The Team Coach’s Best Tools
Johannes Partanen
Důvod, proč jsem si tuto knihu zvolila, nemusím nějak výrazně představovat. Tahle knížka je v podstatě takovou „TAP biblí“, kterou by si měl přečíst každý. Rozhodla jsem se tuto esej pojmout jako reflexi na tři roky, které jsem v Tiimi strávila a zhodnotit, co se nám povedlo a co naopak ne.
První kapitola této knihy se zabývá Rocket modelem. Jak my jsme se kvůli němu natrápili a v podstatě jsme se do něj nikdy neopřeli natolik, abychom začali plnit jednotlivé body. Nemyslím si, že je při studiu extrémně zásadní splnit co nejvíce bodů z Rocket modelu, každopádně může být pro týmové podnikatele berličkou, jakou cestou se vydat, když si neví rady. Mám pocit, že náš tým byl ve fázi stormingu, když jsme se o Rocket modelu bavili a chtěli ho řešit, tudíž zde nebyla dostatečná motivace k tomu, abychom ho začali plnit. Navíc jsme ho taky začali řešit docela pozdě, protože jsme se první polovinu prváku sotva rozkoukávali.
Ačkoliv jsme tedy s Nikčou vytvořily super raketky, bohužel v nich nemáme zapsaný ani jeden sticker. :D Každopádně se mi moc líbí, jak plnění jednotlivých stickerů dokáže motivovat ročníky pod námi. Jsou schopni se navzájem „vyprovokovat“ k lepším výsledkům a dokud zde není nezdravé soupeření, je to za mě skvělá motivace.
Další část se zabývá ATP modelem. ATP model jsme používali nejvíc v prváku. Mám pocit, že nám to dalo hodně reflexe, co se týče začátků. Díky ATP modelu jsme byli schopni si včas uvědomit chyby, které jsme v našich projektech dělali. Každopádně nám trvalo poměrně dlouho, než jsme se naučili ho vhodně požívat. A jaké chyby jsme dělali? Je jich hned několik. Za prvé jsme první ATP modely psali extrémně obecné. Když jsme se k nim vrátili třeba za půl roku, už jsme pořádně nevěděli, co jsme tím tenkrát mysleli. Za druhé jsme je nepoužívali správně. Ideální využití ATP modelu je takové, že si napíšete ATP model na projekt, který vás čeká (+ post motorolu po jeho ukončení) a až budete dělat další projekt, přečtete si ATP z předešlého projektu, abyste už neopakovali chyby, kterých jste se dopustili. Proto jsme na dialogu poměrně často slýchali, že opakujeme stejné chyby neustále dokola. Dle mého názoru to bylo zapříčeněné právě špatnou reflexí na předchozí projekty a špatným analyzováním chyb. Reflexe si píšu do teď, hlavně na větší projekty nebo BG a už je nedělám tolik v týmu, ale spíš sama. Mám pocit, že jsem si našla „vlastní“ ideální variantu, jak ATP model využívat.
Další významnou, a pro mě nejzábavnější a nejúčinnější formou vzdělávání v TAPu, jsou Birthgivingy. Během svých tří let jsem se účastnila téměř všech. Bavilo mě se potkávat s novými podnikateli a vymýšlet pokaždé řešení na nová zadání. V Tiimi jsme si vymysleli koncept celokomunitních BG’s, při kterých jsem měla možnost vyzkoušet si spolupracovat se spoustou odlišných lidí a v neposlední řadě poznat lidi z nižších ročníků, což mi ohromně rozšířilo obzory. Týmový BG jsme měli asi jen jeden a mám pocit, že nám ani nepředal takových zkušeností, jelikož jsme pracovali s těmi lidmi, které už známe. Na komunitních BG’s se mi líbí právě pestrost, kterou nabízí spolupráce s pokaždé jinými lidmi. Každopádně mám pocit, že právě BG’s mi přinesly nejvíc zkušeností a uvědomila jsem si tak věci, které mě baví a ve kterých se naopak zlepšovat.
V knize je ještě mnohem více „Tools“, které jsme měli možnost si během studia vyzkoušet, jako je například Crossfertilizace, Skill profile až po Rocket Days nebo samotné Training Sessions. Každopádně výše zmíněné pro mě bylo nejzásadnější zmínit.
Když se ohlídnu na Nikol v prváku, musím říct, že vidím poměrně dost znatelný rozdíl. Tiimi mě naučila pravidelně vystupovat ze svého pohodlí a že pokud si myslím, že něco nedokážu, je to problém v mojí hlavě, ne v dané činnosti.
Rozhodně se neustále mám v čem zlepšovat a na čem pracovat, ale mám už o poznání větší sebevědomí a stala se ze mě osoba, která se místo zaleknutí staví výzvám čelem. A to je vlastně jeden z hlavních cílu, proč jsem do Tiimi šla.
