Celá knížka pojednává o důležitosti týmu. Vychází z knihy 17 zákonů týmové spolupráce. Je to takovým malým shrnutím.
esej jsem pojala jako reflexi na můj vývoj týmového myšlení.
Nikdy před Tiimi jsem nebyla součástí nějakého týmu, musím asi dodat funkčního a aby se za tým považoval.
Nikdy jsem nehrála žádný týmový sport na úrovni týmu, když pominu vybíjenou na tělocviku. Vždycky to byli spíš skupinky lidí spolupracující společně. Ani moje parta kamarádů, která už funguje přes 9 let se nedá považovat za tým. Co to znamená tým jsem si uvědomila až s nástupem do TAPu. Nikdy jsem nad tím pojmem ani nijak neuvažovala. Bylo to pro mě spíše označení známé ze sportu.
Co se mě týče, vždycky jsem jako individualista introvert pracovala a zařizovala si věci raději sama. Naučila jsem se nespoléhat na ostatní, důvěřovat jen sama sobě a než někomu práci přidělit nebo požádat o pomoc, tak si to radši udělat sama podle sebe. Byla jsem taková samostatná funkční jednotka, které pracovala s ostatními jen v případě nutnosti, když nás třeba ve třídě rozdělili do skupinek. To jsem nesnášela.
Na druhou stranu si myslím, že moje odtažitost vůči práci s ostatníma byla způsobena především rezignací z nenaplněných očekávání. Často se stávalo, že jsem si vysnila jak bude práce s ostatními probíhat a jak to bude fajn, když něco budeme dělat dohromady. Měla jsem třeba spoustu nápadů co udělat, ale nebyl o ně takový zájem jaký jsem očekávala.
Z toho vyplívají 2 věci
Nedržet se svých nápadů jako těch nejlepších
A nemít zbytečná ne-li žádná očekávání
Další příčinou nejspíš byl nejspíš nedostatek komunikace. Než, abych s lidma problém vyřešila, rezignovala jsem a nechala to být. Což akorát prohlubovalo tu propast mezi mnou a spoluprácí s ostatními
Ráda jsem věci organizovala a nebála jsem se převzít za něco odpovědnost, vyvinou iniciativu nebo převzít vedení. Bavilo mě to. Ale z nějakého důvodu to nefungovalo tak jak by mohlo. Zpočátku jsem moc nepobírala proč to všechno nefunguje, ale později jsem na to začala přicházet. Nemá cenu spolupracovat s lidmi, kteří o to nestojí.
Nebyla motivace snažit se nějaký funkční tým vytvořit. S neustálými očekáváními přicházela další a další zklamání, až jsem to prostě vzdala a přestala cokoliv iniciovat.
To se změnilo s nástupem do TAPu kdy jsem byla plná energie a nabitá na to poznat nové lidi a začít s nima něco vytvářet. Byla tam naděje, že možná tentokrát už budu pracovat s lidmi se stejným zápalem a že budou stejně iniciativní a budou mít chuť něco dělat. (opět jsem si udělala očakávání) ale tentokrát se naplnilo. A já jsem postupem času poznala že tým je něco mnohem víc než jen skupina lidí, která na něčem pracuje. Najednou se pro mě členové mého týmu stali prioritou a postupně se ve mně znovu probudil mindset, že mi nezáleží na tom co děláme, jak to uděláme, nebo jak to dopadne, ale hlavní byla spolupráce, spokojenost celku a to, že spolu strávíme čas a budeme mít srandu. I když je to stále moji prioritou, narazila jsem do zdi, v tom smyslu, že ne všichni takhle smýšlejí a ono je to možná dobře. Potřebujeme mít cíl za kterým jdeme, pro udržení motivace týmu jsou potřeba vidět výsledky a mít nějakou strategii naši práce, abychom zamezili totálnímu chaosu a byli efektivní.
Je potřeba mít v týmu různé typy lidí, a je dobře, pokud je tam někdo kdo je zaměřený spíše na peníze a chce vydělat, někdo kdo potřebuje vidět výsledky, někdo kdo rád plánu a nevrhá se do věcí po hlavě, někdo kdo rád riskuje a nebo ten který to všechno lepí dohromady. Důležitý je, aby všichni táhli za jeden provaz, ale stejným směrem – to je potřeba nějakého cíle/vize, který motivuje všechny tím správným směrem táhnout.
V knížce jsem hledala něco co jako tým neděláme a nepraktikujeme, a pomohlo by nám to se zlepšit a posunout se – a zjistila jsem, že sice táhneme za jeden provaz, ale každý trochu jiným směrem.
Bavili jsme se o tom společně na TS a došli k několika akčním krokům, které si myslíme, že by nám moli pomoci.
-Víc riskovat a neplánovat tolik (bojíme se s našimi a v našich projektech riskovat, zbytečně moc plánujeme)
-nespoléhat se tolik na BGčka
-Návrh celotýmového brainstormingu – na týmový projekt
Vše to vede k tomu abychom konečně začali vydělávat – zmizí frustrace lidí, že nemáme reálné výsledky
PS: teorie z knížky je v eseji na 17 zákonů
