Knihu jsem si vybral, jelikož ze všech stran na ní slyším chválu, a přestože si myslím, že jsem koncept radikální otevřenosti pochopil, vidina 3 bodů do esejbanky mě přesvědčila knihu vzít do ruky.
Z knihy si odnáším dva koncepty, tím prvním je něco, co bych nazval kompas konfrontace:
Radikální otevřenost
Upřímný styl konfrontace založený na osobním zájmu.
Tento styl konfrontace je ten žádaný, vykonavatel potřebuje mít odvahu konfrontovat osobu, se kterou potřebuje vyřešit problém. Zároveň musí projevit dostatek osobního zájmu, aby konfrontace nebyla útočná vůči vlastnostem, dovednostem nebo chování konfrontované osoby. Jít po míči, ne po hráči.
Ničivá empatie
Tento styl konfrontace se projevuje vysokým osobním zájmem, ale strachem z upřímné konfrontace. Konfrontující může kritiku formulovat tak, aby konfrontovanému neublížila, ale problém, který má řešit ve skutečnosti neřeší.
Manipulativní neupřímnost
Tento styl komunikace neobsahuje ani osobní zájem, ani nekonfrontuje. Je to vyloženě snaha konfrontaci se vyhnout.
Útočná agrese
Tento styl konfrontace se projevuje malým osobním zájmem. Konfrontující nemá snahu nebo schopnost být taktní, útočí na osobnost konfrontovaného. Může za tím stát snaha vyřešit problém, ale vychází z úvahy, že problémem je konfrontovaná osoba.
Druhý koncept, který si odnáším jsou Rockstars a Superstars.
Rockstar
Pod slovem Rockstar si máme představit spíše pevnost kamene než hudební hvězdu. Rockstar je někdo, kdo exceluje v pracovním prostředí, je na něj spoleh. Bývá expertem ve svém oboru, ve kterém se chce zlepšovat, nehledá ale změnu. V případě že Rockstar přesuneme z pozice, kde exceluje, nejspíš mu to nebude vyhovovat.
Superstar
Superstar je ambiciózní člověk s potřebou neustále se posouvat. Vyhledává nové příležitosti, rychle se učí a je inovativní. Pokud se u něj neobjevuje rychlý kariérní růst, není spokojený.
Autorka knihy popisuje širokou škálu příkladů z jejího života všech zmíněných stylů konfrontace a příkladů Rockstars a Superstars, tyto koncepty je tím pádem opravdu snadné pochopit. Na začátku studia se mé jednání dalo klasifikovat jako manipulativní neupřímnost, jelikož jsem měl strach z konfrontace a nacházel jsem se v prostředí, které jsem neznal. V té době by mi nejspíše kniha pomohla mít ostřejší lokty a lépe vyjadřovat, když se mi něco nelíbí. Po půlroce studia, kdy jsem s tímto konceptem a nutností jej používat opakovaně přicházel do kontaktu, mám daleko větší tendenci komunikovat radikálně otevřeně. Nemůžu ovšem říci, že je to něco, co se dá brát samozřejmě, k aplikaci tohoto konceptu je nutná neustálá snaha.
