Cashflow kvadrant kategorizuje lidi na základě toho, jak získávají peníze. Zda jsou zaměstnanci, osoby samostatně výdělečně činné, majitelé firmy anebo investoři.
Podle knížky, největší svoboda přichází z vlastnění firmy nebo investování. U vlastnění firmy lidé pracují pro nás a u investování využíváme peníze abychom dělali další.
Většina osvč u nás jsou jen zaměstnanci bez jakýchkoli jistot. Dělají většinou tu stejnou práci – tzn mění svůj čas za peníze, které navíc vydělávají pro někoho jiného. Až moc se tu haní zaměstnanci, přitom není proč. Být zaměstnanec má určitě své místo ve společnosti a neřekl bych že se může jakkoli brát jako inferiorní. Nemůžou být všichni podnikatelé, bez zaměstnanců bychom toho moc neudělali.
Jak říká Vávra- podle teorie kariérních kotev má každý svoje určení v jaké pozici se chce najít a někomu prostě nevyhovuje někoho řídit. Někdo vůbec nebere jako křivdu být ten řadový pracovník a naopak někdo nebere jako vítezství být ten velký šéf který vše řídí. Celá moje rodina podniká a rozhodně si nemyslím, že je to něco speciálního nebo lepšího. Naopak! Pořád byli pryč, neměli na nic čas, byli pořád ve stresu… nevím no, zda tohle má být ten ideál.
Tím nechci hanit ani podnikatele. Můj sen je mít svůj vlastní podnik a řídit si svůj život, jen nesouhlasím s podle mě neobjektivním a zaujatým pohledem autora.
Nicméně je to vlastně pokračování Bohatý a chudý táta, takže se nelze čemu divit. Nejedná se podle mě o kníhy hodnotné našeho času. Jedou v úplně stejné koleji. Předat basic informaci, která nemusí být sama o sobě vůbec špatná, jen je v rámci větší přesvědčivosti dost subjektivně upravená a manipulativní což nesedí s tím že se snaží vydávat za obecnou pravdu. A to hlavníííí dala by se shrnout do 4 stránek!!! Velká část těchhle knih má kolem své základní informace obaleno spoustu bahna!, aby se prodávala a autor mohl vydělat. Kdyby totiž informace byla na pár stránek tak by si za to nemohl říct kolik si za to říká.
