Proč jsem si knihu vybrala?
Knihu jsem si vybrala, protože si o sobě myslím, že umím v běžném i pracovním životě komunikovat. Přesto mi dělá problém komunikovat ve vztazích a o mých emocích. Chtěla jsem se dozvědět, jak toto změnit.
Klíčové konverzace se dají charakterizovat tím, že nám v nich jde o hodně, liší se názory, jsou do nich zapletené silné emoce a nejsou předem naplánované. V těchto konverzacích se těžko přemýšlí, protože naše krev se z mozku přesouvá do svalů.
V klíčových konverzacích bychom nejdříve měli pochopit, co chce naše srdce a zaměřit se na náš cíl. Cílem není vždy argument vyhrát, ale dosáhnout našeho touženého výsledku. Výhra argumentu někdy může znamenat zničení vztahů a nedosažení našeho vyššího cíle. Pokud se ocitneme v situaci, kde náš oponent vytáhne nepříjemní argument, nesmíme hned vypálit s protiargumentem. Raději bychom se měli zastavit, promyslet si odpověď a až poté něco říct.
Klíčové konverzace by se měli rozebírat pouze v bezpečném prostředí. Pokud se lidé v prostředí necítí dobře, začínají se chovat ofenzivně a sarkasticky, aniž by jim téma konverzace vadilo. I my bychom v konverzaci měli kontrolovat emoce a snažit se identifikovat, co v dané situaci cítíme.
Když chceme, abychom se navzájem pochopili, měli bychom si dohromady sdílet příběhy, proč daný postoj zastáváme. Poté až všichni máme dostatečné informace, měli bychom pomalu dojít ke konci konverzace a domluvit se na krocích, které z konverzace budou vycházet.
ATP: V konverzacích, do kterých jsem emocionálně zapojena se snažím rozhodovat pouze na základě faktů a vždy se rozmýšlím předtím, než něco řeknu. Zároveň mi pomáhá si to, co chci říct, nejdříve napsat. Potom si utříbím myšlenky ještě předtím, než něco řeknu.
