Kniha popisuje výzkum motivace, který se zabývá tím, jak jsou lidé motivováni a jak mohou motivovat sebe i své zaměstnance. Kniha byla velmi čtivá a nesmírně zajímavá.
Lidé mají biologický motor (k němuž patří hlad, žízeň a sex). Máme i druhý pohon, který je dnes a s chutí používán ve školství = schopnost reakce na odměny a tresty. V polovině dvacátého století začalo několik vědců zjišťovat, že lidé mají také třetí pohon: DRIVE – to, co někteří nazývají „vnitřní motivací“.
Pokud jde o motivaci, existuje propast mezi vědeckými zjištěními a praxí. Náš současný operační systém byznysu, který je postaven na vnějších motivátorech, nefunguje a často i škodí. Je potřeba změny – potřebujeme drive. A kniha nám ukazuje, jak na to. Tento nový přístup má tři nezbytné prvky, které přispívají k motivaci:
Samostatnost / autonomie – touhu řídit si sami své životy.
Mistrovství – nutkání být stále lepším a lepším v něčem, na čem opravdu záleží. Pocit mistrovství souvisí s prožíváním Flow (viz moje minulá esej).
Účel / smysl práce – touhu dělat to, co děláme ve službách něčeho většího, než jsme my sami.
Metoda Cukru a biče do tohoto schématu nepatří. Autor poukazuje na to, že odměňování může dokonce zhoršit efektivitu práce, když je třeba, aby mozek fungoval na plný výkon. Metoda Cukru a biče fungovala před několika lety, ale práce se v posledních letech radikálně změnila a odměnu už ve většině případů nelze použít jako motivátor. Metoda cukru a biče není jen ta špatná. Může být efektivní v případě rutinních úkolů, které jsou založeny na předem daných pravidlech.
V těchto případech metoda funguje, protože existuje jen malé množství vnitřní motivace, která by mohla být potlačena a žádná kreativita, kterou by bylo možno zničit. Při fyzické práci, kde není třeba obtěžovat mozek, odměňování stále funguje skvěle.
Sva nevšední faktory ovlivňující motivaci lidí:
Komunita - Jedním z největších a nejsilnějších ovlivňujících faktorů je komunita, ve které pracovník vykonává svou práci. Pokud se cítíme v dané skupině lidí příjemně a budeme cítit podporu, tak to bude mít zásadní vliv na naše působení v práci.
Reakce na chyby - Toto velice souvisí s komunitou, jak pracovní prostředí reaguje na chybu? Pokud je pracovník zděšen, že udělá nějakou chybu, není motivován k práci ale brzděn strachem.
Další zajímavou částí knihy bylo chování typu X a Y:
Chování typu X - chování, které je poháněné spíše vnějšími než vnitřními touhami, a které se zajímá méně o vnitřní odměňování. Při chování typu X jde více o externí odměny, ke kterým tato činnost směřuje.
Chování typu - chování, které se méně zabývá vnějšími odměnami, které s sebou daná činnost přináší. Řeší více vnitřní uspokojení ze samotné činnosti.
Jak postupuje naše motivace:
Motivace 1.0 – se týká pouze přežití.
Motivace 2.0 – je postavena na vnějších odměnách a trestech, což už není módě.
Motivace 3.0 - upgrade, který je nezbytný pro fungování byznysu v dnešní době.
Motivace 3.0 podporuje a závisí na chování typu Y. Chování typu Y se méně zabývá vnějšími odměnami, které s sebou daná činnost přináší, a více vnitřním uspokojením z činnosti samotné. Pro společný úspěch potřebujeme, abychom se my i naši kolegové přesunuli od typu X k typu Y.
ATP
Lidé mého věku se ženou za autonomií - svoboda pracovat kdekoli, kdykoli a jakýmkoliv způsobem. To velice ovlivňuje způsoby jejich motivace. Autonomie usiluje o odstranění struktur, bariér a byrokracie, které mohou pracovníky zpomalit. Každý z nás je nastavený na to, aby byl autonomní a řídil sám sebe.
Myslím, že tohle je problém dnešní doby. Všichni chceme být pánem svého života a chceme maximální svobodu. Málokdo tuto svobodu zvládne ukočírovat a udržet si svou vlastní vnitřní motivaci. Myslím, že toto je důvod proč narážím s motivováním členů projektu do zdi. Chtějí svobodu, když jim jí dám a nechám je vést se pouze vlastní motivací, nedosáhnou skoro žádných výsledků. Proč to tak je? Může to být například proto, že je projekt nedostatečně motivuje a není to něco v čem se do budoucna vidí. To by nebyl až takový problém, ale pokud člověk neumí fungovat v přítomném okamžiku a žene se za svobodou, kterou chce v budoucnu, tak je jeho motivace zmatečná.
Obě knihy, které jsem četla v poslední době mě navedly k jedinému řešení motivace - neustále o ní mluvit. Řešit ji na všech úrovních a se všemi členy týmu.
