Kniha od Michaela Marquardta je další z řady těch, které mi pomohly k lepšímu pochopení principu Tiimi metodiky a učení se ve skupině. Množství prvků Action Learningu využíváme již několik měsíců, aniž bychom si tento fakt uvědomovali. I toto je jeden z důvodů, proč považuji tuto knihu za užitečnou, především v začátcích našeho studia.
Co je to vlastně Action Learning? Tuto otázku jsem si kladl především po training session na toto téma, která proběhla v době, kdy jsem knihu neměl přečtenou. Po dočtení mi však bylo vše jasné. Pro člověka, který s touto knihou ještě neměl žádnou zkušenost bych tento pojem popsal, jakožto princip učení se ve skupině, který musí obsahovat 6 jasně specifikovaných prvků.
1. Skupina
Ideálně 4-8 členů členů s různými schopnostmi a vlastnostmi. Tento fakt by měl zajišťovat, že se ve skupině budou objevovat rozdílné pohledy na řešený problém.
2. Problém
Věc k řešení, která musí splňovat několik kritérií. Je nutné, aby byl pro všechny členy skupiny významný, naléhavý, proveditelný, závažný a také bez jednoznačného řešení.
3. Otázky
Především otevřené otázky by měly tvořit majoritní část diskuse mezi členy týmu, přičemž oznamovací věty by měly být používány pouze jako odpovědi.
4. Akce
Implementace probrané teorie do praxe. Účelem je využít daná řešení, nikoli o nich pouze polemizovat.
5. Učení
Prvek, který je stěžejní součástí Action Learningu. Členové skupiny by se měli vzájemně učit v průběhu řešení zadaného problému. Tento prvek podporuje především nutnost rozmanitosti členů skupiny.
6. Coach
Usměrňuje debatu a napomáhá k naplněné stanoveného cíle. Motivuje skupinu a udržuje pozitivní mysl. Poskytuje podporu týmu a sleduje a reflektuje posun a výsledky jednotlivých členů.
Mě osobně na metodě zaujalo především 2 faktory. Tím prvním je, že spojuje lidi s naprosto rozdílnými pohledy na svět a pracujících v rozdílných prostředích do jedné skupiny, kde spojením jejich sil vzniká inovativní pohled na věc, který ještě nikdy nikdo nepoužil. Druhým faktorem je, že nemá jednu vedoucí osobu, která by mohla rozhodovat za ostatní, tudíž jsou si všichni účastníci rovni a jejich názor má stejnou hodnotu.
Jakožto metoda řešení problému se mi Action Learning zdá velmi zajímavou metodou s velkým potenciálem produkce nevšedních řešení. Prakticky si však myslím, že je velmi obtížné dosáhnout podmínek nezbytných k samotnému provedení. Dle mého názoru musí všichni členové mít poměrně rozsáhlé zkušenosti s prací v týmu, aby byli schopni v daných podmínkách a pod zmíněnými pravidly pracovat. Dále si jen těžko dokážu představit, že najdeme skupinu lidí s naprosto odlišnými pohledy na svět, kde se každý z nich bude schopný přizpůsobit této nevšední pracovní kultuře v rámci Action Learningu. Pokud však přejdeme zmíněné faktory, tak poslední problém vidím v náročné přípravě podmínek pro realizaci této metody. Zavedení Action Learningu do praxe je poměrně rozsáhlý proces, na který bude firma/společnost potřebovat vymezení velkého časového úseku.
