Tahle esej bude jiná než eseje, které jsem doposud nahrál. (Teda alespoň v to doufám) Paulo Coelho v knize líčí Santiagův příběh o hledání pokladu, čímž začíná naplňovat svůj osobní příběh. Tím mně osobně předal soubor hodnot a celkově návod na to, jak žít vlastní život.
Santiago už na začátku příběhu dokazuje, že není normálním člověkem, který se rozhodl jít za svým snem a cestovat. Takže udělal, co mohl a stal se pastýřem. Už v této části se s ním dokážu ztotožnit, jelikož jít za svým snem je podle mě správná cesta. (ano, každý motivační citát tohle hlásá také, ale teprve se zahříváme) Také čte knihy, protože při cestování má čas a potřebuje něco pod hlavu místo polštáře. No neřekli byste, že je i efektivní?
Co ho tedy poslalo na cestu za pokladem? Opět sen, tentokrát dvakrát stejný sen. Snaží se zjistit, co to znamená. Pokud se ale vydá za pokladem, musel by se vzdát všeho, co má. Ovcí, jistoty. Tohle je zásadní poznatek i pro mě. Santiago o ovcích přemýšlí, jako o někom, kdo jen potřebuje mít kde jíst a spát. Musí se o ně starat. Ale jsou na něm závislé? Ano i ne. Když odplouvá do Afriky, je mu jasné, že jeho místo někdo zaujme a ovce si zvyknou. Je to tak i u nás. Bojíme se ztráty toho, co máme. Našeho majetku, práce nebo čehokoliv jiného. Ale v práci, stejně jako ovce, si najdou náhradu.
V Africe, se Santiago ocitá být cizincem v cizí zemi, nerozumí cizímu jazyku a je tím pádem velmi zranitelný. Také na to doplatí a přichází první a asi i největší překážka. Ta testuje jeho víru. Tohle by měl mít každý, jako mantru:
„Když něco chceš, celý vesmír se spojí, abys toho dosáhl.“
Nejde tady o to, jestli to tak je, ale o to, že se nevzdáme a budeme dál otevřeně přijímat příležitosti. No a tedy jak Santiaga okradou, tak se vzdá a jde domů. HaHa… NE! Santiago se vzpamatuje a jde se projít po městě, sice má na mysli jen to, že se chce vrátit a je konec. Ale na cestu zpět si musí vydělat, no nemá štěstí?
Dámy a pánové, v této části knihy jsem poprvé pochopil a porozuměl síle proaktivity a marketingu. Santiago najde sklenářství, kde mluví španělsky. Aby si vydělal, tam nejprve děláním, všechny smutky zahání. Pak na jídle se sklenářem začne poznávat cizí kulturu a také sklenáře, který mu dá práci. No a teď začíná ta sranda. Santiago se veze na vlně štěstí začátečníka. Nejprve leští skleněné šálky, poté přichází s nápadem na stojan, který bude lákat zákazníky, poté s čajem, protože to vyplňuje díru na trhu. Nakonec si během svou aktivitou vydělá více, než původně měl. Také už je i sklenáři jasné, že chlapec se nehodlá vrátit k ovcím. Co je z toho pro mě ponaučením? První neúspěch je jen zkouška naší vůle. A hlavně je Santiago na cestu nyní mnohem více připraven, má více peněz, zná kulturu a k tomu umí cizí řeč. Je čas vyrazit za pokladem.
Zde je načase nakousnout to, čemu v knize říkají řeč světa. Souvisí to s nasloucháním svému srdci a s všímáním si znameních. Kdo chce prožít svůj osobní příběh, musí tyto věci dovednosti ovládá a mluvit řečí světa. Když to vezmu trochu pryč z magického realismu, tak to chápu jako nějaké sebeuvědomění a naslouchání svým emocím. Obecně nějaký mindset, že jsme otevřeni všemu, co nám život přinese a učení se. Necháme se tím obohatit. Například když si s Angličanem vymění aktivity, tak zatímco Santiago je otevřen knihám, čte si o alchymii a obohatí se, Angličan se zasekl a z pozorování karavany nic neměl.
Jak se blíží konec, Santiago dosáhne nemožného a promění se ve vítr. Ale co my smrtelníci? No stačí si říct, jak se tam dostal. Žil v přítomnosti a dělal to, co mohl. Šel s hned ptát Ruky, která vše napsala? Ne, nejprve mluvil s pouští, pak větrem, pak sluncem a až poté s Rukou. Kdo chce kam, pomozme mu tam. Mluvíme s lidmi, které známe a dobře jsme je poznali a obohatíme je. Tím mu pak celý vesmír pomohl udělat nemožné, protože když to poušť nezvládla, znala vítr, který by mohl pomoct. A tak dále až k Ruce. Ještě nezapomínejme na Alchymistu, který ho do toho poslal. Pomohl mu tím využít celý svůj potenciál a věřil, že ho i Santiago dokáže využít. Navíc ho naučil využívat potenciál věcí, co má. „Jen málokdy ti dokážou peníze koupit další 3 dny života.“
Na závěr se kruh uzavírá, cesta je cíl. My to víme, když dostane u pyramid Santiago nakládačku a místo breku, se dá do smíchu. Hledí na znamení a ví, kde je poklad, že se nic neděje a zase se dostane do hry. Protože pokladem je on sám a jeh osobní příběh. Takže když poklad vykope, cesta nekončí, spíše začíná znovu, ale Santiago už je jiným člověkem.
Zde hodím pár myšlenek, které mě vždy dovedou k zamyšlení a otevírají mi oči.
„Tajemství štěstí je v tom, jak se dívat na všechny krásy světa a nezapomenout přitom ani na chvíli na dvě kapky oleje na lžičce.“
„Jestli to, co jsi nalezl, je z čisté látky, nikdy to nepodlehne hnití. A ty se jednou budeš moci vrátit. Jestli to byl jen okamžik světlý jako výbuch hvězdy, pak po návratu nenajdeš nic. Viděl jsi však výbuch světla. A už to stojí za to.“
„V určité chvíli své existence ztratíme vládu nad svým životem, a ten pak podléhá osudu. To je největší lež na světě.“
„Nejtemnější chvíle nastává vždy před úsvitem.“
„Život je zajímavý právě pro tu možnost uskutečnit nějaký sen.“
„Strach z utrpení je horší než utrpení samo.“
„Člověk má vždycky podmínky k tomu, aby udělal to, o čem sní.“
P.S. Pokud jsem napsal hloupost, dejte mi vědět. Pokud si chcete popovídat o Alchymistovi, dejte mi vědět. Pokud cokoliv, dejte mi vědět.
