Proč jsem si knihu vybrala?
O Radikální otevřenosti jsem poslouchala již po pár dnech v Tiimi. Chtěla jsem si jí od té doby přečíst a díky nadcházejícím zkouškám, na které potřebuji knižní body v tomto odvětví, se hodí naprosto dokonale..
Struktura knihy
Kniha jako taková je krásně čtivá. Autorka, Kim Scottová, zde popisuje své vlastní zkušenosti, které nasbírala za její kariéru. Díky tomu se dá teorie hezky uchopit a představit na mnoha příkladech, z různých úhlů pohledu.
Obsah se dá použít i jako příručka, kde je krásně popsán krok po kroku, jak vybudovat radikálně otevřené vztahy.
Co si z knihy odnáším?
Vyvážený tým potřebuje dva typy lidí:
Rockstars = milovníci své práce, spokojení tam, kde jsou, dobří v tom, co dělají, pro tým znamenají zdroj stability
Superstars = motivuje je vidina povýšení, nechtějí zůstat na jedné a té samé pozici, velmi ambiciózní, pro tým znamenají zdroj růstu
GSD cyklus (Get Stuff Done)
(obrázkové schéma níže)
- Ze všeho nejdříve je potřeba členům týmu naslouchat v jejich nápadech a vytvořit tak atmosféru, při které si budou i oni schopni vzájemně naslouchat.
- Aby se nestalo, že se nějaký nápad zamítne dřív než dojde k jeho pochopení, je potřeba vytvořit prostor, ve kterém se nápady vyjasní a následně vypilují.
- Poté se o daném nápadu musí zahájit diskuse – je potřeba daný nápad dopodrobna prozkoumat.
- Musí se učinit rychlé rozhodnutí.
- Aby se všichni do rozhodnutí zapojili, tak musíte přesvědčit i ty, kteří se při nadcházejících krocích na rozhodování nepodíleli.
- Finálními kroky je celková realizace nápadu a poučení se z výsledků.
Je to mnoho kroků, ale je důležité se na nich nezaseknout. Celý cyklus by nám měl pomoci projít procesem velmi rychle a je důležité nevynechat žádný z výše uvedených bodů.
Radikální otevřenost
- Dělí se na 2 aspekty, díky kterým můžeme ostatní posunout pozitivním směrem:
1) Projevovat osobní zájem = zajímej se o své podřízené a kolegy jako o lidské bytosti.
2) Konfrontovat přímo = neboj se jakéhokoli narušení vztahů, buď upřímný a sděl jim to narovinu (nejlepší způsob, jak ukázat, že ti na lidech záleží).
Ničivá empatie
- Soucit s druhým člověkem, nechceme se ho dotknout.
- Radši neřeknu nic, abych mu neublížil.
(Při čtení knihy jsem zjistila, že převážně spadám do ničivé empatie. Vždy mi bylo opravdu velkou obtíží někoho konfrontovat, nikdy jsem nechtěla toho druhého urazit či se ho dotknout. Takže když jsem došla do situace, kdy by byla konfrontace z mé strany na místě, radši jsem ustoupila a nebyla toho schopna. Postupem času se opravdu učím stavět se k tomu čelem a uvědomit si, že člověka nekárám, ale snažím se mu pomoci v tom co dělá, protože mi na něm záleží. Velký rozvoj v opuštění od ničivé empatie jsem měla po nástupu do Tiimi. U nás v týmu máme přátelské prostředí a každý zpětnou vazbu vítá, i tu kritickou. Učíme se jí jak dávat, tak i přijímat. Máme za sebou již 1v1 na Cabinu a Halo Theory.).
Útočná agrese
- Předání kritiky člověku před ostatními lidmi.
- Dojde k zesměšnění a urážce.
Manipulativní neupřímnost
- Nechceme, aby si o nás kdokoli myslel cokoli špatného.
- Víme o daném problému, ale děláme jako že se nic neděje.
Věta, na kterou si vzpomenu, když se řekne kniha Radikální otevřenost:
,, Vyhraďte si čas na přemýšlení a nenechte se o něj připravit.“
Tato věta ve mně zůstala. Chci se naučit lepšímu time managementu. Někdy jedu na 110 % a to vede k následnému vyhoření. Když mám volnou chvilku pro sebe a nedělám „nic důležitého“, tak si „promarněný“ čas vyčítám. Tato věta mě donutila se pozastavit a uvědomit si, že je mít čas sám pro sebe opravdu důležité.
Líbilo se mi, že mám brát schůzku sama se sebou stejně tak důležitě, jako kdybych měla stihnout poslední vlak. Nesmím přijít ani o minutu pozdě. Dát tomu důležitost.
Ráda bych si vymezila bloky v kalendáři na čas, který strávím jen sama se sebou, bez výčitek a se spoustou relaxu a radosti.
Závěrem
Věřím, že knihu jako takovou nedržím v ruce naposled. Je zde obsaženo mnoho rad, jak fungovat v daných situacích a hlavně, jak mluvit s lidmi. Velmi mi kniha otevřela oči v tom, jak já sama často s lidmi jednám a mluvím.
Musím přiznat, že chvílemi jsem myšlenkami utíkala jinam, kvůli několikastránkovým příběhům, které se převážně omílají stále dokola.
Knihu však doporučuji a rozhodně stojí za přečtení, i když nehledáte informace, jak vést lidi, ale jak být radikálně otevřený, jak k ostatním, tak i sám k sobě :).
