Knihu Jak získávat přátele a působit na lidi jsem jako většinu knih, které momentálně dávám do esej banky, četl během karantény cca dva roky nazpět. Předem bych chtěl říct, že tato kniha mi přijde jako jedna z nejdůležitějších, co se mi kdy dostala do ruky. Vzhledem k tomu, že už je to poměrně dlouhá doba, co jsem ji přečetl (četl jsem ji dokonce 2X), tak můžu krásně zhodnotit, co mě naučila a jak mi pomohla v mém životě.
Kniha je rozdělena na čtyři části, z nichž každá se skládá z několika zásad, každou z těchto částí popíši a pak v ATP vysvětlím, co jsem si z nich vzal a jak mi pomohly.
PRVNÍ ČÁST-základní způsoby jednání s lidmi
V první části se probírá kritika, chvála a jak někoho přimět, aby něco vykonal. Kritika i chvála jsou velmi mocný nástroj a můžou, jak bořit, tak i stavět, je potřeba si toto uvědomit a zacházet s obojím velmi opatrně. Autorův názor je, že bychom v zásadě nikoho kritizovat neměli, jak sám říká: „Sám bůh nemá v úmyslu soudit člověka, dokud nenastal jeho poslední den.“ Každý dokáže někomu něco zkritizovat ale měli bychom si uvědomit-dokázali bychom to opravdu lépe?, je má kritika oprávněná nebo jsem jen na někom zasedlý? Opakem kritiky je chvála, ta by měla být vždy upřímná a věcná, oceňovat někoho jen abychom se mu zalíbili nemá smysl a ve finále to udělá více škody než užitku. Poslední myšlenkou v této části je, jak namotivovat lidi k dělání věcí, které chceme. Aby lidé pracovali, tak jak od nich očekáváme musíme v nich vzbudil zápal pro danou věc. Musí si připadat, jako že to vykonávají pro sebe, musí v tom vidět smysl.
Myšlenky, které mě v této kapitole zaujaly:
„Uvědomte si, že kritika má podobné vlastnosti jako holubi. Ti se také vždy vracejí domů.“
„Skutečně velký člověk ukazuje svou velikost tím, jak se chová k malým lidem.“
„Každý touží po pochvale.“
„Jestliže existuje nějaké tajemství úspěchu, pak spočívá ve schopnosti vcítit se do toho druhého a vidět všechno jak svýma, tak i jeho očima.“-Henry Ford
ATP na první část
V této části jsem si uvědomil, že jsem se často choval špatně, kritizoval jsem ostatní za věci, které byly buď nepodstatné nebo o nich už druzí věděli a nemělo smysl to dál rozpatlávat. Přitom jsem si neuvědomoval, že sám nejsem dokonalý a dělám chyby. Zároveň mi to pomohlo pochopit, proč lidi kritizují mě, že to vlastně nemusí myslet zle, akorát nevědí, jak to podat. Proto jsem se začal soustředit víc na sebe, myslím, že s klidným srdcem můžu říct, že s kritikou ostatních jsem se opravdu posunul a sám dokáži kritiku lépe přijímat, a hlavně si z ní něco vzít (díky ní jsem se dostal sem 😊). Další částí je chvála, dříve jsem moc nechválil, možná to bylo proto, že jsem sám nebyl moc chválen, přijde mi, že se to v dnešním světě tak nějak vytrácí, všichni to berou jako samozřejmost, a to je za mě velká škoda. Z tohoto důvodu se vždy snažím ostatní chválit, ale vždy to dělám upřímně a pouze pokud je to opravdu na místě. Myslím, že se takhle dokážu lépe propojit s ostatními a více spolu sdílíme vzájemné radosti. Kombinací těchto dvou elementů vzniká schopnost lidi motivovat k nějaké činnosti. Abych se přiznal, tak jsem to ještě nikdy pořádně nevyužil, nebo jsem si to aspoň neuvědomil, tak doufám, že to v následujících letek dokážu uvést do praxe..
DRUHÁ ČÁST-šest způsobů, jak se stát oblíbeným
V této části se autor zaobírá tím, jak být u lidí oblíbený a vyhledávaný. Jako základní pravidlo, jak se stát oblíbeným je potřeba se upřímně zajímat o druhé. Tím, že se budeme starat o to, jak se kdo má, co děla, jaké jsou jeho/její zájmy, tak si u lidí vybudujeme náklonost. Každý rád mluví o sobě a vždy ho potěší, když mu někdo upřímně naslouchá. Další radou je být veselý a usmívat se. Úsměv dokáže zázraky a už jenom vlídný výraz ve tváři v nás vyvolá dobrý pocit, že osoba naproti je pro nás nějakým způsobem sympatická a je kolem ní dobrá aura. Velmi důležitou součástí dobrého dojmu je také zapamatování jmen, nikdo není rád, když někomu musí pořád dokola opakovat, jak se jmenuje. Takový člověk tím dává najevo, že o nás vlastně nemá zájem, když si není schopný zapamatovat naše jméno. Další zásadou je nechat mluvit spíše druhé než pořád něco vykládat o sobě. Mluvit jen o svých zájmech je sobecké a každého brzy omrzí poslouchat to, co dotyčný říká. Naopak když my budeme poslouchat to co zajímá druhé, tak je tím jednak potěšíme a druhak se můžeme dozvědět něco nového. Poslední zásadou je uznání důležitosti toho druhého. Když upřímně uznáme, že je někdo v něčem dobrý, nepostradatelný či důležitý je to známka toho, že k němu máme důvěru a ctíme ho. To vždy každého potěší, když je mu zadost učinění.
Myšlenky, které mě v této kapitole zaujaly:
„Můžete za dva měsíce získat mnohem více přátel tím, že se budete upřímně zajímat o druhé, než kdybyste se dva roky snažili přimět druhé k zájmu o vás samotné.“
„Chceme-li získat přátele, udělejme něco pro druhé, něco, co vyžaduje čas, energii, nezištnost a pozornost.“
„Neexistuje nic dobrého a nic špatného, to jen naše myšlení způsobuje tento rozdíl.“
„Lidé, kteří mluví jen sami o sobě, tito lidé jsou nenapravitelně nevzdělaní.“
„Když s druhým mluvíte o věcech, kterého zajímají, takový hovor je výhodný pro obě strany.“
ATP na druhou část
Tato druhá část pro mě byla velmi přínosná. Došlo mi, že bych se měl naučit více naslouchat druhým, a to jsem také udělal. Díky tomu se mi zlepšilo spoustu vztahů, našel jsem si nové přátele a také jsem se dozvěděl spoustu zajímavých věcí a názorů. I když se musím přiznat, že se nezřídka stává (obzvlášť když mluvím o autech), že povídám a povídám a druhou stranu to omrzí. Holt člověk se někdy potřebuje vypovídat.. Co ale využívám asi nejčastěji je úsměv, když vcházím do místnosti, tak se usmívám a většina lidí mi to oplatí, to mě také potěší. S jmény jsem se taky zlepšil a cítím, že když si zapamatuji někoho jméno hned na poprvé, tak to dělá dobrý dojem.
TŘETÍ ČÁST-jak získat druhé na svou stranu
V třetí části se autor hodně zaměřuje na konflikty ale také na to, jak lidi dostat na naši stranu. Je zde zdůrazňováno, že bychom se měli veškerým konfliktům vyhýbat, že je to zbytečná ztráta času a každý konflikt je už předem pro obě strany prohraný. Je důležité, abychom druhým jasně ukázali, že respektujeme jejich názor, že pro nás nejsou bezvýznamní. Když se mýlíme měli bychom svou chybu uznat hned, a ne se ji snažit zakrýt či svést to na někoho jiného. S tím souvisí i to, že každou spornou situaci bychom měli řešit přátelsky a nezaujatě. Při každé konverzaci bychom měli nechat druhého plně se vyjádřit, abychom dokázali dobře porozumět jeho/její myšlenkám. A nakonec, to už tu bylo několikrát zopakované, bychom se měli umět vcítit do člověka s kterým hovoříme.
Myšlenky, které mě v této kapitole zaujaly:
„Člověk přesvědčený násilím stojí dále na svém.“
„Nesnažte se nikdy věci příliš vyhrotit.“
„Výsměch a nadávky nejsou nikdy k ničemu.“
„Kapka medu přiláká více much než celý sud žluči.“
„Lidé mají obvykle dva důvody pro to, co udělali: první bývá ten, který zní dobře a druhý pak ten skutečný.“
ATP na třetí část
Z této části jsem využil hlavně řešení konfliktů. Mám poměrně výbušného tátu, a tak se čas od času stane, že se pohádáme. Dříve to vždy skončilo hádkou, kde jsme oba dva na sebe křičeli a výsledek byl ještě horší než začátek-nic se nevyřešilo. Po přečtení jsem však na spory začal pohlížet jinak, zůstávám klidný a bez nátlaku se snažím vysvětlit svůj postoj, zároveň se ale snažím pochopit i stanovisko toho druhého. Spory sice nedopadnou vždy plně v můj prospěch, ale oba odcházíme klidní a daná věc se aspoň trochu posune. Toto samozřejmě nevyužívám pouze u rodinných sporů, snažím se to použít vždy, když je někdo rozčílený anebo když nastane nějaký konflikt.
ČTVRTÁ ČÁST-buďte skutečně vůdčí osobnosti: jak bez odporu změnit lidi, aniž byste se jich dotkli nebo dokonce vyvolali hněv
V této poslední části se autor zaměřuje na vedení lidí a jejich povzbuzení. Říká, že pokud potřebujeme někomu něco vytknout měli bychom ho/ji nejdříve pochválit. Chybu bychom měli naznačit tak trochu nepřímo a dát za příklad sami sebe, že také děláme chyby. Je dobré uvést příklad, jak jsme chybovali my a jak jsme se z toho poučili. Zároveň je dobré ukázat dotyčnému, že se chyba dá napravit a není všem dnům konec-motivovat ho/ji. Opakem kritiky je chvála, podle autora bychom měli chválit za sebemenší zlepšení, lidé na chválu nejsou zvyklý, a tak je i malé postrčení může neskutečně nabít.
Myšlenky, které mě v této kapitole zaujaly:
„Když někdo připustí vlastní chybu-a to dokonce i když na ni nebyl upozorněn-něco takového může přesvědčit leckoho, aby změnil své chování.“
„Průměrný člověk se dá snadněji vést, když mu vyjádříte svou úctu a prokážete, že si vážíte jeho určitých vlastností.“
„Vždy jednejte tak, aby druzí s radostí udělali, co jim navrhujete.“
ATP na čtvrtou část
Čtvrtá část mi dala hlavně jiný pohled na kritiku. Jednak když někoho kritizuji jsem mnohem více opatrný a snažím se to podat tak, aby ten druhý z toho nebyl uražený nebo smutný. Spíše se snažím více podporovat a pomáhat řešení než kritizovat. Zároveň sám beru kritiku lépe a vždy si z ní beru něco k zlepšení, ať už jsem s ní spokojen nebo ne..
Závěrečné hodnocení:
Jak jsem již zmiňoval v úvodu, tak si myslím, že tato kniha je nesmírně důležitá a kdybychom se řídili pravidly zmíněnými v ní, tak bychom jako lidstvo mohli být mnohem šťastnější. Proto bych ji chtěl doporučit všem, opravdu stojí za to si ji přečíst!
