Doporučuji esej od Naty Dvořákové, kde je vše podstatné shrnuto jasně a jednoduše.
Knihu jsem si vybrala, protože jsem chtěla více nahlédnout, do toho, jak mozek může ovlivňovat naše chování. Zároveň mě zaujal titul knihy, řekla jsem si, ,,Aha, tak teď si mohu všechno svádět na můj mozek 😀!”). A za co vlastně může můj mozek?
Poznatky z knihy jež mi utkvěly v hlavě:
Lidský mozek se skládá ze 3 mozků, a to - mozkový kmen, mezimozek, velký mozek. Každý mozek je vývojově jinak starý a plní jinou funkci. Ačkoliv jsou části odlišné, fungují pouze společně, a ne bez jedné z nich. Díky, zkušenostem a zážitkům, co v průběhu života nasbíráme, však vynikne u každého z nás převaha jednoho z mozků.
(Barvy přiřadil autor pro lepší zapamatovatelnost)
A jaký mají vliv na naše chování?
Zelený mozek (plazí mozek)
Nejstarší mozek. Vyvíjel se už od pravěku, kdy převažovalo myšlení, jak přežít. sbírá zkušenosti z minulosti a na základě nich pak tvoří vzorce, jak se zachovat příště až nastane podobná situace. Pud sebezáchovy, však není jediným motorem, který pohání tento mozek. Schopnost přežít a nezahubit se navzájem, tak zní hlavní motto zeleného mozku.
Díky této skutečnosti, se o zeleném mozku říká, že se řídí instinkty a podvědomými pudy-
Orientuje se na sbírání zkušeností z minulosti, lidi a vztahy.
Lidé s dominancí plazího mozku, jsou společenští, přátelští a povídaví. Zážitky vám mohou vyprávět dle detailů jež si pamatují, od barev, zvuků, emocí po vůně.
Na druhých jim záleží, jako zahradníkovi na svých záhoncích. O své vztahy pečují a jsou kdykoliv připraveni pomoc komukoliv, i za cenu, toho, že změní své plány.
Netouží po záři reflektorů na velkém jevišti ani pokoření rekordu světa, pro ně je nejcennější, když mohou pomoc druhým, třeba i k tomu rekordu.
Udržují v týmu dobrou náladu a tvoří bezpečné prostředí. Jsou velmi pracovití, podporují vzájemnou spolupráci.
Je důležité pochopit, že udržování sociálního kontaktu, je jejich silná stránka a také nezbytná potřeba.
Raději zůstávají v teritoriu jež znají a neradi vykračují mimo jejich komfortní zónu.
Při rozhodování spoléhají na svou intuici a zkušenost z minulosti.
Červený mozek (mezimozek)
Mozek šelem. Začínal se vyvíjet, v důsledku přibývajícího se výskytu živočichů živících se masem, zde začíná souboj o přežití - kdo z koho. Cílem bylo získat potravu a přežít.
Lidé s převahou mezimozku jsou impulzivní a soutěživí.
Je pro ně důležitý cíl, na který orientují veškeré své úsilí, pokud však zjistí, že je nerealizovatelný rychle se přesunou na jiný.
V týmu se dostávají do vedoucích funkcí díky své přirozené autoritě a charismatu. Mají rádi jasná pravidla a rozdělení rolí. Jsou akční a často vyvolávají druhé k akci, umí jim práci delegovat. Jsou odvážní, a nebojí se postavit proti proudu. Nejvíce jsou týmu přínosní, když hoří nějaký deadline anebo při rozjíždění nového projektu.
Poznáme je i podle výrazné gestikulace a hlasu.
Milují výzvy a soutěže. Výhra je pro ně pohlazením na ego, které často stojí v popředí jejich jednání.
Rozhodují se rychle - to nebo tohle. Boj nebo útěk. Je to pro ně teď a tady. Nezajímá je minulost nebo budoucnost.
Preferují spojení kvalitní s kvalitním, a proto u nich i nejvíc uspějete, když jim nabídnete nejkvalitnější produkt, co máte.
Modrý mozek (velký mozek)
Mozek primátů. Pro přežití se potřebovali vyhnout agresivnímu boji. Jejich domovem se stali koruny stromů. Odsuď mohli v bezpečí pozorovat dění okolo a rozpoznat případné nebezpečí. Díky, rozsáhlejšímu pohledu, se naučili předvídat, co může nastat v budoucnu.
Lidé s převahou modrého mozku jsou cílevědomí, systematičtí, perfekcionisti,
Narozdíl od akčního mezimozku - velký mozek, dlouho a do detailu promýšlí, své kroky a rozhodnutí.
Dovedou se soustředit a pracovat na svém sebezdokonalování po dlouhou dobu. Mnoho vytrvalosti a pozornosti, vkládají do svých zájmů, kde se úspěšně prosazují.
Ve skupině jsou spíše tišší.Při vyjadřování svých názorů, se opírají čistě o fakta, ne emoce. Proto mohou někdy jejich tvrzení znít chladně a tvrdě.
Oproti zelenému mozku, vyhledává spíše tiché koutky, odkud může pozorovat dění okolo sebe a přemýšlet než početné skupiny lidí.
Jejich síla spočívá v plánování a tvorbě strategii k dosažení cíle. Často je však v týmu předkládají nezáživně a neumí tím druhé nadchnout pro své řešení.
Při čtení knihy a postupné odhalování vzorců chování každého z mozku, jsem chvílemi pociťovala nepříjemné pocity. Říkala jsem , ,,takhle se opravdu chovám?”. Spatřovala jsem sama sebe v citově založeném plazím mozku. Kdy mám tendence, se píše soustřeďovat na lidi a jejich pocity. Občas se stane, že se nechám unést na své vlastní vlně emocí, a nevnímám, jak dané emoce ovlivňují moje chování.
Jsou i chvíle, kdy převezme velení můj velký mozek. Například při nakupování, bych se ohodnotila jako vybíraví zákazník, jelikož, když už mám jít do obchodu musím před tím vědět co potřebuji a proč to potřebuji, jak by to mělo vypadat, aby to bylo, co nejvíc praktické. Dlouho sice hledám, jakmile však najdu to co odpovídá mým přáním, mám vystaráno na pár let (někdy i déle) než musím hledat novou náhradu.
A co mohu ovlivnit, když teď vím tyto cenné informace?
Popravdě v průběhu čtení jsem brala až moc černobíle, co je o jednotlivých částech mozku napsáno. Buď mám tento mozek, nebo druhý. Postupně jak jsem, pročítala dál, jsem viděla, že tomu tak není. Jak autor psal v úvodu, v člověku převažuje dominanta jednoho mozku, která funguje pouze společně se zbylými 2 mozky.
V knize jsou napsané situace ze života a jak by se v nich zachoval každý z mozků. Pomocí těchto příběhů ze života můžeme lépe pochopit, naše reakce a zjistit jak je můžeme ovlivnit.
Pro mě, jsem více než dřív pochopila, jak se můžeme jeden od druhého lišit, každý máme jiné potřeby. A je důležité respektovat a podpořit každého takový jaký je.
Dříve jsem bývala frustrovaná, proč ostatní nevidí věci stejně jako já, nechápala jsem, proč se cítí, tak jak se cítí a neustále se dožadovala vysvětlení. Teď už chápu, že někteří budou v emočních situacích hledat spíše vyslechnutí než pochopení. Je v pohodě se nechápat, podstatné je respektovat naše rozdíly.
Jak tuhle informaci začít praktikovat?
Já musím začít u sebe. Tím, že projevím, respekt sama k sobě. Zároveň kdykoliv pociťuji, že emoce zasahují až moc, zastavit se, nadechnout se a vydechnout. Komunikovat, jak se teď cítím (př. Právě teď se cítím frustrovaná, protože….), nečekat až se ve mně postupně naplní pohár emocí a přeteče.
Knihu doporučuji všem co, chtějí poznat, jak mohou ovlivnit své chování.
Protože ,,Poznání, vám přinese příležitost udělat změnu.” - Claire Fagin
