Stařec a moře
Ernest Hemingway
Chyběl mi jeden bodík, abych splnila náš týmový cíl. Novou knížku bych nestihla dočíst, tak jsem sáhla po Staříkovi a moři, jenž jsem četla k maturitě!!! Kniha jako taková sice není o seberozvoji, ale lze v ní najít zajímavé myšlenky a odnést si z ní mnoho!!!
Stařec je sám na moři. Dny a noci plné čekání, kdy jeho ruce už nesčetněkrát spustily prázdné sítě do hlubin. Žádná ryba. Každý nový den je zkouškou jeho odhodlání, zkouškou jeho síly a víry. A přesto, navzdory nezdarům, znovu a znovu vyplouvá. Není to jen otázka jídla, je to otázka přežití vnitřního boje. Neúspěch je součástí cesty, připomíná si, když zamíří sám daleko za obzor, tam, kam se ostatní rybáři neodváží.
Moře je velké a nevyzpytatelné, ale on ví, že právě zde má šanci. A pak, jednoho rána, když se zdá, že všechno je stejně marné jako v předchozích dnech, cítí tah. Něco mohutného, silného. Velká ryba. Nejde o obvyklý úlovek, tento je obrovský, mocný, jaký ve svém životě ještě neviděl. Stařec ví, že jeho zápas nebude jednoduchý, a že to nebude otázka minut, možná ani hodin. Síla, kterou cítí na druhém konci vlasce, je zdrcující. Přesto se drží, připravený čelit výzvě. Vytrvalost je cesta k vítězství.
Čím těžší je boj, tím větší je odměna, myslí si, když se jeho loď houpá na vlnách a on cítí, jak jeho tělo začíná oslabovat. Hodiny míjí. Den přechází v noc. Stařec je vyčerpaný, ale nevzdává se. Ryba, jeho protivník, je teď víc než jen úlovek, stává se z ní symbol. Symbol nezdolnosti, symbol vůle. Boje, které vedeme, nejsou jen o tom, co získáme, ale o tom, kdo se z nás stává během boje.
Každé napětí lana, každé trhnutí přináší novou bolest, ale zároveň novou lekci o trpělivosti a odhodlání. Ryba pluje dál, unavuje se, ale stařec se musí vyrovnávat nejen s její silou, ale i se svými vlastními limity. A pak, po nekonečném zápase, ryba konečně povolí. Stařec ji přiváže k boku lodi a s pocitem vítězství se vydává na cestu zpět. Jeho úspěch ale nezůstane bez výzev. Žraloci cítí krev, přicházejí blíž a jeden po druhém útočí. Stařec se jim brání, ale marně. Život nám dává lekce v tom, že ne všechno, co získáme, můžeme udržet.
I když zápas vyhrál, žraloci mu berou jeho kořist, kus po kuse. Loď se přibližuje k břehu. Na boku lodi už z úlovku zbyla jen kostra, hrdá, velká, ale prázdná. Stařec zůstává sám, vyčerpaný, ale neporazitelný. Někdy nejsou skutečná vítězství v tom, co přineseme zpět, ale v tom, co jsme se naučili během cesty.
S prázdnými rukami, ale s hlavou plnou zkušeností, si stařec uvědomuje, že v každém boji se skrývá víc než jen viditelná odměna.
Stařec odpočívá v chatrči, zírá na hvězdy, v duchu se vrací k lvu, kterého kdysi viděl na břehu. Síla není vždy v tom, co jsme schopni získat, ale v tom, co jsme schopni překonat a jak se dokážeme s těžkostmi smířit.
I když cesta neskončila tak, jak si představoval, uvědomuje si, že právě díky této cestě zůstal sám sebou, starcem, který se nikdy nevzdává.
