Tuto knihu jsem četl již dvakrát, vždy se mi v ní povedlo najít něco nového a zajímavého. Když jsem ji poprvé otevřel, tak jsem vůbec nechápal, co má tato kniha společného s podnikáním nebo čímkoliv jiným krom války. Psalo se tam o tom odkud má vojsko útočit, jak poznat, že je mezi nepřáteli nervozita, nebo například která krajina je nejvhodnější pro obranu.
Po několika stránkách mi to začalo ale docházet. Spoustu věcí v businessu má s válkou k sobě opravdu blízko. Nevím, jestli to panu Sunovi v ten moment docházelo ale nyní 2500 let po něm si tady čtu jeho knihu a vymýšlím, jak bych použil jeho taktiky k zdokonalení sebe sama (jako vojevůdce) a dokázal vyhrát svoje osobní války, ať už v businessu nebo kdekoliv jinde.
Hlavní věc, co jsem si z knihy odnesl byly poznatky k tomu jaký být vůdce. Je důležité, aby vůdce byl moudrý, spolehlivý, srdnatý, vstřícný ale zároveň přísný. Musí být rozvážný, neboť každému vítězství předchází promyšlený plán. Každou slabinu, co vůdce má je zároveň i slabina pro jeho vojáky/stát. Pochopil jsem, že abych se stal dobrým vůdcem musím se stát disciplinovaným. Chci se umět nad věcmi zamyslet a až pak konat a ne naopak. (nesmí se ale zaměňovat uvážlivost a otálení) Dobrý vůdce více poslouchá a pak mluví jen tak, kolik je potřeba, ne více. Ve zpětné vazbě mi vyšlo, že nejsem dostatečně strohý a nenaslouchám. Začal jsem na těchto bodech pracovat a cítím znatelný pokrok. Dokáži si například z ts odnést více informací. Nesmí se mi ale stát, že naslouchá, zamyslím se a zbytek věci my unikne, to už se mi bohužel taky párkrát stalo.
Další pro mě důležité poznatky z knihy se váží už k samotné „bitvě“. Myslím si, že to nejlépe shrnou úryvky z knihy, co mě na toto téma zaujaly nejvíce:
1. Zvítězí ten, kdo ví, kdy je vhodné bojovat a kdy ne.
2. Zvítězí ten, kdo si dokáže poradit s přesilou i oslabením.
3. Zvítězí ten, v jehož vojsku panuje od velitele až po vojáka jedna vůle.
4. Zvítězí ten, kdo je sám připraven a překvapí nepřítele.
5. Zvítězí ten, komu do vedení vojska nezasahuje vládce.
Proto se říká: znáš-li nepřítele i sám sebe, můžeš bez obav svést 100 bitev. Pokud znáš sebe, ale ne nepřítele jednou vyhraješ a podruhé prohraješ. Jestliže neznáš ani sebe ani nepřítele prohraješ v každé bitvě.
Vítězný stratég si proto přijde pro vítězství, které si již předem zajistil, zatímco ten, jehož účelem je porážka, nejprve útočí a pak přemýšlí; jak by zvítězil.
Kdo se na bojišti objeví jako první a v klidu vyčkává příchodu nepřítel, bude bojovat svěží, kdo však přijde druhý a musí spěchat, nastoupí do bitvy unavený.
Ač se tyto zásady a myšlenky mohou zdá někdy nerelevantní nebo moc "válečné" snažím se je postupně při různých konfliktech nebo jednáních uplatňovat. Zatím mohu říct, že platí. Často se mi stává, že jednám s někým blízkým a nechci je použít nějak neomaleně, abych druhému neublížil a v tom je to možná ještě lepší. Když je dokáži využít tak, aby splnili svůj účel a zároveň druhého neranili. Jak říkal sám Sun-c nejlepší je zlomit odpor nepřítele bez boje.
