,,Jeden je málo na dosáhnutí velkého,,
Jaké vnímám výhody práce v týmu?
Co mi brání využít plný potenciál?
..Cíl je důležitější než role,,
S tímhle pravidlem souzním od mala, jelikož jsem vždy měla tendenci upřednostňovat potřeby druhých před svými, proto jakmile jsem přišla do Tiimi akademie nebylo pro mě žádný problém vycházet s ostatními a často jsme našli společnou řeč.
Vždy jsem měla zároveň talent si najít ve všem něco svého, proto ani v týmové vizi s tím nebyl problém. Udělali jsme průnik naších osobních vizí a následně na to jsme sestavili společnou. Pomohli jsme si přitom technikou plachetnice, kde jsme si určili i kritéria jako co nás brzdí, rizika, motivace a cíl. Je to za mě důležitý krok, který pomůže týmu najít směr a strategii, kterou chtějí růst.
Jsme ale poměrně dost daleko od cíle, jelikož jsme si ho stanovili o dost později, kvůli jiným procesům, které byly primární. Určili jsme si však strategii jakou toho dosáhneme. Nepřijde mi však, že nás natolik motivuje, proto by možná bylo potřeba na cíl znova sednout a probrat. Přiznám se však, že pro mě je jen důležitá třetina cíle a zbytek plním jen z respektu k našim členům v týmu. Nemyslím si však, že je na tom něco špatného. Jelikož je pro mě ta třetina důležitá stejně jako celý cíl.
V tomhle zákoně se stále hledám. Dělali jsme sice různé techniky, které nám pomohou určit silné a slabé stránky (Belbinův test, test IP indexu apod.). V něčem jsem se našla a v něčem však stále ne. Snažím se ale reflexí, zpětnou vazbou a uvědomováním si svého chování najít sebe samu a své vlastnosti, které by mi mohli pomoct rychleji růst, a tak by mohl růst i tým.
Hodně mi pomohlo koučování a rozhovory s lídrem, kdy jsem si v přípravou musela srovnat své priority, a tak si určit jakou cestou se vydám dál.
K sebe poznání mi také velice dopomohla balance wheel technika, kterou jsem se naučila koukat na svůj život v celku a lépe si ho tak plánovat a prioritizovat. Udělala jsem si svůj aktuální reálný stav a následně na to svůj ideální, kterého jsem dosahovala skrz smart cíli.
Pochopila jsem postupem času, i přesto, že mi mamka říkala, ať se nikdy neohlížím zpátky, že je potřeba svou minulost hodnotit a učit se z ní. K tomu mi nejvíce dopomohlo zpracování si learning kontraktu, kde zhodnocuji svou minulost, funguji s přitomnosti a řeším akční krok do budoucna.
,, Velikost vašeho snu by měla určovat velikost vašeho týmu.,,
Je důležuté nepodceňovat sebe samu a umět si hlavně sebevědomě nastavot svůj sen, vždyť bez snu bychom neměli kam v životě směřovat. Tento zákon se za mě velice pojí se zákonem shnílého jabka a to přístupem jakým se chováme k našemu snu. Moje mamka je živým dukazem, že je možné dosáhnout ,,svého Everestu,,. Z ničeho má vše, co si kdy přála a ještě nehodlá končit, stále si určuje další a další ,,Everesty,,, které si plní jen díky svému přístupu a lidem okolo sebe, kteří ji pomáhají. Je mi mým příkladem.
,,Síla týmu je ovlivněna jeho nejslabším článkem''
Do posledního cabinu si myslím, že se týmu tenhle zákon příliš netýkal. Už od začátků jsme do většiny věcí šli s elánem a z koho jsme ten pocit náhodou neměli, tím jsme to řešili. Ve výsledku to většinou bylo jen nedorozumění, či problém odešel sám. Teď jsem však měla pocit, že jsme se na cabinu dotkly ožavého tématu, který nejspíš velmi ovlivní naše fungovaní. Jde o to zda brát TAP jako prioritu, a jak moc do tým může vstupovat do mimo školních aktivit, ze kterých by měli pocit, že tým omezují. Já osobně jsem na straně těch, kteří se zásahu brání. Myslím si totiž, že je potřeba trocha individualismu a mimo školních aktivit, které budou do týmu přinášet nové knowledge a zkušenosti, proto ano je zapotřebí mít TAP jako prioritu, k tomu však mít přidružující aktivity, které budou přinášet do projektů potřebnou knowledge.
,,Vítězné týmy mají hráče, kteří hýbou věci vpřed,,
Vnímám u nás v týmu, že máme spoustu katalyzátoru a každého specializovaného na něco jiného. Máme však jen tý správné hráče, kteří s vezmou zodpovědnost za dovedení k vítězství i selhání. Tuhle funkci si předáváme dost přirozeně a pokud vyvstane v týmu potřeba.
Sama také nemám problém být katalyzátorem pokud cítím, že je ho potřeba a pokud cítím, že k tomu mám alespoň minimální kompetence.
,,Vize dává členům týmu směr a jistotu.,,
Vize je vlastně to jediné, co mě stále v životě motivuje, ať už je to vize rodiny, karieri, osobnosti. Posouvá mě a pomáhá mi určovat můj směr.
,,Zlé postoje zruinují tým.,,
Myslím si, že to čeho v životě dosáhneme funguje na tom, jaký postoj a tužby v životě máme. Proto je velmi důležité mít takový přístup, který vás dovede k tomu k čemu opravdu chcete. Proto i přesto, že je mi to proti srsti, snažím se na věci pohlížet pozitivně a edukativně. Jelikož z negativních věcí se můžeme častokrát poučit mnohem lépe, než z pozitivních. Zároveň si snažím udržovat motivaci, i přesto že bývají horší dny, kdy je to opravdu těžké, je potřeba si to umět nepřipustit a stále na sobě pracovat.
,,Členové týmu musí vědět, že v kritické chvíli se mohou spolehnout jeden na druhého,
Tento zákon je pro mě velmi důležitý. Považuji ho dokonce jako jednu ze svých hodnot života. Pokud tento zákon u někoho nevnímám nebo ztratím - nevěřím člověku nic a není možné to u mě již zvrátit. Sama vždy v komunikaci volím upřímnost a spolehnutí a tyhle hodnoty dodržuji.
Je za mě však v pořádku a naopak mnohem lepší nebýt na sílu dokonalý a přiznat pokud něco nezvládám.
U nás v týmu bych to nazvala Safe space a ten pociťuji opravdu silný. Nevím, čím to je, ale už od začátku jsme ho velmi cítili a nejspíše budovali naší zpětnou vazbou ve formě 1v1, kdy v našem zájmu bylo opravdu hlavně pomoct jedinci růst.
,,Tým nedosáhne svého potenciálu, když nezaplatí cenu,,
Klavír mě naučil, že je potřeba oběti k tomu, abychom dosáhli perfektní písně. Největší cenou v životě je pro mě asi časový závazek. Je škoda, že ho však nikdy nedostaneme ve stejné podobě zpět. Jenže z druhé strany, to co dostaneme za něj, má za mě kolikrát mnohem větší cenu.
V týmu věřím, že to kolik mu dám, tolik mi dokáže dat i on, a taky mnohem víc.
,,Když tým ví na čem je, může na to reagovat,,
Progres a pozorování procesu je za mě jeden z nejlepších ukazatelů, zda je naše cesta správná a pomáhá naplánovat další kroky. Dobré je také nastaování KPI, které jsou za mě jeden z nejlepších způsobu měření. A nebo reflexe postmotorolou nebo metdoou 4F, kterou se stále snažíme posouvat vpřed.
Je zapotřebí umět odpočívat. Jde hlavně o to mít v týmu někoho, kdo pokud uvidí, že se blížíte vyhoření, vás na to upozorní a řekně vám, že je čas si dát stopkku a pomůže. Od tohu tu je tým, člověk stále nemůže být v coru, jednou ty síly dojdou a sedne si na pomyslnou lavičku a tým je tu od toho, aby ve chvíli, kdy jeden člen odpadne, dokáže dočasně nahradit jeho existenci v týmu.
,, Tým je definovaný společnými hodnotami.,,
K tomuto zákonu jsme došli docela nedávno při reflekci na vizi a cíl, kdy nám došlo, že spoustu věcí každý vidíme jinak. Tak jsme si udělali TS na hodnoty a opravdu nám to pomohlo najet na společnou flow. Já jsem díky tomu zas o něco více poznala náš tým a směr, kterým jednotlivý členi týmu přemýšlí.
,,Interakce podporuje akci,,
Už několikrát v životě jsem zažila, že pokud člověk nemluví a jen se domnívá či myslí, vedlo to většinou jen ke konfliktu i přesto, že obě strany byly na stejné vlně. Nebo když nevědomost zavinila zastavení veškrých probíhajících procesů. Tehle zakon se za mě trochu pojí se zákonem vzájemné odpovědnosti, jelikož bychom měli být v komunikaci konzistentní a vědět co od sebe očekávat, ať už pozitivně nebo negativně. Zároveň je potřeba si uvědomit, zda informace které předáváme nebo přijímáme máme dostatečně srozumitelně a upřímně. Zároveň je zapotřebí umění sympatie a pochopení.
,,Rozdíl mezi dvěma stejně talentovanými týmy je v jejich vedení,,
V našem vedení pro mě bylo vždy důležité mít safespace a pochopení, které jsem. naší bývalé leaderky měla. Byla tam však i ráznost a delegace pokud byla potřeba. Rozdíl však od ostatních týmu, které jsem u nás vnímala byl v tom bezpečí a porozumění. V osttaních týmech jsem často cítila napětí a nedostatečnou důvěru a strach vyjídřit svůj upřímný názor. To však u nás není a tím jsme dál od ostatních týmu. Každý tým má však něco svého.
,,Když vyhráváš, nic nebolí,,
Nejvíce mi pomáhá vidět úspěch nebo náznak správné cesty - vždy mě to nakopne natolik, že jsem schopná pracovat dalších 24 hodin. Zároveň mi v morálce určitě pomáhají lidi okolo. Dobrý příklad je pro mě období, kdy jsem chodila do fitka a byla jsem motivovaná lidma, který chodili semnou, kvůli zdravotním problémům to však skončilo. Věřím však, že kdyby bylo vše po téhle stráne v pořádku, pokračovalo by to tak i do teď. Vždyť něco podobného jsem našla tady v Tiimi, jenom v jiném odvětví.
,,Investice do týmu se postupně kumuluje,,
Svůj tým vnímám jako prostředí ve kterém mám možnost stát se lepší než jsem, svou hodnotu násobit a předat ostatním, dělat to co umím nejlépe, je pro mě radostí a to jen díky pochopení a možnosti chybovat, ze které se mohu učit. Tahle příležitost mi ušetří do života spousta a času a zároveň mi pomůže tam, kde bude potřeba. To co do týmu dám, se mi mnohonásobně vrátí.
