„Všichni dospělí byli dětmi, ale málokdo si na to pamatuje.„
Proč jsem si knihu vybrala?
Nebojím se napsat, že knihu jako takovou četl už snad úplně každý z nás. Ležela jsem doma nemocná a přemýšlela nad tím, co dalšího bych si chtěla přečíst. Když jsem zjistila, že je v BoB tahle knížka, tak jsem měla jasno. Už delší dobu jsem si jí chtěla přečíst znovu a tak se mi k tomu naskytla skvělá příležitost.
O čem kniha je?
Zvažovala jsem, zda je potřeba, abych zde popisovala příběh malého prince. Snad každému z nás se do rukou její dlouhý rozbor ze střední dostal. Pokud ne, tak ho hnedka najdeš na Googlu *mrkmrk.
Nejvíc mě na tom baví, že pokaždé co to člověk čte, tak si z knihy odnese něco jiného. Jiné trable a starosti, v jiném stádiu života. Když jsem byla menší, tak jsem to brala jako pouhou pohádku, na střední jsem pocítila její kouzlo a adaptovatelnost do života a teď jsem nad ní jen s úsměvem seděla a přemýšlela.
ATP
Osobně věřím tvrzení, že to co se má stát se stane. Takže mi vlastně ani není překvapením, že se mi dostala kniha do ruky zrovna v tuhle chvíli. Hnala jsem se za pomyslnými cíli až mě to dohnalo k nemoci. Přišlo mi, že toho nedělám furt dostatek a že jsem pozadu. Tělo si vždy řekne, kdy je potřeba zpomalit a je důležité ho poslouchat, což se mi ne vždy úspěšně daří. Každopádně jsem se první dny utápěla v tom, že ležet nebudu a že musím pracovat na věcech a pak jsem si vlastně uvědomila, že je důležité zpomalit a že je ještě víc důležité si odpočinek zvědomit. V mém případě si ho vůbec dovolit. Natálka mi v tomto pohledu krásně poradila slovy: ,, Dovoluji si odpočívat“. Najdi si větu, díky které si hlavu uklidníš :).
Co si z knihy převážně odnáším? Hlavně to, že jsem spadla do pomyslného stereotypu a už jsem se tak neradovala z „normálních“ věcí. Je hodně těžké si to uvědomit. Ale tohle je jedna z věcí, na kterých chci pracovat. „Dospělí“ často ztrácejí schopnost chápat jednoduché radosti a důležité věci v životě. Malý princ je zvědavý a ptá se na věci, které bychom mohli považovat za samozřejmé, ale on je zjišťuje a učí se z nich.
Inspirovalo mě to k tomu, cenit si malých radostí. Před psaním eseje jsem si koupila svazek fialových a žlutooranžových tulipánků – hned se to lépe píše!!!
Být ke všem milá a otevřená. Snažit se pochopit odlišné pohledy ostatních.
Nepotlačuj svou zvídavost.
Směj se, miluj se a užívej si života.
„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, zůstává očím skryto“.
A na závěr malý vzkaz ode mě pro mě:
Zůstaň navždy malým princem <3
