Tato kniha nezklamala moje očekávání, jelikož jsem se v ní jako (poloviční) introvert opravdu našla. Zároveň jsem si ale uvědomila, že být introvert neznamená být špatný nebo méněcenný.
Nedávno jsem měla menší dilema, které se odehrávalo kolem mé společenskosti. Nutila jsem se na oslavě do kontaktu s cizími lidmi, kteří mi nebyli sympatičtí. A když jsem pak z oslavy doslova utekla, tak jsem si nadávala. Díky této knize jsem ale pochopila, že dnešní svět je nakloněn hodně k extraverzi a být úspěšný znamená být energický, společenský a extrovertní. A vzhledem k těmto společenským vzorům je občas těžké být introvert, který obvykle nepřekypuje neustálou potřebou společenského kontaktu. A nejedná se pouze o společenský kontakt, nýbrž i o mluvení jako takové. Máme sklon vnímat lidi, kteří více mluví jako chytřejší a klademe velký důraz na prezentaci a malý na obsah a kritické myšlení.
Vzpomínám si na jeden zážitek z dětství. Ve škole jsem dostala nízký počet bodů z nějaké hry, která vyžadovala rychlé reakce a přemýšlení a pronesla jsem, že moje myšlení je sice pomalé ale zato efektivní. A za tím si stojím dodnes, kdy svět po nás chce všechno stále rychlejší a rychlejší. V knize je mnohokrát opěvováno, že introvertní hluboké a v jistém smyslu i někdy pomalejší je opravdu v mnoha případech více efektivní.
Zaujalo mne, že pokud má člověk vyšší cíl, se kterým opravdu souzní, tak dokáže svou introverzi přizpůsobit situaci a stát se na určitou dobu extrovertem (situacionismus). A dělá to celkem přirozeně. Nemá ale smysl se do něčeho přemlouvat a chodit za hranice svých možností, protože při dlouhodobém tlaku z toho můžeme až vyhořet.
Též mne zaujala část o soužití introverta a extroverta, ve které jsem se sama viděla. Dozvěděla jsem se, že extroverta nabíjí přítomnost různých lidí kolem něj, které vnímá jako médium. Naopak introverti jsou odlišně společenští a raději sdílí hluboké myšlenky s pár lidmi a potřebují odpočinek o samotě (rehabilitační úkryt).
Introverti prožívají věci hluboko uvnitř – jsou vysoce senzitivní, všimnou si i nejmenších detailů, prožívají hluboké emoce a vše si dobře (a potichu) promýšlí.
Na knize se mi líbilo, jak autorka podporovala tvrzení o introvertech provedenými výzkumy a studiemi, které tomu dodaly na vážnosti.
Celkově mohu říci, že v knize budu ráda hledat utěšení, až provedu nějaký společenský karambol a nebo budu chtít místo oslavy raději strávit večer s knihou 😊
Slovník
Autobus do Abilene – sklony lidí následovat toho, kdo je iniciátorem akce (například jdeme za dynamickými řečníky).
Ambivert – napůl introvert a napůl extrovert.
Vysoce reaktivní člověk – všímá si i nejmenších detailů, vnímá hodně prostředí, je senzitivní.
Sociální úzkostná porucha – chronická a omezující forma stydlivosti.
Teorie gumového pásu osobnosti – jsme jako nenapnuté gumové pásy. Jsme pružní a můžeme se roztáhnout, ale jen do jisté míry (introvert se může chovat do jisté míry jako extrovert).
