Kniha jsem vyhledal, protože jsem chtěl víc prozkoumat smysl pozastavení a ticha v dialogu.
Autobiografie popisuje, jak dnes už velmi scestovalý Pico Yier objevil v pozdějším věku svého života chrám s mnichy. V tomto chrámu se využívá umění ticha a cestuje se do nikam.
Ano, zní to zvláště. Jak bych mohl cestovat nikam? Vždyť každá cesta má nějaký cíl? Je to zajímavé čtení a nechci vám v eseji popisovat celý děj to bych vás okradl o to nejlepší. Skrátka.
Autor nám vypráví o tom, jak se naučil cestovat tak, že si jen sednete a tři dny mlčíte a sedíte na jednom místě. Musím říct je to skvělé.
ATP:
Knihu jsem uplatnil při meditaci pomohla mi jen tak pozorovat a mlčet. Chystám se využít techniku ticha při TS. Technika spočívá v naprostém mlčení a pozorování toku který se děje. Čili zapojím se pouze pokud nebude vyřčen názor, nebo myšlenka kterou mám na mysli. Zaprvé, díky tomu, že jen mlčím, si můžu užívat naslouchání a zamýšlet se nad názory ostatních. Bedlivě a do hloubky. Díky mlčení a prozkoumávání snáze přijdu na doplňující otázky.
Ticho jako uvědomění si prožitých zážitků. Autor vypráví, že většinu našich cest si stejně nejlépe vychutnáme potom co se z nich vrátíme. V klidu se můžeme zamyslet nad tím co jsme prožili a vychutnat si momenty, které se nám povedly zažít. Autor nám říká, že při plánování cesty, poutě, či výletu je vždy vhodné vyhradit si čas i na zpětnou revizi. V létě jsem hodně cestoval a díky této knize, jsem si po každé cestě sednul a prošel si v hlavě v tichosti každou dovolenou. Pomohlo mi to lépe ukotvit klíčové momenty a posílilo mi to paměť.
Došel jsem k uvědomění, že jakékoliv konání, ať už je to cestování, nebo práce na projektu (to je více méně také taková cesta do neznáma, plná oběvování a něčeho nového) potřebují mít ohraničený časový rámec. Díky ohraničení víme, kdy je konec ať už cesty nebo projektu. Konec nám říká, kdy reflektovat. Reflexe nám pomáhá ukotvit prožitky a posunout se dál. Dále vstříc novým cestám, tedy ještě nepoznaným zkušenostem.
