Restart kreativity
Proč jsem si knihu vybrala?
Přijde mi, že byť jsem v Tiimi nabyla svobody, moje kreativní tvůrčí já trošku zalezlo a schovalo se. Uvědomila jsem si, že spoustu času trávím u počítače, kde vypracovávám různé věci, dokumenty, emaily, něco vyhledávám atd. Myslím si, že jsem od přírody kreativní člověk a vždycky jsem chtěla věci dělat jinak. Musím přiznat, že u některých věcí vystupuju z kolejí stereotypu a esej napíšu třeba jako myšlenkovou mapu, nebo si rozpracovávám různé věci v Miru a snažím se zapojit svoji kreativitu. Nicméně sezení u počítače mě dost ubíjí a já si řekla, že bych trochu chtěla změnit svůj způsob práce a navrátit zpátky svoje tvůrčí já a rozjet ho na plné obrátky. Protože mi chybí ta stará Síma, která byla jeden velký tvůrce a dělala věci jak ji bavili. A takhle knížka mi přišla jako trefa do černého.
Co jsem se dozvěděla?
Kniha je rozdělená do 5 sekcí
Sebepoznání
Kreativita
Pozorování
Slovní zásoba
Příběhy
V rámci jednotlivých sekcí si člověk zkouší na různých cvičeních svoji kreativitu a oblast, kterou sekce rozvíjí. Může tak pozorovat co mu dělá problém, co mu jde jednoduše apod.
Co kdyby – fakt startovače kreativity – použít před jako aktivity na TS pro rozehřátí a rozprouděn aktivity
Jak jsem to použila?
Jaký typ zadání mi vyhovuje nejvíce?
To, které jde postupně a je hodně otevřené. Nechce nic úplně specifického
Kdy se mi nejlépe tvoří?
Když jsem sama
Kde se mi nejlépe tvoří?
U mě na pracovním stole
Co mi pomáhá v tvůrčím procesu?
Vizualizace a kreslení
Co mi brání v tvůrčím procesu?
Orientace na požadovaný výsledek, vysoké nároky a orientace na výkon
Jak je na tom má slovní zásoba?
Vcelku dobře, fungovalo mi, když jsem začala psát a slova pak naskakovala sama.
Jsem spokojený s fungováním svého tvůrčího procesu?
Teď už mnohem víc než dříve. Coz I used to be perfectionist, u know? A když jsem malovala obrazy, vždycky jsem se u toho vztekala, že mi to nejde a nevypadá to tak jak chci a nikdy jsem s výsledkem nebyla spokojená. Postupem času, jsem začala být na své výsledky pyšná a spíš se učila užívat si ten proces tvorby. Začala jsem v hlavě přiznávat chválu od ostatních a naučila se být spokojená s tím, co jsem vytvořila. Jednu věc bych ale ještě změnila na procesu tvorby. Dost často před sebou potřebuju mýt vzor podle kterého tvořím a jen málokdy se pouštím do věcí bez toho aniž bych věděla jak mají dopadnout. Nevěřím své hlavě, že by dokázala něco vytvořit bez předlohy. A proto vždycky obrazy maluju podle min. fotky nebo nějaké předlohy, nebo šiju podle návodu co jsem viděla. Teď jsem s tím ale začala mnohem více pracovat a začala jsem třeba vyšívat tričko, bez jakékoliv předlohy a dělám to jen podle svého pocitu. Teď mi došlo, že tvořit podle předlohy je měřítko výstupu a výkonu. Pokud se co nejvíce přiblížím se výstupu jaký jsem chtěla a odvedla jsem dobrou práci. Tohohle se potřebuju zbavit a myslím si, že tvorba bez předlohy je ten správný začátek.
Nakolik je těžké dodržovat závazky týkající se mého seberozvoje?
Řekla bych o sobě, že jsem disciplinovaný člověk a mám na sebe a okolí vysoké nároky. Nicméně kor teďka přes prázdniny, někdy polevím. Ale vím, že to není nic špatného a že nemusím vždycky všechno dělat na 100%.
Bojím se stále chybovat? A proč?
Actually, už je to mnohem lepší. Ta část, která mi říká, že něco udělám špatně a bojí se začít něco vytvářet je umlčená hnedka jakmile najdu odvahu něco začít dělat. A tím, že vidím výsledek hnedka. Tak se dostaví pocit radosti, že jsem to zvládla a že se vůbec bát nemusím, protože se nic přece nestalo
Který úkol mi šel nejlépe a proč?
Kreslení. Jelikož jsem zvyklá si vždycky čmárat a nedělá mi moc problém u toho popustit uzdu fantazie. Zkrátka začnu nějakým tvarem a postupně ho dopracovávám.
Který úkol mi šel nejhůře a proč?
Ze začátku mi dělali problémy příběhy, jelikož si o sobě myslím, že nejsem na vyprávěná dobrá. Co se mi ale osvědčilo i u ostatních cvičení, je zkrátka začít něco psát a pak to jde samo. Nejdřív jsem byla pod nátlakem v hlavě, že to přece nejde, já nevím co vymyslet, nic mě nenapadá, ale jakmile jsem začala psát, hlava začala generovat. Moje logické já říkalo, no to je ale blbost jak budeš pokračovat, ale když jsem ten hlas přestala poslouchat šlo to samo.
Ten u kterého musím logicky přemýšlet, nebo vypsat až moc možností
Zajimavý a zábavný mi přišel úkol kdy jsem si měla poslechnout skladbu Johna Cage's 4'33". A poslouchat Ticho. Bylo plné napětí a nedočkavosti. Ucho, které bylo připravené na písničku se chytalo jakéhokoliv zvuku a melodie a ta nepřicházela. Sama si uvědomuju jaké ticho má kouzlo a že si ho v dnešní době dopřáváme opravdu málo a furt potřebujeme být něčím zahlceni a něco přijímat. Většina lidí pak v tichu nevydrží. Jednou se mi stalo že jsem asi půl hodiny ležela u hořící svíčky a hlava pak sama ze zvuků plamínku začala vytvářet zvuky jako by se spolu bavila skupina lidí. Když jsem si to pak uvědomila, vytrhlo mě to z toho a hlasy ihned utichly.
Napadlo mě, že tuhle knížku krom TS by mohl použít Ondra v programu svého nového kurzu – prezentování. Potřeboval do začátku nějaké aktivity, které děti rozproudí aby se nebáli mluvit a některé aktivity z knížky mi přijdou dobré na nastartování kreativity, která dětem pomůže při mluvení o čemkoliv. Odbourá z nich strach a dodá odvahu říkat cokoliv je napadne. Stejně tak i cvičení na rozšiřování slovní zásoby. Cvičení jsou jednoduchá a rychlá, takže za mě ideální část programu, když nálada bude ponurá.
