Proč jsem si knížku vybrala?
S nastoupením do pozice Brand managera TAPu jsme s Albertem narazili na naši neznalost PR. Po změně vedení a nastavování komunikace s PR oddělěním PEF nám bylo jasné, že budeme potřebovat svoji neznalosti doplnit. V téhle knížce jsem tedy hledala „jak ukázat světu co TAP dělá“ . Zároveň po předchozí zkušenosti Fluego instagramu, mi v hlavě vrtal červík, který moc dobře věděl, že k používání soc. sítí mám jistý odpor. A důkazem toho byl můj Instagram, který měl poslední přidanou fotku když jsem si ho v roce 2017 zakládala. Hledala jsem v knížce tedy i nějaký náboj, který mě dokope k tomu začít být aktivnější na soc. sítích a ukázat co dělám.
Co jsem se dozvěděla?
Z knížky si odnáším několik pravidel, podle kterých jsem se snažila držet.
1)Mysli na proces a vezmi lidi do zákulisí. Ukaž ostatním průběh tvé práce a ne jenom výsledek.
2)Měli bychom se stát dokumentaristou své činnosti
3)Podávej denní hlášení
4)No a? test, proč by nás to mělo zajímat?
5)vyprávěj dobré příběhy
6)sdílej svá obchodní tajemství
7)nezměň se v lidský spam
8)nekřečkuj ani nespamuj
Jak jsem to použila?
Hned po dočtení knihy jsme Ondrou jeli na stopovací trip po Evropě. Naskytla se nám tedy úžasná příležitost rovnou vyzkoušet co jsem se v knize dočetla. Naším cílem bylo dostat se k Baltskému moři stopem. Odrazili jsme se od bodu č.5 . Vyprávěli jsme příběh a krásně jsme naplnili příběhový kruh Dana Harmona. Měli jsme příběh, který jsme postupně sdíleli na Odřejově instagramu.
1)Byli jsme v Praze, v pohodlí bytu
2)Chtěli jsme dojet k Baltskému moři stopem
3)Museli jsme stopovat neznáme lidi, nastoupit k nim do auta, které nás doveze do neznámého místa
4)Po 3 dnech už nám to připadalo normální, vstát, najíst se, vyhrabat karton z konťáku, dorazit k silnici a zvednout palce a čekat
5)Dostali jsme se k moři
6)Nešlo nám se dostat zpátky do čech, cesta byla úmorná
7)Vrátili jsme se domů vlakem
8)Naučili jsme se spoustu nových věcí
Chtěli jsme našim sledovatelům, což byli převážně naši kamarádi a tatínkové a maminky, ukázat celou naši cestu. Aby s námi mohli procestovat Polsko, viděli do zákulisí, Šťastné i slabé chvilky. Aby věděli, že jsme se v pořádku dostali tam kam jsme potřebovali a že už stavíme stan.. Drželi jsme se tedy pravidel 1) a 2) a 3) tím, že jsme každý den přidávali příběhy o tom kam jedeme, co jsme tam zajímavého viděli a kam frčíme dál. Při spoustě situací, kdy jsme si řekli, že už jsme dlouho žádné hlášení nepodali nastala chvíle na No a? test. Snažili jsme se, aby naše storíčka nebyli jenom o tom jak si někde na vařiči vaříme oběd, ale abychom našim sledujícím něco předali. Zejména to, kdo nás vzal, co to bylo za člověka a kam jsme se na naší cestě dostali. Sledovaly nás i obě moje babičky, které byly spokojené, že ví kde je její vnučka a co dělá.
Co nám zabíralo, bylo dávání anket. Nechat třeba naše sledující rozhodnout jestli máme jet vlakem nebo ještě pokračovat stopem.
S pravidlem 8)nekřečkuj jsme se setkali taky, když jsme vytvořili jedno vtipné video a nechali si ho na později, že ho přidáme. Ondra už ho ale pak nechtěl sdílet, tak jsem to udělala já, protože mi přišlo vtipné. A co se stalo? Mělo úspěch a lidi pobavilo. Tím jsme i šli cestou. Měl bych to nasdílet? – Je to zajímavé? Nevím – nechám na později.
Nutno dodat, že má zkušenost byla jenom krátkodobá, nicméně splnila účel knížky. ZAČÍT SDÍLET. Když jsem viděla jaké naše aktivita měla ohlasy a úspěchy, nadchlo mě to. Opadl ze mě strach, že to co sdílím nikoho nebude zajímat a že ostatní jsou rádi, že vidí do mého života. Nejvíce mě potěšilo, když jedna Ondrova kamarádka napsala, že si naše storíčka pouští každý večer s přítelem před spaním a mají to jako takový mini seriál a my jsme hlavní hvězdy :D. Bylo hezké, že mi na příběhy reagovali lidi, se kterýma jsem třeba 4 roky nemluvila. Bylo hezké vidět, že se zajímají.
Not many people like you, but a lot of them are watching. – 5 reakcí na příspěvku oproti 200 shlédnutí. Pravidlo se nám potvrdilo
V dlouhodobějším horizontu a zároveň v rámci projektu, jsem sice žádnou akce neuskutečnila, ale minimálně tomu uzpůsobila harmonogram a začala nad naši aktivitou jakožto brandu přemýšlet jinak. Od doby co se změnilo vedení a Gábina zjistila, že o Inovativním podnikání má většina univerzity špatné mínění, protože Vašek ať chtěl nebo ne byl dost velký filtr (který nás bránil). To způsobovalo to, že se k vedení dostávali jenom špína a špatné věci, protože negativní drby se šíří lépe než úspěchy, že ano. Museli jsme tedy akutně přehodnotit strategii našeho marketingu. Hlavním cílem najednou nejsou uchazeči (jako tomu bylo předtím) ale je to samotné vedení školy pod kterou jsme (to mi přijde dost vtipný). Shodli jsme se na tom, že hlavní focus teď musí být na to UKÁZAT CO INOVATIVNÍ PODNIKÁNÍ DĚLÁ. Doslova naservírovat naše úspěchy vedení. Aby pochopili co děláme, jak fungujeme, pustit je do zákulisí, poodkrýt naši aktivitu, která jak se zdá byla dlouhé roky pod pokličkou. Možná to bylo obousměrné. My jsme nesdíleli co děláme, ale oni se ani dostatečně nezajímali, nebo se k nám ten zájem nedostal.
Podnikli jsme tedy pár strategických rozhodnutí, na kterých aktivně začínáme pracovat až začátkem září. Nicméně přípravy už jsou v plném proudu. Rozhodli jsme se, že každý měsíc začnou vycházet články o tom, co se tady děje. Aktuality. Budeme dělat reporty z HC, naše úspěchy, neúspěchy, spolupráce. Na zákaznické schůzky začneme zvát lidi z univerzity. Pozveme je na HC, necháme je zkrátka nahlídnout pod pokličku ať už v online nebo offline světě. Protože držet nás pod ní očividně nadělalo dost škody.
Závěr? Sharing is Caring
