Gepard a šnek

Tuto knihu jsem dostala nějakou dobu pátek jako dárek. Zaujala mě na první dobrou, protože se mimo neurologii zkoumá i psychologii, což mě tak amatérsky vždycky zajímalo. Musím vám říct, že je to opravdu kus a nečetla se mi úplně nejlépe, ale je v ní hrozně moc zajímavých poznatků - spousta popsaných pokusů. Zde jsou mé poznámky.

Celá kniha a vše v ní popsané je postavené na dvou systémech myšlení, které autor popisuje. Pro naše nejlepší fungování bychom měli zapojovat oba systémy - nepřetěžovat jeden či druhý.

Systém 1

• je rychlý, intuitivní a automatický
• je založen na zkušenostech a okamžitých reakcích
• často se spoléhá na heuristiky (zjednodušené pravidla) při řešení problémů
• může být ovlivněný emocemi a okolím
• často funguje na autopilota - umožňuje rychlé reakce na běžné situace

Systém 2

• je pomalejší, analytický a vyžaduje vědomou pozornost
• je zapojený při složitějších úkolech, které vyžadují úsilí/soustředění
• je schopný abstraktního a komplexního myšlení
• má kapacitu řešit nové a nezpozorované problémy
• může být zatížený např. Když jsme unavení, což snižuje efektivitu jeho funkce

Heuristika

Heuristika je taková mentální zkratka, kterou každý z nás používá. Zapojujeme při nich zejména systém 1, což je příjemné, protože se nezasekneme při zdlouhavém analyzování. Na druhou stranu díky tomu může dojít k systémovým chybám nebo zkreslení, právě protože nezapojíme systém 2.

Priming

Priming znamená, že předchozí vystavení na určitý podmět může ovlivnit náš pohled na věc nebo rozhodování o dalších věcech s tím spojených. Zní to dost neuchopitelně, takže uvedu příklad - když lidé častokrát slyší slova spojená se stářím, ať už jde o nemoci, věk, postupné chátrání apod., můžou začít mít fyzické projevy jako je bolest při chůzi. Priming je důkazem toho, jak je náš mentální a fyzický stav propojený, jak jeden na druhý mají neskutečný vliv. Připomíná mi to princip myšlení pozitivně, afirmací a dalších podobných způsobů, které zjednodušeně říkají, že co si myslíte, tím se stáváte. Do určité míry můžu z vlastní zkušenosti potvrdit.

Konfirmační zkreslení

Jde o proces, který nás nutí věřit nebo hledat v mysli podpůrné domněnky k věcem, které nemáme ověřené. Míchají s zde fakta s tím, čemu věříme, což je zrádné. Je s tím spojený i tzv. haló efekt, který všichni známe. Je to termín pro první dojem, který nemusí vždy odpovídat pravdě. Určitě se vám někdy stalo, že jste potkali vám neznámého člověka, mysleli jste si o něm, jak je hrozný (i přestože jste ho vlastně nikdy nepoznali), v hlavě jste si to ještě nevědomky přikreslili (to je to konfirmační zkreslení), jenže pak jste danou osou více poznali a přehodnotili celou situaci - zjistili jste, že napříč negativnímu prvnímu dojmu, je ten člověk moc fajn.

Efekt pořadí

Tento efekt mluví o tom, jak pořadí čehokoliv může ovlivnit náš rozhodovací proces. Mně osobně se určitě stává, že mám z nějakého důvodu pocit, že poslední navrhnutá možnost je vždy nejhorší. Dopad to má i na nás osobně. Napadá mě takový klasický scénář z tělocviku na střední, když si kapitáni vybírají lidi do týmů. Snad tu není nikdo, komu se to dělo moc často, ale když jsme vybraní jako poslední, jak se cítíme? Moc příjemně ne, protože máme automaticky pocit, že jsme nejhorší ze všech, když jsme byli vybraní jako poslední. 

Rozhodovací proces 

Rozhodování je nedílnou součástí života a ještě důležitější součástí života pro lidi na vysokých pozicích nebo podnikatele. Proto jsem si sepsala pár bodů, na které dávat pozor, jestliže se chceme rozhodnout správně a při součinnosti obou sytsémů.

• riziko a odměna - systém 1 je náchylný k přeceňování rychlých odměn a podceňování budoucího rizika
• jistota - pokud nevíme, v jakékoliv situaci, měli bychom s tím tak pracovat - zjistit si potřebné informace, my jako lidé k jistotě přirozeně inklinujeme, máme jí rádi, ale přeceňujeme jí
• zkreslení - když jsme v něčem zajetí, ztrácíme perspektivu, nedíváme se věci s nadhledem, protože mám dojem, že už to vše známe, opak je pravdou, jsme v tom tak zabředli, že věci vidíme zkresleně
• chyby - děláme je všichni, je to lidské, ale je na nás, zda zapojíme systém 1 nebo 2, chci říct, že jsou situace, kdy systém 1 postačí - třeba rozhodnout se, co dáte k jídlu, i kdyby jste se rozhodli špatně, není to něco, co si budete vyčítat celý život, když ale budete dělat strategické rozhodnutí týkající se budoucnosti vaší firmy, to si pište, že zapojíte systém 2, bude šlapat jako o závod, protože ví, že to musí promyslet a udělat chybu tady už není jen tak

Po přečtení knihy jsme si uvědomila, že s tímto mám mnoho zkušeností. Přišlo mi zajímavé, že mi došlo, že když mám zrovna více extrovertní náladu a jsem rozjetá, tak systém 2 moc nepoužívám. Naopak, když mám utlumenou náladu, jsem tišší, tak systém 2 jede na maximum, možná proto, že si to chci odpřemýšlet sama, nemám zrovna chuť nikomu nic sdělovat, jen si to sama chci analyzovat ze všech stran. Obecně mám ale pocit, že kromě overthinkingu jsou u mě oba systémy relativně v balancu. Samozřejmě se mi stává, že se občas zaseknu, protože úplně nevím, jak dál, tím systém 2 začne usilovně pracovat. Vymyslela jsem si na to ale chyták sama na sebe a to sice, že se zeptám sama sebe, “Co dál?”, co mě napadne, v tom pokračuju. Zní to možná jako blbost, ale když dělám aspoň něco, klidně to může být špatně, ale už tím čerpám podklady pro další konání. 

V čem neumím zapojit systém 1 tolik, jak bych si přála je rozhodování se, co chci jíst a emoce. Nad emocemi s vždycky až zbytečně moc zamýšlím, ale mnohokrát zbytečně. Uvádím tím sama sebe pak do ještě větších rozpaků. 

Taky na sobě sleduju přesně to, co kniha popisuje - když jsme navená, nechce se mi už moc přemýšlet, tak otěže převezme systém 1 - tolik mi to nevadí, pokud se zrovna nerozhoduju o něčem zásadním, třeba v projektu (proto je dobrý mít parťáka a nebýt na to sám :)). Dnes už si to ale uvědomuju a radši si rozhodnutí, aby nebylo založené jen na systému 1, emocích atd., ale na racionálnu a faktech, odložím na další den. 

Knížka se mi líbila moc! Přijde mi neskutečně zajímavý číst, řekla bych sama o sobě, protože tohle jsou věci, které s nám dějí všem a dozvídat se, proč to tak je, že je to normální. Upřímně mě fascinuje, jak složití jako lidi jsme, co všechno a jak ovlivňuje naše dennodenní myšlenkové pochody. Určitě doporučuju, ale varuju, je to složitější čtení a já osobně jsem se u toho musela soustředit, abych pochytala všechny poznatky.