co jsme vynechali, co jsme naopak v průběhu upgradovali. Je v něm jasně definovaný postup a posloupnost projektu, analýza trhu či zákazníka, finanční plán, časový rámec a tak dále. Projekt tedy může mít různé hranice, zde uvádím pár z nich, které byly zmíněné v knize:
Projektové řízení je proces, ve kterém jednotlivci či celé organizace efektivně využívají své omezené zdroje, především projektové týmy, k realizaci oněch projektů. Za provedení, průběh a celkové výsledky je zodpovědný projektový manažer a jeho celý tým, který vede a řídí, ošetřuje rizika projektu a využívá příležitosti.
Projektové vedení je vlastně umění vést a rozvíjet lidi na projektu tak, aby se harmonizovaly vztahy a vzájemně se doplňovaly a posilovaly kompetence motivovaných lidí pracujících na projektu.
Řídit projekt bez vedení lidí nelze!
Projektový manažer a jeho kompetence rozdělené do tří složek:
Toto ve mně mírně evokovalo TRP, akorát v jiném pořadí. :)
Proč vlastně některé projekty nedopadnou podle našich očekávání? Proto, že:
Systémové myšlení, aneb denní chléb každého projekťáka.
Pojem známý již z knihy Pátá disciplína od P. Senge. Zároveň pojem, který je poměrně obtížně chápatelný a jeho osvojení bývá často dlouhým procesem. Kniha ho popisuje jako vnímání, přemýšlení, chápání a ovlivňování chování systémů, jejichž jsme každý z nás nedílnou součástí.
Systém jako takový může definovat následovně - množina integrálních částí systému, které jsou vzájemně propojeny a tvoří strukturu systému, jež ovlivňuje chování a naplňuje jeho smysl a funkci. Takové systémy můžeme vidět všude kolem nás, například naše nervová soustava je systém, společenství lidí taktéž (sport, škola, stát). Zjednodušeně systém je v podstatě soustava vazeb.
Pár rčení napasovaných na projektové řízení:
Deduktivní myšlení = to je založené na obecně přijatých předpokladech, ze kterých vyvozujeme závěry v lineární posloupnosti
Abduktivní myšlení = pozorujeme, vytvoříme hypotézu, danou hypotézu ověřujeme a na závěr shrneme verifikaci hypotézy
Induktivní myšlení = postupujeme ze shora směrem dolů, pozorujeme, popisujeme a na konce klademe otázku “Proč je situace neuspokojivá?”
Bez měření to není řízení!
ATP:
Knihu jsem si vybrala hlavně díky impulzu předmětu Projekt v oblasti leadershipu. Já sama jsem projektovým manažerem žádného projektu ještě nebyla. V budoucnu bych si to ráda vyzkoušela, klidně na nějakém menším či krátkodobém projektu. Přišlo mi, že v této knize bylo o úplných kořenů velmi srozumitelně vysvětleno, co je to vedení a řízení projektů, jak vlastně vůbec úspěšný projekt může vypadat a především jak využívat systémové myšlení.
Systémové myšlení by měl mít totiž rozvinuté alespoň do jisté míry každý projekťák. Toto myšlení je vyvážený přístup k poznávání a ovlivňování systému, kdy přepínáme mezi nadhledem a detailem, vnímáme současně projekt a lidi. Je to přístup analytický a to je právě to, co já bych chtěla aplikovat a testovat ve svém přístupu v projektu mnohem aktivněji.
