Proč jsem si knížku vybrala?
Knížku jsem si vybrala kvůli zajímavému názvu a zároveň proto, že na sobě stále pociťuji, že se bojím dělat chyby a jsem řízena strachem. Často věci odsouvám, protože se bojím. A i přesto že o TAPu říkáme, že se učíme z chyb přicházím na to, že to ještě tolik neumíme. Od knížky jsem tedy očekávala, že mi pomůže s mým bych mohla zjistit některé kroky, které by mi při mé cestě pomohli
Co jsem si z ní odnesla? A jak jsem to použila?
Tím, že už nám je od začátku studia vtloukáno do hlavy, že chybama se člověk nejvíc učí. Je znát, že to pořád nemáme v sobě a proto pro mě knížka nebyla moc převratná. Opakovala jsem si věci, které už jsem znala. Co ve mně z knížky zůstalo je : Co to znamená úspěch a co to znamená neúspěch. Nevím jak vy, ale já se zasekla a nebyla schopná to definovat
Nejdůležitější je pro mě část reflexe, kdy nastává to poučení se
“If you haven’t failed, you’re not trying hard enough!”
Myslím si o sobě že v některých věcech jsem ochotna riskovat a nebojím se dělat chyby, avšak v některých oblastech stále pociťuju že mě sužuje strach, často ty věci pak odkládám. Je to například u maličkostí, že někomu mám napsat email nebo zavolat, protože nevím jak začít nebo se bojím, že udělám chybu. Když v myšlenkách co se potenciálně může stát pokračuju dál – nedává mi smysl čeho se vlastně bojím. Je to pro mě jeden z dobrých způsobů jak přesvědčit hlavu a zahnat strach. Přemýšlet nad důsledky co by kdyby a sama hlava pak dospěje k banálnostem.
Řekla bych, že jsem člověk co se dokážu dost vyhecovat a pouštět se často mimo svojí komfortní zónu. Co jsem se ovšem ještě něnaučila je pracovat se stresem a strachem z dlouhodobého hlediska.
Když se vrátím zpátky ke knize mám krásný příklad chyby, kterou jsem udělala. Vytvářela jsem faktury na Fluego a omylem udělala dvě se stejným číslem, odeslala jsem je zákazníkům a všimla si toho až ve chvíli, kdy obě faktury byli zaplacené. Moje klasická reakce v hlavě – rozsvítila se tam červená kontrolka, sakra co jsem to udělala. Udělala jsem CHYBU! Avšak zachovala jsem chladnou hlavu a a s klidem jsem se zeptala našeho finančáka co s tím můžu dělat a jak velký je to problém v účetnictví. Mezitím si mé chyby všiml kryštof a stala se přesně ta situace, které jsem se obávala : „průser, špatně jsi vystavila faktury - jsou tam 2 co mají stejné číslo..“ hrklo ve mně a já si zase připadala jako na střední, kde je normální osočovat někoho z chyby a negativně na ně poukazovat. Připadala jsem si hloupě, protože vím, že se v tomhle odvětví neorientuju a že ani nevím, jaké to může mít následky. Vrátila jsem se zase o krok zpět a zalezla do své ulity hanby.
Nakonec se ukázalo, že to žádný problém není a v účetnictví se k faktuře napíše pouze další znak. I přesto ve mně tahle zkušenost zanechala jistou obavu, protože i přesto, že moje hlava v počátku zareagovala celkem dobře – okej stalo se, jak to vyřeším? Jak velký je to problém? Tak jsem narazila na stejný mentální model, kterého jsem se snažila zbavit. Co jsem si tedy z této zkušenosti vzala? Že si ve fakturách musím udělat větší pořádek a být pečlivější a zároveň bych měla dát Kryštofovi, který mě negativně osočil za chybu, zpětnou vazbu na jeho reakci, která si myslím, že mohla být komunikovaná lépe.
Je to po mě poučení, že i v našem prostředí, kde jsou chyby podporovány jsme se s nimi nenaučili dobře pracovat a stále je někteří vnímáme špatně.
Musíme se zbavit přesně té červené kontrolky a naopak chyby oslavovat a zvědomovat si je/sdílet
Dalším tímto příkladem, že jsme se to nenaučili je vnímání některých procesů co jsme si nastavili za chybné, ztracený čas, fiasko apod. Např. naše projektová TS o která jsme se na začátku semestru snažili vnímáme jako tým jv určitém smyslu jako neúspěch. Dávám to za vinu nedostatečné reflexi. Neodnášíme si z toho co děláme tolik, kolik bychom mohli. Nastavujeme nové věci, inovujeme ale pak si neříkáme tak kvalitně co šlo dobře, co šlo špatně a co si z toho můžeme odnést a do příště zlepšit. Protože to je za mě možná ta definice neúspěchu, pokud něco za neúspěch pokládám. protože to pro mě značí to, že jsem na to dostatečně nereflektoval a nevzal si z té zkušenosti dost.
V každé organizaci jsou třeba dva typy lidí aby dlouhodobě prosperovala:
Sprinteři - ti co inovují, přináší nové nápady, nebojí se experimentovat
Mílaři - ti co udržují, přebírají zavedené postupy a drží se jich
Tento rozdíl vnímám hodně v týmu. Snažíme se tak balancovat mezi změnami a starým režimem. Po předešlých zkušenostech jsme si na to dali pozor abychom nechodili z extrému do extrému. Na příkladu to bylo třeba zavádění nové podoby projektových TS. Jedno TS v týdnu jsme měli projektové a druhé bylo v klasickém formátu. O sobě si myslím, že jsem jasnej sprinter jelikož věci dělám ráda jinak.
Rady a tipy z knihy
Když přemýšlím nad svýma největšíma chyba napadají mě spíše příklady, kdy jsem něco neudělala i když si myslím, že jsem měla. Strach mě pohltil a to je moji nejčastější chybou.
Rady na závěr
1)reflektujte reflektuje reflektuje
2)sdílejte KONKRÉTNÍ VĚCI
3)postavte se svým strachům a přijměte výzvy
