Knihu jsem začala číst proto, že z ní bylo hodně lidí v mém okolí unešených. Prý je to fajn na time management, a tohohle skillu není nikdy dost.
Hlavní myšlenka:
Jde o dosažení jakéhosi standardu života milionáře tím, že nejsme milionář, ale budeme se tak cítit. A k tomu se člověk dostane změnou mindsetu a prací s časem. Výsledkem je to, že co nejvíce čas zefektivníme a snažíme se o to, aby byl náš finanční příjem soběstačným procesem.
DEAL strategie
D - definice - cíle dosáhneme, pokud si ho definujeme.
E - eliminace - má jít o eliminaci klasického time managementu, který do teď známe
A - automatizace - aby byly naše finanční toky automatické procesy
L - liberalita - osvobození se
Reflexe
Velký důraz klade autor na reflexi a neustálé zlepšování se. Pokaždé, když neodsáhneme cíle, měli bychom si opakovaně pokládat otázku, zda jsme nemohli něco udělat lépe nebo jinak a jak.
Odvaha
Naše nejistota nám brání v tom zkoušet nové nebo vyjít ze zajetých kolejí.
K tomu, abychom překonali tento strach, si máme představit ten nejhorší možný scénář a říct si, jestli bychom to opravdu nezvládli.
Podle těchto sedmi otázek bychom si měli být schopni říct, jestli to půjde nebo ne:
Jaký je náš absolutně nejhorší scénář?
Co bychom mohli udělat pro nápravu škod, kdyby k tomu došlo?
Jaké jsou dočasné a trvalé výsledky a přínosy pravděpodobnějších scénářů?
Kdyby mě dnes vyhodili, jak bych se postarala o své finance?
Co kvůli strachu odkládám?
Jaká je cena (emocionálně, finančně a fyzicky) odložení akce?
Na co čekám?
Cíle
Podle autora je špatné dávat si cíle s tím, že se honíme na štěstím. Lidé si myslí, že opakem štěstí je smutek. Ve skutečnosti je podle něj opakem štěstí nuda. Proto bychom se podle něj neměli hnát za štěstím, ale spíše za vzrušením a rozptýlením.
Místo ptaní se “co chci a jaké jsou mé cíle?” Bychom se měli ptát “Co mě vzrušuje?”
Time management
Podle autora je time managment špatný. Mluví ale o plánech, které jsou pevné a neměnné, neflefibilní. Vede nás k tomu, abychom místo zaplnění každé chvíle prací svůj čas zefektivnili a snažili se tvořit si více volného času na zážitky a přitom vykonat stále stejně produktivní činost.
Doporučuje Paretovo pravidlo. Také využívá parkinsonův zákon,
Být selektivní v tom, co děláme, a dokonce dělat méně, je cesta k produktivitě. Když zjistíme, které z 20 % našich zdrojů způsobuje 80 % našich problémů, a naopak, můžeme tomu přizpůsobit svůj život. To znamená, že vnímaná důležitost úkolu vzroste v korelaci (= znamená vzájemný vztah mezi dvěma procesy nebo veličinami. Pokud se jedna z nich mění, mění se korelativně i druhá a naopak) s tím, kolik času bylo přiděleno na jeho dokončení. Měli bychom si proto zkrátit pracovní dobu a omezit své projekty pouze na ty důležité.
4 hodiny týdně
K tomu, abychom pracovali jen 4 hodiny týdně, nás má dovést outsorcing. Místo podnikání máme vlastnit firmu a netrávit v ní náš čas. Pracovat z
Za to nejdůležitější považuje užívání si a dobrý pocit ze sebe sama. Další doporučení je naučit se cizí jazyky.
ATP
Myslím si, že můj time management jak ho dělám já je efektivní. Nejsem ve fázi života, kdy bych mohla outsorcovat moc věcí, protože veškerou svou činností se učím. Jsem hodně skeptická k knihám jako je tahle, která je hodně megalomanská. Myslím to tak, že je sice fajn představa firmy, která funguje sama za sebe, ale jak se k tomu přesně propracovat si musím zjistit sama, to mi kniha neřekne žádná, protože na to recept prostě není. Je ale fajn si připomínat takovýhle mindset a snažit se k němu svou činností směřovat.
Co se týče toho outsorcu, tak jsem došla aspoň k tomu, že si nedělám všechno sama a věci, které jsou nad moje schopnosti, nechávám na někom, kdo je kompetentnější. Nesnažím se za každou cenu něco vymyslet, když vím, že to někdo udělá rychleji a líp. Jsem ale v situaci, kdy mě to stojí peníze. Já se ale za ten ušetřený čas můžu naučit něco, co mi v dlouhodobém horizontu donese víc peněz, než jsem vydala na tohle naučení se.
